Stojíme před Bohem jako Kristovo tělo

Podněty pro liturgickou obnovu v Církvi bratrské na základě příkladů eucharistické slavnosti v pojetí rané církve a CRCNA

Úvod

V následujících odstavcích se pokouším hledat podněty pro liturgickou obnovu bohoslužby Církve bratrské, ve které žiji a sloužím. Vycházím ze srovnání dvou pramenů, a to Apologie Justina Martyra a tzv. Apoštolské tradice. Ohlédnutí k rané církvi je jistě inspiračním zdrojem pro většinu křesťanských církví. I Církev bratrská se odkazuje ve své Ústavě¹ ke starokřesťanským vyznáním víry, které svým původem spadají do téhož období jako svrchu uvedené písemné prameny z praxe rané církve. Proto může být inspirací nahlédnout, jak liturgicky žila církve, která tato vyznání formulovala.

Písemné prameny odkrývající alespoň část liturgického života nerozdělené církve jsou v současné době také inspiračním zdrojem pro obnovu liturgií množství církví z různých křesťanských tradic. Jako doklad svého tvrzení uvedu v druhé části práce několik příkladů z liturgie Christian Reformed Church in North America.

Cílem je přispět, aby liturgická praxe v CB vyjadřovala plněji bohatství eucharistické slavnosti, jak ji prožívala raná církev.

1. Prameny z rané církve, jejich představení a srovnání.

Prvním pramenem, kterým se budu zabývat, je spis zvaný Apologie Justina Martyra². Pochází zřejmě z období mezi léty 150-160. Jde o spis adresovaný císaři Antoniu Piovi a jeho synu Marku Auereliovi a klade si za cíl obhájit a vysvětlit před špičkami římské společnosti křesťanskou víru a  způsob života³. Nejde tedy primárně o spis, který by se zabýval liturgií. Přesto zde najdeme v 65.-67. kapitole poměrně podrobný popis eucharistické slavnosti. Nejprve se popisuje eucharistie, které se poprvé účastní nově pokřtění katechumeni. Pak se Justin zabývá popisem obvyklé nedělní bohoslužby.

Z jeho popisu jsou rozeznatelné tři základní bloky bohoslužebného dění:

- Vyučování Slovu a modlitby

- Eucharistie

- Diakonie

Blok eucharistie se skládá z těchto částí:

- Přinesení darů

- Díkuvzdání předsedajícího, na které přítomní odpoví „Amen"

- Rozdávání mezi přítomné

Oproti pozdějším dokladům liturgického života měla kultovní hostina kromě duchovního i materiální rozměr sdílení mezi členy obce. Není také zřejmé, jestli byla ustavena nějaká forma pevněji fixovaného liturgického dialogu mezi předsedajícím a shromážděnou obcí, nebo jestli kromě některých klíčových částí bohoslužby probíhalo vše spontánně a s ohledem na okamžitou situaci. Dokument zřejmě jen o málo starší nazvaný Didaché obsahuje alespoň stručné vzory nebo příklady eucharistických modliteb⁴.

Druhým dokumentem, ke kterému budu přihlížet, je tzv. Apoštolská tradice⁵. Tento spis podle novějších výzkumů vznikal od 2. do 5. století, přičemž zde uvedená eucharistická modlitba patří k jeho nejstarším částem⁶. Ve 4. kapitole obsahuje eucharistickou modlitbu, která je díkuvzdáním za Kristovy vykupitelské činy a zahrnuje do sebe i slova ustanovení. Její strukturu F. Kunetka člení takto⁷:

1. úvodní dialog (se známou výzvou „Vzhůru srdce")

2. kristologické díkuvzdání (s institucí)

3. anamneticko-děkovné přinášení

4. epikléze

5. doxologie

Podobně jako Justinova apologie Apoštolská tradice předpokládá, že společné jídlo (agapé) jsou už od eucharistické slavnosti odděleny. V anafoře z Apoštolské tradice však chybí Sanctus a konsekrační epikléze⁸, které s později stanou nedílnou součástí řady eucharistických modliteb. To, že chybí konsekrační epikléze, může snad zabránit vzniku dojmu, že eucharistická slavnost je jakýsi obětní rituál, kde církev a později přímo ordinovaný služebník přináší v proměněném chlebu a víně oběť Bohu. Obětní charakter středověké mešní slavnosti byl jednou se skutečností, která byla pohoršením pro reformátory. To, že eucharistická modlitba z Apoštolské tradice neobsahuje pro značnou část křesťanů citlivý moment konsekrační epikléze může být jedním z důvodů, proč se tato modlitba stala v novější době součástí liturgických knih řady reformačních církví, které se inspirují duchovním dědictvím rané církve⁹.

