Krátké poohlédnutí za prací překladatelské skupiny
Liturgie, jako základní projev živého křesťanského společenství, podléhá nejen mnoha vnějším a vnitřním vlivům, ale i vlastní teologické reflexi, a tudíž se vyvíjí. Tento vývoj stromu liturgie není „lineární“ a jednoduše uchopitelný, jednotlivé větve jsou různě propleteny, nestejnoměrně obsypány plody a nejsou stejně zelené, některé dokonce pozvolna usychají. Přesto košatost koruny a celkové množství plodů a zdraví liturgického stromu poukazují na jeho překypující životní sílu a je radostí sledovat jeho pozvolný růst. I když mu přibývají letokruhy, je to pořád stejný strom liturgie a nese stále stejné ovoce. Obava, že přílišný zásah do rozkošatělé koruny liturgického stromu bude mít za následek její „neplodnost“, se jeví spíše jako „programové prohlášení“ než jako faktum.1 Z tohoto pohledu je třeba hodnotit každou „liturgickou reformu“ a mnohé kroky vedoucí k obnově liturgie, mezi které můžeme řadit i vydání kuriální instrukce Liturgiam authenticam2 a editio typica tertia pokoncilního Římského misálu.3
Mým záměrem je pokusit se zdokumentovat recepci této liturgické aktivity vatikánských dikasterií v našem prostředí, která se promítla do revize stávajícího „českého misálu“. Tuto revizi v posledních deseti letech prováděla překladatelská skupina ČBK a nyní, když její práce končí, se štafetový kolík předává dál, aby jej „jiný běžec“ donesl do cíle.4 Je naším přáním, aby tato práce, odborná korektura misálu, pokračovala a abychom směřovali k vydání nového Českého misálu.5 Překladatelská skupina v létě 2013 předala liturgické sekci ČBK revidovaný text, opatřený mnoha poznámkami, a nyní by měla začít jeho odborná korektura a dopracování do finální podoby. Větší část práce byla vykonána, ta zbývající, ale o to významnější, stojí před námi.
Práce na revizi „Českého misálu“
Liturgický text není určen ke komparativní četbě a ani k básnickému přednesu, ale je součástí liturgického slavení shromážděné církevní obce, kterou má vést, inspirovat a uvádět do společenství s Kristem. Slovo v liturgii vyvádí z každodennosti a uvádí do nové skutečnosti, činí tak svojí krásou, poetičností, elegancí a teologickou vytříbeností. Liturgický text, podobně jako celý rituál, je ve funkci společenství, má na něj působit tak, aby se všichni jeho členové setkali s Kristem ve slově a ve způsobách chleba a vína. Z těchto vět se rýsují základní kritéria jakéhokoliv překladu a překladatel by měl mít na zřeteli tuto finální rituální skutečnost. Dnešní věřící již nebudou mít při mešní liturgii bilingvní misály a nebudou sledovat, jak český překlad odpovídá latinské předloze, případně opravovat překladatele.6
Každý překlad je svébytným počinem místní církve, který vychází z dané kultury a tradice; překlad je vždy tvorbou nového díla, nikdy není obtiskem vzorového textu. Snad z tohoto důvodu mnozí revizi stávajícího misálu považují za bezpředmětnou a unáhlenou, vždyť stačí jen ke stávajícímu Českému misálu doplnit to, co uvádí navíc třetí edice a tím dostojíme požadavkům římské kurie.
