V Rakousku via facti?

Nedostatek kněží v římskokatolické církvi je umělý, počet kněží je prakticky totožný s počtem farností. Problém je v tom, že mnozí vysvěcení nejsou v duchovní správě - buď proto, že dělají diplomatickou či jinou kariéru, nebo že je jim v této práci bráněno. Např. v Rakousku stojí vedle přestárlého kléru záloha několika set relativně mladých kněží, kteří se oženili. To otevírá určité netradiční a zatím nekanonické možnosti pro církevní obce.  V posledních měsících zesílil trend, že si obce zbavené nedělní eucharistie zvou kněze mimo službu. To se děje jednak na necírkevní půdě (skautské tábory, studentské a obdobné obce), jednak i na pozvání kněze, který farnost administruje, ale nemá možnost např. pro nemoc slavit eucharistii. Ze strany biskupů byla sice tato praxe zakázána, ale někteří biskupové s ní zřejmě skrytě sympatizují a v každém případě konečně byla zahájena jednání mezi ženatými kněžími a biskupy, o která ženatí kněží léta usilovali. (Naše informace se vztahuje zejména k innsbrucké diecézi.) Rakouská situace je zcela odlišná od české, a navíc nese takováto praxe značná rizika pro jednotu církve. Na druhé straně církevní právo v dějinách zpravidla znamenalo kodifikaci toho, co fakticky vzniklo, a dnešní stav, obvyklý i v protestantských církvích, že právo předchází živý vývoj, je také problematický.