Uzdravení malomocného v Markově evangeliu (Mk 1,40-45)

Sinajský kodex (4. stol.) 40. Přichází k němu malomocný, prosí ho, padá na kolena a říká: „Chceš-li, můžeš mě očistit.“ 41. Ježíš se slitoval, natáhl ruku, dotkl se ho a říká mu: „Chci, buď očištěn.“ 42. A malomocenství hned od něho odešlo a byl očištěn. 43. Ježíš ho důrazně napomenul a poslal ho hned pryč. 44. Říká mu: „Ne abys o tom někomu pověděl! Ale jdi, ukaž se knězi a obětuj za své očištění, co nařídil Mojžíš - jim na svědectví. 45. On však odešel a začal tu událost všude hlásat a rozšiřovat ji, takže Ježíš už nemohl veřejně vejít do města, ale zůstával venku na pustých místech. A lidé k němu přicházeli odevšad.

K Ježíšovi přichází „malomocný“ a prosí ho o očištění. V tomto vyprávění není uveden žádný časový údaj, ani není zmíněno místo, kde se příběh odehrává. Pozornost se tak soustřeďuje na samotné očištění malomocného. Je to první případ v Markově evangeliu, kdy nemocný přichází k Ježíšovi z vlastní iniciativy.

Označení „malomocný“ je tradiční překlad slova lepros. V biblické řečtině slovo lepra označovalo něco jako „svrab, lupénku“. Hebrejské slovo cára‘at může znamenat „pravé malomocenství“, ale na základě příznaků popisovaných ve 3.  knize Mojžíšově (Leviticus 13-14) je pravděpodobnější, že označuje různé druhy kožních chorob. Nejstarší doklad o malomocenství v Judeji pochází z 1. století n. l. z Jeruzaléma.

„Malomocný“ člověk musel být v přísné karanténě, byl kulticky nečistý, a tedy vyloučen z účasti na chrámovém kultu - v podstatě byl jako prokletý: „Můžeme se domýšlet, zda veřejné mínění automaticky považovalo takovou nemoc za Boží trest nebo ne, ale fakticky na tom byl tak, jako by takové prokletí nesl“ (Jiří Mrázek, Evangelium podle Matouše, 2011, s. 118). Očištění, o které malomocný prosí, je tedy víc než pouhé uzdravení. Je to znovupřijetí do „občanské“ a náboženské společnosti (viz Petr Pokorný, Evangelium podle Marka, 2016, s. 56).

1,40 Přichází: Sloveso erchetai (historický přítomný čas od slovesa erchomai, „přicházet, jít“) uvádí nový odstavec a novou postavu. V řeckém textu je dosl. „A přichází“ (před slovesem je spojka kai, „a“).

prosí ho, padá na kolena a říká: Dosl. „prose ho a padaje na kolena a říkaje“.

Kritické edice řeckého novozákonního textu Westcott a Hort (1881) a Nestle-Aland (28. vyd.; 2012) dávají slova kai gonypetón (dosl. „a padaje na kolena“) do hranatých závorek. Hranaté závorky v textu udávají, že úsek textu daný do závorek nelze podle dnešního stavu poznání po textově kritické stránce zcela zaručit.

Některé významné řecké rukopisy, jako kodexy Vatikánský, Bezův a Washingtonský, tato slova nemají. Jsou však doložena v jiných důležitých rukopisech: v Sinajském kodexu, Alexandrijském kodexu a rukopisech tzv. byzantské skupiny. Sloveso gonypeteó se v Novém zákoně vyskytuje 4x: Mt 17,14; 27,29; Mk 1,40; 10,17.

Bruce M. Metzger ve svém textovém komentáři uvádí, že kombinace kodexů B, D a W, které čtení kai gonypetón nemají, je velmi silná. Na druhé stráně, pokud tato slova byla v původním textu, mohlo dojít k jejich vypuštění vlivem homoioeleuton. Tento řecký výraz, který znamená „stejné zakončení", označuje vynechání textu, když se na dvou nepříliš vzdálených místech vyskytují slova s podobným zakončením. V Matoušově evangeliu (Mt 8,2) je v tomto příběhu sloveso proskyneó („klanět se, padnout na zem“) a v Lk 5,12 pesón epi prosópon („padl na tvář“). To by svědčilo pro původnost čtení kai gonypetón („a padaje na kolena“). Viz Bruce M. Metzger, A Textual Commentary on the New Testament, 2. vyd., 1994, s. 65. Oproti tomu Philip Wesley Comfort tvrdí, že varianta kai gonypetón není původní a vznikla tak, že písař text přizpůsobil paralelním textům v Mt 8,2 a LK 5,12 (A Commentary on the Manuscripts and Text of the New Testament, Kregel, 2015, s. 180).