Uvedl bych několik důvodů, proč byla zahájena práce na revizi Českého misálu:
Sami tvůrci stávajícího liturgického překladu uznávali záhy po jeho vydání nedostatky, a tudíž i potřebu revize. Bouše, který se významně podílel na Českém misálu, v listě sekretáři Liturgické komise ze dne 10. 2. 1976 píše: „Navíc byly z nepochopitelných důvodů do mešního řádu zařazeny staré překlady, převzaté skoro doslova ze starého kapesního vydání latinsko-českého misálu Mariana Schallera … k našemu nemilému překvapení byla dána přednost víc než půl století starým textům. Celou tuto nelehkou práci jsme tedy dělali zbytečně. A nikoho, nejméně Vás, ani nenapadlo se nám alespoň slušně omluvit“.7 Z celého dopisu, kterým Bouše rezignuje na práci v Liturgické komisi, čímž se definitivně rozpadá „pražská překladatelská skupina“, zaznívá velké zklamání nad tím, co se událo s českým liturgickým překladem a jak se vše promítlo do mešní bohoslužebné praxe.8 Bouše v podstatě konstatuje, že liturgická reforma u nás selhala a vinu vidí v české církvi období normalizace a také v přístupu kněží a věřících. Vedle kritiky misálu kritizuje i lekcionář: „Každému je zřejmé, že jeho texty (lekcionáře) nesnesou ani sebeshovívavější kritiku. Po stránce formální mají špatnou češtinu, primitivní, dokonce vadnou skladbu, naprostou absenci poezie“.9 Překladatelská skupina si uvědomovala tuto skutečnost a snažila se na ni reagovat při revizi liturgického textu; tuto „pražskou překladatelskou skupinu“ z šedesátých a sedmdesátých let zastupoval Dr. Václav Konzal.
Ke stávajícímu Českému misálu přišly stovky podnětů a připomínek, které poukazovaly na věcné nedostatky a chyby ve stávajícím překladu, na které se překladatelé snažili reagovat a je zhodnotit při revizi misálu.
Liturgický vývoj a tvorba nových liturgických textů, které si žádají začlenění do misálu, není omezen na přidání nových mešních formulářů do patřičné liturgické knihy. Mění se i metodika a pohled na teorii překladu a liturgický text, čehož důkazem je i vydání nové instrukce Liturgiam authenticam. Tato instrukce byla vydána jako pracovní nástroj k překladu editio tertia Římského misálu do národních jazyků, přičemž předcházející edice byly překládány dle instrukce Comme le prévoit z roku 1969. Teprve ze srovnání těchto dvou „překladatelských návodů“ pochopíme, jak se za čtyřicet let změnil pohled na metodiku liturgických překladů. Instrukce z konce šedesátých let minulého století reaguje na momentální potřebu vydání „národních misálů“, druhá instrukce odráží liturgickou tvorbu a vývoj v jednotlivých oblastech včetně mnohých jazykových „úprav“ a snaží se detailně popsat způsob překladu, aby byl text věrný, nezpochybnitelný a závazný. Nevím, zda touto cestou se dosáhne předpokládaného cíle, neboť příliš rubricistní pohled instrukce bude v čase korigován, čehož důkazem je i diskuze Italské biskupské konference s Vatikánem ohledně překladu konsekračních slov „pro multis“. Každopádně všechny biskupské konference jsou zavázány, aby byla zahájena práce na překladu nového misálu dle stávající instrukce.
Posledním argumentem důvodu revize překladu je jazykový, teologický, liturgický a kulturní vývoj společnosti, na který by měl liturgický překlad reagovat. Liturgie je „propter hominem“ a měla by být lidem blízká, srozumitelná a inkarnovat se do jejich života, aby se stala jeho „pramenem a vrcholem“.10 Archaické a odtažité liturgické texty sice mohou navozovat pocit rituálního mystéria při liturgii, podobně jako latina, ale to neodpovídá teologii Druhého Vatikána a natož současné liturgické teologii.
Ustanovení překladatelské skupiny a její desetiletý vývoj
Na zasedání České biskupské konference ve dnech 8.–9. 10. 2002 kardinál Miloslav Vlk informoval ostatní biskupy o činnosti Liturgické komise. V souladu s římskou instrukcí a po vydání třetí edice Římského misálu Liturgická komise na svém zasedání dne 26. září 2002 doporučila jmenování překladatelské skupiny a sama navrhla její členy. Na zasedání ČBK byl tento záměr i navržení členové po věcných připomínkách schválen. Pak byla předsedou liturgické komise ustanovena překladatelská skupina.11 Předsedou této překladatelské skupiny byl jmenován Dr. Václav Konzal z Prahy; sekretářem Dr. Damián Němec, provinciál dominikánů; a členy: Dr. Markéta Koronthályová, latinářka na KTF v Praze, Dr. Marie Kyralová z Prahy, P. Heřman Fritsch z Blatné a P. Zdeněk Pospíšil z Brna.