I když se Apoštolská tradice daleko víc věnuje popisu liturgie než Justinova apologie, nejde opět o text, který by obsahoval nějaké liturgické rubriky v dnešním slova smyslu. Podle 21. kapitoly spisu jde jen o vzory, kterými se může předsedající inspirovat¹⁰. Liturgické pokyny mají spíš napomoci, aby se v rámci spontánního bohoslužebného dění, kde je aktérem celá obec věřících, nedostala stranou některá základní témata víry.

2. Popis a hodnocení liturgie Církve bratrské

Bohoslužba CB se mimo jiné výrazně odlišuje od bohoslužby tradičních církví tím, že odstranila pevné liturgické prvky i liturgický dialog. Někdy se zdá, že jde spíš o dlouhý monolog kazatele. Tento stav je zčásti dědictvím reformace s jejím důrazem na kázání Božího Slova. Zároveň je ale i reakcí na stav tradičních církví. Liturgie většinové římskokatolické církve na území Čech v době vzniku CB v 60-tých letech 19. stol. velice málo odrážela základní důrazy, které konstituují křesťanskou bohoslužbu. Těmi jsou: Dialog ve smyslu Bůh mluví a my odpovídáme a důraz na to, že subjektem slavení je celá obec věřících¹¹. Proto byla liturgie CB vystavěna takříkajíc „na zelené louce" s využitím některých reformovaných důrazů. Dokonce bylo odmítáno i samotné slovo „bohoslužba" a  bylo nahrazeno termínem „shromáždění"¹². Stávající bohoslužba CB má následující části:

1. Bohoslužba slova, která má poměrně volný pořad, obvykle písně, čtení Písma, kázání, přímluvné modlitby.

2. Večeře Páně (většinou jednou do měsíce). Její pořad je částečně upraven Řádem CB¹³ a praxe pak vypadá asi takto

- úvod s vhodnou písní, kající modlitbou a nebo společně odříkávaným vyznáním víry, nejčastěji Apoštolským

- slova ustanovení (1 K 11, 23-25, L 22,14-20, Mt 26, 26-29)

- modlitba předsedajícího

- přijímání (starší sboru podávají chléb a víno přítomným)

- Modlitba Páně, někdy i děkovný žalm, který se dá odříkávat společně (např. Ž 136)

V bohoslužbě CB není zařazeno mnoho prvků běžně přítomných v bohoslužbě tradičněji orientovaných církví. Až příliš dominantní postavení má zde předsedající - většinou ordinovaný kazatel nebo pověřený starší. Nepřítomnost liturgického dialogu umožňujícího zapojení shromážděných do slavení tak, jak je zavedeno po liturgických reformách i v ŘKC, je pociťována jako nedostatek jen velmi malou částí členů. Přetrvávají stereotypy myšlení, které vnímají jakoukoliv bohoslužbu s tradičními liturgickými prvky jako něco neživotného a duchovně bezobsažného. Toto stanovisko sdílí členská základna CB s celým spektrem evangelikálních církví, ať už reformovaných nebo charismaticko-letničních. Domnívám se, že tento stav není následkem jen jisté duchovní pýchy přítomné v evangelikálním hnutí, které je v pokušení samo sebe chápat jako jakousi avantgardu „pravých křesťanů". Mám za to, že většina členů CB, ostatně jako mnoho lidí moderní doby, není z různých důvodů prostě schopná pochopit a přijmout a pochopit jakýkoliv klasičtější tvar liturgie.

