Synodální tsunami

V Praze se ve dnech 5.-10.února 2023 konalo evropské kontinentální shromáždění, které bylo jedním ze sedmi regionálních shromáždění v rámci 2. fáze synodálního procesu v rámci synody biskupů o synodalitě. Ve stejné době se uskutečnilo shromáždění oceánského regionu v Suvě na Fidži (5.-9. února), později pak shromáždění Středního Východu v Libanonu (13.-18. února), asijské v Bangkoku v Thajsku (23.-27. února) a africké v etiopské Addis Abebě (1.-6. března). Latinskoamerické shromáždění se kvůli rozsáhlosti regionu konalo postupně od poloviny února do začátku března na čtyřech různých regionálních shromážděních. Severoamerické se ze stejného důvodu konalo v lednu pouze virtuálně a bylo rozdělené na 10 různých shromáždění. Ostatně i v Praze probíhalo jednání hybridní podobu, kdy se kromě 4 přítomných delegátů z 39 biskupských konferencí ještě připojovalo dalších 10 delegátů virtuálně (s různým úspěchem podle kvality připojení). Začátkem roku 2023 jsme svědky úplné tsunami synodality v katolické církvi.

Otázkou je, co to znamená a jakým směrem se bude tento trend v katolické církvi ubírat. Pracovní dokument pro kontinentální etapu s názvem „Rozšiř prostor svého stanu“ (Iz 54,2) z října 2022 v úvodu zmiňuje radost ze setkávání a sdílení, která v souvislosti se synodalitou zaznívá velmi často. Dále je oceněna metoda duchovní konverzace, která by se měla stát běžnou praxí v životě církve. Najdeme tam ještě plno pěkných slov. A jak to vypadá v praxi? Např. německá synodální cesta, která vznikla jako reakce na případy zneužívání v církvi dříve než papežem vyhlášená synoda o synodalitě, nyní svádí zápas s Vatikánem o konkrétní reformní návrhy, např. zřízení synodálních rad, složených z kněží i laiků, které by dohlížely na provádění konkrétních reforem. Zatímco němečtí biskupové vyslovili souhlas s jejich zřízením, Vatikán tento návrh po stížnosti pětice nespokojených německých biskupů zamítl. Až poněkud ironicky působí vysvětlení apoštolského nuncia v Německu, že synodalita má být v církvi spíše záležitostí ducha a stylu než struktur. Jiný spor vyvolal článek amerického kardinála Roberta W. McElroye v jezuitském časopisu America, ve kterém v návaznosti na název synodálního dokumentu kritizoval přehnané soustředění na sexualitu a démonizaci sexuálních menšin v souvislosti s vyloučením z přijetí eucharistie. Biskup Thomas Paprocki ze Springfieldu na to reagoval článkem v časopisu First Things, ve kterém mluví o „heretickém kardinálovi“ (aniž by McElroye jmenoval), který zjevně odmítá odvěké učení církve a proti kterému by měl papež zasáhnout. Pro doplnění mozaiky dodejme reakci emeritního pražského arcibiskupa kardinála Dominika Duky, který ve svém diskusním příspěvku v rámci nedávné diskuse v Dominikánské 8 označil evropské synodální shromáždění v Praze za „nepovedenou anketu“.

Vše nasvědčuje tomu, že nás čeká asi ještě dlouhá synodální cesta.