1. Mt 8,2 (א): A hle, přistoupil jeden malomocný, klaněl se mu a řekl: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“

2. Lk 5,12 (א): A stalo se, když byl v jednom městě, hle, byl tam nějaký muž plný malomocenství. Když uviděl Ježíše, padl na tvář a prosil ho: „Pane, chceš-li, můžeš mě očistit.“

3. Papyrus Egerton 2 (frg. 1, recto, ř. 32-37): A hle, malomocný přišel k němu a říká: „Učiteli Ježíši, s malomocnými jsem putoval a s nimi jedl v hostinci a malomocenstvím jsem onemocněl i já sám. Jestliže však ty chceš, budu očištěn.“

Papyrus Egerton byl v březnu 1935 publikován pod názvem „Fragmenty neznámého evangelia“ (H. I. Bell, T. C. Skeat (ed.), Fragments of an Unknown Gospel and Other Early Christian Papyri (The Trustees of the British Museum, London 1935). Podle paleografických odhadů byl napsán okolo roku 150. Vznikl asi v posledních dvaceti letech 1. století po Kr., pravděpodobně v obdobných kruzích jako Janovo evangelium, tedy patrně v Sýrii, odkud se rychle rozšířil do Egypta.

prosí: Místo parakaló („prosit“) je v Bezově kodexu v Mk 1,40 sloveso erótaó („ptát se; prosit, žádat“).

„Chceš-li, můžeš mě očistit“: Podmínkové souvětí „chceš-li, můžeš mě uzdravit“ nevyjadřuje v tomto případě nejistotu ze strany malomocného, ale spíše jeho pokoru a nesmělost (viz Eckhard J. Schnabel, Mark, 2017, s. 62). Jeho uzdravení není otázkou Ježíšovy moci, ale jeho chtění. Uzdravení, stejně jako v případě uzdravení Petrovy tchyně z horečky, nastalo „hned“.

1,41 se slitoval: Český ekumenický překlad má v poznámce pod čarou k verši 41 zkratku var., která nám říká, že některé rukopisy tu mají sloveso „se rozhněval“. Čtenář však z tohoto sdělení nepozná, nakolik je tato varianta závažná.

Řecké rukopisy mají v tomto verši sloveso splanchnizomai („smilovat se, slitovat se, mít soucit“) ve tvaru aoristního participia splanchnistheis („slitovav se“). Pouze Bezův kodex (5. století) tu má orgistheis („rozhněvav se“) od slovesa orgizomai („hněvat se“). Dalšími svědky tohoto ojedinělého čtení jsou čtyři starolatinské rukopisy, z nichž nejstarší je Codex Vercellensis z konce 4. století.

Na základě pravidla „těžší čtení má přednost“ se mnozí vykladači a některé překlady přiklánějí k tomu, že podle původního textu zde bylo sloveso „se rozhněval". Externí svědectví (počet a závažnost rukopisů) sice mluví pro „se slitoval“, ale interní svědectví pro „se rozhněval“. Je totiž těžké představit si, že by křesťanský písař změnil „slitoval se“ na „rozhněval se“.

Zásada lectio difficilior = lectio potior („obtížnější čtení = lepší čtení“) však neplatí absolutně, zejména když tradovaný text nedává žádný smysl a když ho lze vysvětlit poškozením rukopisu (viz Petr Pokorný, Ulrich Heckel, Úvod do Nového zákona, s. 129).

Zmínka o Ježíšově hněvu se na první pohled jeví jako nemístná, ale to právě může svědčit pro její původnost. Navíc Mt 8,3 ani Lk 5,13 Ježíšovu emocionální reakci na paralelním místě nemají. Jejich vynechávka se lépe vysvětluje, jestliže původní čtení bylo „rozhněval se“ (viz James R. Edwards, The Gospel according to Mark, 2002, s. 70). Stejně tak v Pap. Egerton 2 chybí popis Ježíšových emocí.