Na druhé straně je třeba říct, že i když by zřejmě ne každý člen CB byl schopen přesně definovat jádro křesťanské bohoslužby, většina z nich si uvědomuje potřebu dialogu s Bohem v bohoslužbě i určitou potřebu společného slavení Boha. Jako příležitost k takovému dialogu chápou např. písně chval nebo modlitby po kázání. Silnou stránkou takového chápání je, že může uchovat spontaneitu v bohoslužbě, která, jak je vidět z předchozích dokladů liturgického života rané církve, záhy vyprchala. Neštěstím však bývá, že pravou spontaneitu, která pramení v konečném důsledku z působení Ducha svatého, snadno vystřídá lidová tvořivost, pohodlná setrvačnost nebo se dokonce objeví takové prvky, které spíš celou bohoslužbu znevěrohodňují (např. modlitby uvádějící na „pravou míru" kázání, modlitby v podobě diskuzních příspěvků nebo dlouhá, obsahově chudá kázání, apod.). Vzhledem k přetížení úlohy předsedajícího a kázání pak liturgie CB nabývá charakteru jakési duchovní přednášky, kde Večeře Páně je spíš občasným přívažkem a ne integrální částí bohoslužby¹⁴. Potřebu změny takového stavu si uvědomují mnozí. Návrhy k řešení výše uvedených problémů obsahovalo i vystoupení bývalého předsedy Rady CB Pavla Černého na Setkání zájemců o křesťanskou teologii pořádaného Institutem ekumenických studií 16.-17. 11. 2007¹⁵. Tento příspěvek se pokusím zhodnotit a rozvinout v poslední části své práce.

3. Liturgie CRCNA¹⁶

Christian Reformed Church in North America jsem vybral pro srovnání víceméně z praktických důvodů, protože její presentace na internetu byla přehledná a obsažná¹⁷. Jestliže má být hodnocen liturgický projev nějaké církve, je jistě velice vhodné znát její věrouku a historii. Všechny tyto informace, alespoň v základním přehledu, bylo možné získat z jejích webových stránek. CRCNA se nehlásí vysloveně k evangelikálnímu hnutí, ale některými svoji postoji (např. v pohledu na autoritu Bible nebo v některých etických otázkách), má k evangelikálnímu hnutí blízko. Je také členkou největší severoamerické organizace sdružující evangelikály - National association of evangelicals. V některých jiných oblastech se ale od evangelikálního hnutí jasně odlišuje. V první řadě není přímým zastáncem teologie „born again", česky znovuzrození, obrácení, které patří mezi rozhodující charakteristiky evangelikálního hnutí. Ve smyslu Heidelbergského katechismu proto považuje za zcela legitimní a potřebný křest dětí¹⁸. Také používá spíše tradičnější liturgické formy, které ji přibližují „velkým" církvím. Tyto skutečnosti souvisí s historickými kořeny CRCNA, které jsou mezi přistěhovalci z řad reformovaných Holanďanů. Nyní stručně představím liturgii CRCNA.

Pořad bohoslužby CRCNA¹⁹

Služba slova a svátosti podle formuláře z roku 1981:

- Vstupní pozdrav

- Vyznání vin

- Blok Slova (čtení z Písma a kázání)

- Vyznání víry

- Přímluvné modlitby

- Večeře Páně

- Požehnání a propuštění

Podle usnesení synodu z roku 1981 je formulář liturgie závazný od vstupního pozdravu a obřadu Večeře Páně až po přijímání. Vlastní Večeře Páně se pak skládá z těchto částí:

Pořad Večeře Páně se velice přibližuje starobylé struktuře eucharistické slavnosti tak, jak ji zachycují zmiňované Apoštolské konstituce, s tím, že v některých bodech (aklamace shromážděných, dialogická struktura přípravy darů před přijímáním) rozšiřují účast shromážděné obce věřících. Vysloveně novým prvkem pro reformované prostředí, které bylo i je jinak velice ostražité k myšlenkám, že bychom mohli darovat Bohu něco jiného než nouzi a prázdnotu, je zařazení modlitby, ve které shromáždění nabízí sami sebe jako oběť Bohu. Říká se v ní:

Otče svatý, v díkuvzdání za oběť Ježíše Krista,
v radosti z jeho vzkříšení,
v naději na jeho příchod,
nabízíme sami sebe jako živou oběť
a přicházíme ke stolu Páně.

