Poselství lednových týdnů modliteb za jednotu

V lednu se každoročně konají ekumenická setkání a bohoslužby v rámci dvou týdnů společných modliteb. První týden je tzv. Alianční týden modliteb, který se u nás koná pod záštitou České evangelikální aliance mezi 1. a 2. lednovou nedělí. Druhým týdnem je tzv. Týden modliteb za jednotu křesťanů, který u nás organizuje Ekumenická rada církví v ČR společně s Českou biskupskou konferencí. Koná se vždy mezi 18. a 25. lednem, protože jeho iniciátor, anglikánský duchovní Paul Wattson (1863–1940), vědomě zvolil data spojující tehdejší svátky sv. Petra a Pavla (18. ledna Nastolení sv. Petra v Římě a 25. ledna Obrácení sv. Pavla). V těchto dnech se na různých místech setkávají křesťané ke společným modlitbám za jednotu křesťanů s vědomím, že rozdělení křesťanů odporuje Kristově vůli („aby všichni byli jedno jako ty, Otče, ve mně a já v tobě, aby i oni byli v nás“ J 17, 21), je pohoršením světu a překážkou věrohodného zvěstování evangelia. Bylo by ideální, kdyby se vzájemná setkávání, rozhovory, společná modlitba a spolupráce neomezovala pouze na tyto dny, ale provázela činnost křesťanů po celý rok.

V době polarizované společnosti a narůstající agrese je velmi potřebné svědectví o ochotě setkat se s druhými a naslouchat jim bez toho, abychom jejich odlišný názor považovali za nebezpečný nebo nepřátelský. Zdá se, že křesťané by tento přístup mohli nabídnout. Není Kristovo evangelium spojeno s odmítnutím nepřátelství a násilí? Nepřijímal Ježíš druhé bez předsudků a bez ohledu na dobové společenské zvyklosti? Teoreticky je to snad jasné, ale s uváděním do praxe mají křesťané problémy od samého začátku. Už Ježíš musel svoje nejbližší učedníky napomínat a vysvětlovat jim, že nejdůležitější je služba druhým (např. Mk 10, 43–45). Apoštol Pavel kritizoval roztržky v Korintu (1 K 1, 10–13). Dějiny křesťanství svědčí o celé řadě sporů, bojů i vzájemných válek. Proto není překvapující, že i dnes se mnozí křesťané zapojují do rozmanitých sporů, bojů nebo dokonce válek. Přesto bychom se s touto situací neměli tak snadno smířit.

Křesťané z afrického státu Burkina Faso, kteří připravovali letošní texty Týdne modliteb za jednotu křesťanů vyznali, že se k sobě někdy chovají jako Samařané a Židé, tj. nevlídně a nepřátelsky. Uvědomují si, že tato situace je znetvořuje a oni cítí potřebu obrácení, aby si mohli vzájemně olejem a vínem ošetřovat rány a obvazovat je. Hostinec v podobenství o milosrdném Samařanovi byl někdy vykládán jako obraz církve. Podobně jako Samařan převezl zraněného do hostince, svěřuje také Kristus zraněné a potřebné ve světě našim církvím, aby jim ošetřily rány a pomohly jim k uzdravení. I toto poslání ve službě světu je cestou k jednotě, která je Božím darem jeho lidu.