Ježíš pravděpodobně vyjadřuje hněv a rozhořčení nad důsledky této nemoci, zejména nad odloučením od ostatních a vyloučením z účasti na chrámovém kultu.

dotkl se ho: Ježíš se dotýká někoho, kdo je kulticky nečistý a navíc prudce infekční (viz Jiří Mrázek, Markovo evangelium 1-8, s. 33).

říká mu: Kodexy Sinajský a Washingtonský vynechávají zájmeno autó („mu“). Viz Mt 8,3 a Lk 5,13.

1,42 A hned: Kodexy Efrémův, Koridethi a další pozdější rukopisy sem vkládají slova: „A když to řekl“.

malomocenství hned od něho odešlo: Některé rukopisy (např. Efrémův) zachovávají v řečtině slovosled, který je v Lk 5,13: hé lepra apélthen ap‘ autú. Ostatní rukopisy dávají dopředu sloveso apélthen („odešlo“). Pouze na tomto místě v Markově evangeliu je tento slovesný tvar použit ve spojitosti s nemocí.

Srov. Papyrus Egerton 2 (frg. 1, recto, ř. 38-39): A Pán mu řekl: „Chci, buď čist“. A hned malomocenství od něj odstoupilo.

1,43 Ježíš ho důrazně napomenul: Sloveso embrimaomai znamená „funět (zlostí), rozlítit se, osopit se, obořit se“. V Novém zákoně se vyskytuje pouze 5x, z toho u Marka ještě v Mk 14,5: v příběhu o ženě s alabastrovou nádobkou pravého vzácného oleje z nardu. Ta ji rozbila a olej vylila na Ježíšovu hlavu. Někteří přítomní „se na ni osopili“ a vyčetli jí, že olej se mohl prodat a peníze dát chudým. Další výskyty: Mt 9,30; Jan 11,33.38.

Na paralelním místě má Mt 8,4 pouze „A říká“ a Lk 5,12 sloveso parangelló („přikázat, poručit“).

Jiří Mrázek překládá: Osopil se na něj (totiž Ježíš) a vyhodil ho. Viz J. Mrázek, Markovo evangelium 1-8, s. 33: „Na tomto místě, kde bychom to už nečekali, je ovšem bez varování slovo ἐμβριμησάμενος, které jednoznačně znamená zlostnou reakci. A zachovaly je všechny rukopisy.“

1,44 knězi: Několik minuskulních rukopisů a Vulgáta: „veleknězi“.

jim na svědectví: Ježíš očištěnému člověku přikazuje, aby nikomu nic neříkal, protože nechce, aby jeho autorita byla založena na zázracích. Slova „jim na svědectví“ je výzva k tomu, aby Ježíšův čin byl dovršen tím, že kněz po prozkoumání prohlásí malomocného za čistého. Veřejně je to demonstrováno tím, že očištěný přinese do chrámu svou oběť (Leviticus 14,10nn).

V textu je ukaž se knězi (jednotné číslo) jim (množné číslo) na svědectví. Komu jim? Jiří Mrázek upozorňuje, že v celém příběhu žádní oni nejsou široko daleko.

„A to by případně mohlo být řešení. Sežeň si od kněze svědectví (osvědčení, řekli bychom) jako svědectví pro ty, kteří tu nejsou. Jako svědectví pro ty, kteří se ti museli vyhýbat jako prašivému.“ Viz Jiří Mrázek, Markovo evangelium 1-8, s. 35.

V původním znění Alexandrijského kodexu bylo zájmeno autó: „jemu na svědectví“. Korektor ho opravil na autois („jim“).

1,45 všude: Dosl. „hodně“. Jiná možnost překladu příslovce polla: „horlivě“. Toto příslovce vynechávají kodexy Bezův a Washingtonský.

tu událost. Dosl.: „to slovo“.

Ježíš zbavil malomocného tíživého břemene, ale tím, že si to on nenechal pro sebe, jako by to břemeno přenesl na Ježíše, neboť ten „už nemohl otevřeně vstoupit do města, ale pobýval na pustých místech". Viz James R. Edwards, The Gospel according to Mark, 2002, s. 72