Zajímavá je i modlitba nad dary. Je inspirovaná díkuvzdáním z Didaché²⁰. Uvedu překlad této části modlitby:

A jako toto zrno bylo shromážděno z mnoha polí do jednoho bochníku
a tyto hrozny z mnoha pahorků do jednoho kalicha,
dej, ó Pane, aby Tvoje celá církev byla shromážděna
ze všech konců země do Tvého království.²¹

Liturgie CRCNA nabízí samozřejmě k tomuto pořadu Večeře Páně více variant textů.²² Všechny varianty se celkem důsledně drží toho, že Večeře Páně je především díkůvzdáním, což odpovídá duchu eucharistické slavnosti v rané církvi. To kontrastuje s pojetím Večeře Páně přítomným v českém evangelickém prostředí, které zřejmě přejala i Církev bratrská, kde má Večeře Páně význam a výraz spíš kajícný a zasmušilý nebo, jak to výstižně pojmenovávají autoři Agendy českobratrské církve evangelické, velkopáteční²³. Je tedy zřejmé, že ani v prostředí reformované zbožnosti není nutné potlačovat eucharistický ráz Večeře Páně. Úkon kajícnosti je zařazen na počátek bohoslužby, aby byl více propojen s bohoslužbou Slova. Oddělení různých forem veřejného vyznání hříchu od Večeře Páně ostatně navrhuje i zmiňovaná Agenda CČE²⁴. Pokání nebylo součástí večeře Páně celé první tisíciletí.

Liturgie CRCNA, jak jsem ji představil výše, je tedy významným pokusem přiblížit se způsobům eucharistické slavnosti rané církve. V tomto případě byl i historický text eucharistické modlitby využit jako inspirace. Situace pro takové nasměrování je v CRCNA o něco snazší, protože tato církev zřejmě nikdy neztratila, na rozdíl od evangelikálních církví, vztah k tradičnějším formám liturgického vyjádření.

4. Návrhy a podněty k liturgii CB

V poslední části své práce se pokusím vyrovnat s výše uvedeným referátem bývalého předsedy Rady CB Pavla Černého²⁵ a přinést další podněty k utváření liturgie CB i na základě rozboru liturgií rané církve i liturgie CRCNA. Zdá se, že Pavel Černý má za to, že liturgická obnova v případě CB znamená zařadit do bohoslužby některé pevné prvky, jako je modlitba Páně, vyznání víry nebo požehnání, které by pomohly lidem, kteří žijí ve světě plným neustálých změn, soustředit se na to, co je podstatné. Tento názor má jistě své opodstatnění. I vývoj liturgie rané církve byl veden snahou nějak zafixovat obsah bohoslužby, jak je vidět v druhé kapitole u uvedených příkladů, kde se stále zvětšuje rozsah částí, kterou jsou nějak „předepsány" od Didaché přes Apologii Justina Martyra k dalším dokumentům zachycujícím liturgii rané církve. Tato snaha nebyla zřejmě vedena jen touhou zachovat něco pevného a svazujícího z minulosti, jako je tomu v naší době, ale také ochránit obsah víry před různými bludnými názory, protože církev prvních století měla jistě daleko od centralizované instituce s přehledným učením.

Zavedení některých pevných prvků bohoslužby není podle mého názoru jediný způsob, jak bychom se měli liturgickými tradicemi inspirovat. Může sebou nést i nebezpečí nedorozumění. Tak se v referátu Pavla Černého uvádí jako příklad vhodného zvolání, které má vyjádřit kajícný postoj shromážděných, volání Kyrie eleision²⁶. Toto zvolání ale v rané i další liturgické tradici nenáleží do obřadů veřejného pokání, ale bylo a dodnes je součástí odpovědí shromážděných při přímluvách. Vyznání víry je od starokřesťanských dob součástí křestní liturgie. Zařazení v rámci Večeře Páně je diskutabilní, neboť se tak stalo až v druhém tisíciletí.