Překladatelská skupina pracovala od ledna 2003. Nejprve byly přeloženy nové texty Římského misálu, ty byly předány Liturgické komisi ČBK a po určitých úpravách byly schváleny a vydány jako Dodatek k českému misálu. Dále skupina pracovala na překladu nových svatebních obřadů, jež byly vydány v roce 2009. Co se týká revize Českého misálu, nejprve se přistoupilo k revizi Ordinis Missae. Další kroky následovaly dle řazení misálu: temporale (včetně per annum), dále sanctorale (proprium de sanctis, commune sanctorum), pak missae rituales, missae ad diversa, missae votivae et defunctorum. Celá práce překladatelské skupiny se původně odhadovala na 5 let, ve skutečnosti to byla doba dvojnásobná.
Za tuto dobu se celá skupina výrazně personálně obměnila, což přineslo některé výhody, ale i komplikace. Dne 23. 6. 2004 napsal Dr. Václav Konzal pražskému arcibiskupovi, předsedovi liturgické komise ČBK Miloslavu kardinálovi Vlkovi otevřený dopis, ve kterém, ani ne po dvou letech práce, rezignuje na své členství v překladatelské skupině.12
V říjnu 2006, v důsledku mnoha dalších úkolů a povinnosti, na práci sekretáře překladatelské skupiny rezignuje Dr. Němec a na jeho místo nastupuje Dr. Pavel Kopeček, odborný asistent liturgiky na teologické fakultě v Olomouci. V roce 2010 se komise rozrostla o dalšího člena, kterým byl P. Stanislav Brožka z jižních Čech. V roce 2012 ze zdravotních důvodů opustil komisi P. Pospíšil, kterého v posledních letech tato práce zatěžovala, od roku 2011 se z jednotlivých pracovních setkání omlouval. V témže roce odchází významná osoba této pracovní skupiny – P. Fritsch, který náhle 27. prosince 2012, ve věku 73 let, zemřel. Protože se práce již chýlila ke konci, tak další členové nebyli jmenováni a skupina dokončila revizi misálu ve svém neúplném obsazení.
Skupina se scházela měsíčně v Praze v budově kněžského semináře v Dejvicích. Jednotlivé stránky misálu byly rozděleny mezi členy, kteří doma prováděli revizi a v případě potřeby navrhovali změny. Návrhy byly zaslány dalším členům skupiny a při společných setkáních navrhovatelé úpravy textu prezentovali a ostatní členové je připomínkovali. Po diskusi byl odsouhlasený text zapsán jako „definitivní“ znění. Mnohdy jsme se k některým textům vraceli a opětovně je upravovali, neboť se vyskytují na několika místech či již byly překladatelskou skupinou přeloženy dříve.13
1 Je asi znamením dnešních dnů, že věci, které v šedesátých letech minulého století byly jasné a o kterých se na Vatikánském koncilu diskutovalo, nyní jsou opětovně hodnoceny, ale podle odlišných kriterií. Mluví se o přílišném zásahu do liturgie, který nebyl zamýšlen a jenž překročil rámec koncilní konstituce o liturgii. Málo se však zdůrazňuje skutečnost, že mnoho věcí, které byly po koncilu aplikovány v rámci liturgické reformy a jež vypadaly, jako „něco nového“, byly již na koncilu prodiskutovány a v té době nikoho nepřekvapilo, že se objevily. Viz.: OPATRNÝ, A., Kardinál Tomášek a koncil. Sborník ze sympozia k 10. výroční úmrtí kardinála Tomáška a ke 40. výročí zahájení II. vatikánského koncilu v Praze 9. a 10. 10. 2002, 1. vyd., Praha: Pastorační středisko při Arcibiskupství pražském 2002, s. 112-113.
2 CONGREGATIO DE CULTU DIVINO ET DISCIPLINA SACRAMENTORUM, „Liturgiam authenticam“, in Notitiae 37, Romae: 2001, (28.3.2001).
3 Missale Romanum, editio typica tertia, 1. vyd., Roma: Typis polyglotis Vatican 2002.
4 Na pracovním zasedání ČBK týkajícím se postupu prací na překladu a revizi stávajícího Českého misálu bylo dohodnuto, že na práci překladatelské skupiny bude navazovat činnost tzv. „expertní komise“, která provede korektury misálu po stránce lingvistické, hudební, teologické, biblické, patristické, formální, literární a liturgické. Následně se připraví základní text k prodiskutování v rámci ČBK (úpravy mešního řádu, eucharistické modlitby, konsekrační slova) a konečně se přistoupí k finální přípravě do tisku, čemuž bude předcházet schválení misálu našimi biskupy a příslušnou římskou kongregací. Na zasedání liturgické komise ČBK na jaře 2013 byl touto činností pověřen nový sekretář komise, který má vytvořit „expertní komisi“ a připravit revidovaný text Českého misálu k vydání.
