Jeruzalém z Ježíšovy doby byl zcela zničen v roce 135, kdy Hadrián potlačil Bar Kochbovo povstání, a nechal město v troskách. Římané na místě bývalého Jeruzaléma vystavěli vojenskou kolonii Aelia Capitolina. Na předpokládaném místě Ježíšova ukřižování a hrobu postavili Venušin chrám. Na Sionu, který teď ležel mimo jihozápadní roh Aelii, se nacházelo nejspíše jediné křesťanské centrum bohoslužeb před Konstantinem. Na počátku 4. století s konstantinovským osídlením se situace v této římské kolonii změnila – byla připravena pro křesťanskou urbanizaci. Mohly se stavět stavby pro bohoslužby a svatyně na místech tradičně spojovaných s Kristovým životem. Ke konci 4. století se vliv (teď už) Jeruzaléma projevil v Římě stavěním chrámů, které odpovídaly jednotlivým stacionárním místům Jeruzaléma.
Golgota a bazilika svatého Kříže v Jeruzalémě
V Konstantinově době vznikl na Golgotě komplex dvou liturgických staveb, a to bazilika Martyrium a rotunda Anastasis. Ve středu rotundy byl hrob, který byl považován za Ježíšův. Mezi bazilikou a rotundou stálo atrium nazývané svatou zahradou, která měla připomínat zahradu Eden. Komplex zahrnoval i další stavby jako například biskupskou rezidenci nebo baptisterium. Byl zde také zachován vrchol Golgoty s velkým dřevěným křížem anebo místa pojící se se smrtí Adama a obětování Izáka.
Obdobou Martyria je římská bazilika Svatého Kříže v Jeruzalémě. Je to jeden z nejstarších chrámu v Římě a patří mezi sedm římských poutních kostelů. Tento chrám vyšel ze sálu paláce Palazzo Sessoriano, který byl kolem roku 320 z popudu císařovny Heleny přeměněn na křesťanskou baziliku. Nejdříve byla využívána jako palácová kaple. Císařovna do ní dala přivézt částí Kristova kříže, nalezeného na Golgotě v Jeruzalémě a rozptýlila tu hlínu z Kalvárie. V současné době jsou dvě největší dochované části kříže vystaveny v Kapli relikvií. Řehoř I. Veliký z této baziliky vytvořil titulární kostel.
Dvojnicí Anastasis je římská bazilika sv. Anastasie, která byla postavena na přelomu 3. a 4. století nejspíše římskou ženou Anastázií a je zasvěcena mučednici Anastázii ze Sirmia. Bazilika byla domovskou farností svatého Jeronýma.
Betlém a bazilika Panny Marie Maggiore
V Betlémě, které se nachází asi pět mílí jižně od Jeruzaléma, nechal Konstantin postavit baziliku Narození Páně na místě ,mystických jeskyní´. V bazilice stála nad původní jeskyní narození Krista svatyně. Bazilika sloužila jako strážní kostel.
V Římě je bazilice Narození Páně protějškem bazilika Panny Marie Maggiore, která byla postavena začátkem 5. století a dnes patří Vatikánu. V polovině 4. století dal papež Liberius postavit starší baziliku Panny Marie, která však nejspíš nestála na samém místě jako dnešní bazilika. Po Efezském koncilu, který potvrdil Pannu Marii jako Bohorodičku, se zvýšila mariánská úcta. Papež Sixtus III. tedy dal vystavět novou, větší baziliku a zasvětil ji Panně Marii.
Sion a bazilika sv. Petra
Křesťané přenesli název Sion z oblasti Chrámu do jihozápadního rohu města za hradby. To bylo místem horního trhu, proto se mluví o ,výstupu´ na Sion. Tento Sion je místem, kde se křesťanská komunita usadila po zničení Chrámu v roce 70 pod vedením Jakuba, prvního biskupa jeruzalémské obce. Také bylo považováno za místo, kde Ježíš slavil Poslední večeři a kde učedníci očekávali Letnice. Bazilika zde byla nejspíše postavena během 5. století.
Obdobou je římská bazilika sv. Petra. První bazilika byla postavena Konstantinem na místě, kde byl podle tradice pohřben sv. Petr a kde byl kolem hrobu už v polovině 2. století modlitební prostor, kam putovali křesťané. Stavba baziliky byla zahájena roku 324 a roku 329 byla vysvěcena papežem Silvestrem I. V roce 800 zde byl papežem Lvem III. korunován císařem Karel Veliký. Budoucí císař měl pokleknout na kruhový červený kámen, který byl domněle přivezen z Davidova chrámu v Jeruzalémě. Ve 14. století, době avignonského zajetí papežů, bazilika hodně zchátrala. Proto papež Mikuláš V. roku 1451 vydal dekret na výstavbu nového chrámu sv. Petra.
Eleona a bazilika sv. Pavla
Bazilika Eleona byla vystavěna roku 325 opět Konstantinem. Stála na místě, kde se údajně Ježíš setkával s učedníky. Název byl odvozen od řeckého názvu samotné hory. Byla to třetí stavba nad ,mystickými jeskyněmi´- tentokrát to byla jeskyně, kde podle legendy Ježíš vyučoval.
Obdobou Říma je bazilika sv. Pavla za hradbami, která byla Konstantinem postavena ve 4. století vně městských hradeb nad hrobem apoštola Pavla. Po apoštolově popravě postavili jeho stoupenci nad hrobem pamětní síň, kterou křesťané chovali ve velké úctě. Bazilika, která byla nejdříve malým kostelíkem, byla postupně rozšiřována, až byla do roku 1823 větší než bazilika sv. Petra, kdy byla sežehnuta požárem. Při rekonstrukci v 19. století byly na obvodových stěnách baziliky vytvořeny fresky s hlavami všech papežů od sv. Petra až po současnost.
Lazarium a bazilika sv. Vavřince
Betánie, kde stojí bazilika Lazarium, se nachází asi 3 kilometry na východ od Jeruzaléma. Bazilika je postavena na místě Lazarova hrobu a slavilo se v sobotu před Velkým týdnem, kdy byl Lazar vzkříšen.
Řím má obdobu v bazilice sv. Vavřince, která v současné době patří Latinskému jeruzalemskému patriarchátu. Bazilika je postavena na místě hrobu sv. Vavřince, který byl jedním z prvních sedmi jáhnů a byl roku 258 umučen, a hrobu sv. Štěpána, prvomučedníka. Je zde pohřbeno 5 papežů. Na počátku se zde nacházelo malé oratorium postavené Konstantinem. V 6. století nechal papež Pelagius II. na tomto místě vystavit kostel a ve 13. století se zde postavil další kostel. Obě stavby byly sjednoceny v rámci programu obnovy města.
Poslední komentáře