Také důraz obsažený v příspěvku Pavla Černého, že pevně postavená liturgie představuje prostor pro osobní setkání s Bohem v různých existenčních zápasech je diskutabilní. Pavel Černý ve svém příspěvku píše: „Co uděláme, když se kázání dost nepodaří? Co uděláme, když ve shromáždění jsou lidé, kteří se radují, ale jsou tam i lidé, kteří přijdou se smutkem a hlubokou bolestí?... Co když přijdou lidé vyčerpaní a roztěkaní, kteří se nedovedou soustředit na naše dobře připravené myšlenky? A co když kážeme něco, co není jejich problémem? ....Necháme odejít lidi hladové? A zde vyniká smysl vyvážené a biblicky postavené liturgie." Smyslem liturgie však zřejmě není v první řadě řešit naléhavé lidské potřeby. Ne, že by neměli své nepomíjitelné místo v životě víry. Je ale otázkou jaké by měly mít místo v liturgii. Při bohoslužbě nestojíme před svým Bohem každý sám se svými selháními i radostmi, ale jako Kristovo tělo, ve kterém má každý svojí úlohu (viz. 1 K 12).

Právě v liturgiích rané církve je silně přítomno vědomí, že slavení se týká celé obce, dokonce i těch, kdo nemohou z důvodu své nouze a nemoci být přítomni, jak naznačuje Apologie Justina Martyra. Tuto myšlenku vyjadřuje také v menší či větší míře dialogické formy, kterými byla obnovena liturgie řady tradičních církví. Také liturgie CRCNA se nejen nechává inspirovat starými vzory, ale posiluje účast shromáždění zavedením aklamací do pořadu Večeře Páně. Tak se vhodným způsobem posiluje myšlenka, že Večeři Páně nevysluhuje jenom ordinovaný služebník, ale že se na slavení podílí celá obec. Myšlenka společného slavení celou obcí může být potlačována různými způsoby. V tradičních liturgiích například přetěžováním úlohy předsedajícího, ve volných liturgiích evangelikálních církví zase mohou být, jak bylo ukázáno na příkladu liturgie CB, přetěžovány některé prvky bohoslužby jako kázání nebo chvály vedené stálou skupinou služebníků, což vede k nechtěné klerikalizaci bohoslužby anebo ke vzniku dojmu, že bohoslužba se týká teď zrovna jen určité skupiny, které je daný hudební projev blízký, zatímco ostatní si mohou například číst Bibli, sborový časopis nebo povídat se sousedem.

Cesta k obnově neuspořádané liturgie v evangelikálním prostředí kromě zavedení pevných prvků přejatých z jiných liturgických tradic by se tedy podle mého názoru měla odvíjet od uplatnění jednoho ze základních liturgických principů, že bohoslužba je věcí celé shromážděné obce věřících, ne jen kazatelů nebo „profesionálních chváličů" či „zavedených modlitebníků".

Prvním předpokladem pro obnovu je ochota studovat předchozí křesťanskou tradici a opuštění postoje „my - první křesťané". Z historického hlediska jsme spíš poslední. Konkrétněji je možné zaměřit se na následující body:

Obnovit nebo rozvíjet dialogický a pospolitý rozměr bohoslužby. To podle mého mínění neznamená přijmout neorganicky části tradičních liturgií „lidových" církví, což by vedlo spíš k nepochopení a rozporům. Jde spíše o to nechat se jinými liturgiemi inspirovat a hledat cesty, jak by se bohoslužba mohla stát v co největší míře společným vyjádřením víry a účastníci bohoslužby nebyli jen pouhými diváky. Pomocí může být, že v evangelikálním prostředí nejsou tak ostré hranice mezi ordinovanými a neordinovanými služebníky, které by předem dělaly z některých věřících skupinu nesvéprávných laiků, kteří prostě některé liturgické služby z principu vykonávat nemohou.