5 Po vydání nového misálu volají mnozí duchovní správci, neboť je této liturgické knihy nedostatek. Setkávám se i s praktickou otázkou, zda čekat na vydání nového misálu, či opravit a znovu vyvázat misály stávající, které se postupně rozpadají. Liturgická komise ČBK na svém zasedání navrhla, aby v diecézních oběžnících (Acta curiae) byla podána kněžím základní informace, že v dohledné době (tři roky) se nedá počítat s vydáním nového misálu. Viz.: Zápis z 35. zasedání Liturgické komise ČBK ze dne 24. 5. 2012.
6 V liturgických překladech jde jak o věcnou správnost, tak i o jazykovou krásu a kulturu. Překladatelská skupina, jmenovaná k revizi Českého misálu, si byla této skutečnosti plně vědoma a k ní ve své práci přihlížela. Reakce, že tomu je jinak, vycházely z dílčích, nepřesných a zkreslených výstupů této pracovní skupiny. Viz.: KONZAL, V., „Otevřený dopis Miloslavu Vlkovi ze dne 12. prosince 2007“, in Getsemany 193, Praha 2008, s. 6 – 9, http://www.getsemany.cz/node/1271. Reakce na tento dopis viz.: ZAHRADNÍK, P., Jak se Václavu Konzalovi stýská po starých zlatých časech, 6. 5. 2008 http://katolicka-kultura.sweb.cz/ vaclav_konzal_a_reformy_liturgie/vaclav_konzal_a_reformy_liturgie.html.
7 Bouše, Z. B., „Dopis sekretáři Liturgické komise“, in Epilegomena, 1. vyd., Praha: Oikúmené 2000, s. 54, ISBN: 80-86005-22-4.
8 Pražskou překladatelskou skupinu sedmdesátých let tvořili: P. Zdeněk Bonaventura Bouše, P. Miloslav Máša, Dr. Václav Konzal. Mešní řád (Římský kánon) a jeho konečné znění bylo konzultováno s básníkem Vladimírem Holanem, teologem Josefem Zvěřinou, P. Zdeňkem Švédou a zvučnost s hercem Radovanem Lukavským. Viz.: Bouše, Z. B., „Dopis sekretáři Liturgické komise“, in Epilegomena, 1. vyd., Praha: Oikúmené 2000, s. 51-61, ISBN: 80-86005-22-4.
9 BALÍK, S. – HANUŠ, J., Letnice dvacátého století. Druhý vatikánský koncil a české země, 1. vyd., Brno: Centrum pro demokracii a kulturu 2012, s. 163 - 164, ISBN: 978-80-7325-268-7.
10 Viz.: II. Vatikánský koncil, „Konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum Concilium“, č. 10, in Dokumenty II. Vatikánského koncilu, 1. vyd., Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství 2002, s. 137-138, ISBN: 80-7192-467-9.
11 Kardinál Miloslav Vlk akceptoval návrh liturgické komise a dané osoby oslovil a následně jmenoval do překladatelské skupiny. Srov.: Zápis ze zasedání Liturgické komise ČBK ze dne 26. 9. 2002.
12 Tento dopis byl otištěn v časopise Getsemany č. 157 (leden 2005), kde autor uvádí důvody své rezignace. Viz.: KONZAL, V., „Rezignace na členství v překladatelské komisi ze dne 23. 6. 2004“, in Getsemany 157, Praha: 2005, s. 19, http://www.getsemany.cz/node/694.
13 Jako první se překládaly texty, které v Českém misálu chyběly a jež byly vydány v roce 2008 v Dodatku k Českému misálu. Tyto texty pak byly vřazeny do překladu, a pokud se stejné euchologické texty vyskytovaly i na jiných místech, tak byly upraveny (sjednocen překlad). Viz.: Dodatek k Českému misálu, 1. vyd., Praha: Česká biskupská konference 2008, s. 176, ISBN 978-80-7195-235-0.
Poslední komentáře