Liturgii CB bude dobré oprostit od některých tradičních, z reformace přejatých, ale duchu raně křesťanského slavení odporujících způsobů. Jde zejména o „velkopáteční" charakter Večeře Páně, který se velice odlišuje od starocírkevního pojetí jako „slavnosti díkůvzdání a dobrořečení" - eucharistie (viz eucharistické modlitba ze spisu Apoštolská tradice), tak i od pojetí obnovených liturgií reformovaných (viz. příklad z CRCNA). To umožní větší propojení Večeře Páně s bohoslužbou slova a častější slavení. Důraz na vážné a hluboké pokání je totiž závažnou překážkou častějšího slavení, protože prožívat každý týden hluboké pokání není z psychologického hlediska možné²⁷. To neznamená opuštění důrazu na pokání, jen by mohl být přesunut do jiného bohoslužebného rámce a nebo důrazy při jednotlivých slaveních střídat.

Seznam literatury

Knihy a ostatní tištěné texty

Adam, Adolf, Liturgika, křesťanská bohoslužba a její vývoj, Praha: Vyšehrad 2001

Didaché, Učení Páně skrze Dvanáct apoštolů národům, Hostinné: Stauros 1994

Kratochvíl Zdeněk, Řečtí apologeti, Bratislava: Vydavatelství ECM Bratislava, 1992

Kunetka František, Eucharistie v křesťanské antice, Olomouc: Universita Palackého v Olomouci 2004

Liturgický odbor Synodní rady Českobratrské církve evangelické, Agenda českobratrské církve evangelické, díl I, Karslruhe: Vydavatelský odbor Bádenské evangelické zemské církve 1983

Rada Církve bratrské, Ústava Církve bratrské, Praha 2007

Rada Církve bratrské, Řád Církve bratrské, Praha 2007

Elektronické zdroje:

CD-ROM Liturgika, zdrojové texty a materiály, Praha: Síť s.r.o. 2001

Internetová verze časopisu Getsemany, č. 137, březen 2003, Síť s.r.o. Praha, URL: http://www.getsemany.cz/node/506, citováno k 23.3.2010

Internetová verze časopisu Getsemany, č. 191, únor 2008, Síť s.r.o. Praha, URL: http://www.getsemany.cz/node/1246, citováno k 24.2.2010

Internetová verze časopisu Getsemany, č. 210, listopad 2009, Síť s.r.o. Praha, URL: http://www.getsemany.cz/node/2616, citováno k 24.2.2010

Christian Reformed Church in North America [online], URL: http://www.crcna.org/pages/liturgy_resources.cfm,

http://www.crcna.org/pages/welcome_home.cfm,

http://www.crcna.org/pages/1981_sacrament.cfm, citováno k 24.2.2010

Církev bratrská, [online], URL: http://cb.cz/main/cs/content/document/view/521?mark=katechismus,

citováno k 24.2.2010

1 Ústava CB, článek 1, odst 2, pís c)

2 CD Liturgika, zdrojové texty a materiály

3 Kratochvíl Zd., Řečtí apologeti, str. 3

4 Didaché, str. 12

5 Kunetka F., Eucharistie v křesťanské antice, str. 171

6 http://www.getsemany.cz/node/506

7 Kunetka F., Eucharistie v křesťanské antice, str. 175

8 Kunetka F., Eucharistie v křesťanské antice, str. 177

9 Kunetka F., Eucharistie v křesťanské antice, str. 177

10 Kunetka F., Eucharistie v křesťanské antice, str. 178

11 Adam, Liturgika, str. 82-85

12 http://www.getsemany.cz/node/1246

13 Řád CB, čl. 93

14 http://www.getsemany.cz/node/1246

15 http://www.getsemany.cz/node/1246

16 http://www.crcna.org/pages/liturgy_resources.cfm

17 http://www.crcna.org/pages/welcome_home.cfm

18 http://cb.cz/main/cs/content/document/view/521?mark=katechismus

19 http://www.crcna.org/pages/1981_sacrament.cfm

20 Didaché, str. 12

21 http://www.crcna.org/pages/1981_sacrament.cfm

22 http://www.crcna.org/pages/liturgy_resources.cfm

23 Agenda českobratrské církve evangelické, díl I, str. 25

24 Agenda českobratrské církve evangelické, díl I, str. 25

25 http://www.getsemany.cz/node/1246

26 http://www.getsemany.cz/node/1246

27 http://www.getsemany.cz/node/2616