Jste zde

Liturgie po neštěstích

autor: 

Úvod

Příležitostí pro slavení křesťanské liturgie je mnoho. Patří k nim i události, které nejsou zrovna veselé. Jedná se o situace, kdy je třeba se vypořádat se smutkem po tragickém dění a společenství věřících tak při liturgii slaví skutečnost, že Bůh přichází i do těchto chvil. Důležitá je takováto bohoslužba i pro přítomné, kterých se nešťastná situace přímo dotkla. Zejména tím, že nezůstávají sami a je jim zvěstována Boží blízkost. Mnohdy jsou liturgie při těchto příležitostech navštěvovány i lidmi, kteří za běžných okolností o křesťanskou víru nejeví zájem. Nejen tento fakt pak klade v takové situaci na předsedajícího liturgie velké nároky pro pastorační citlivost, které se ne vždy dostává. Jedním ze znaků těchto liturgii je také to, že bývají ekumenické. Potřeba vyjádřit sounáležitost s truchlícími a někdy bohužel i pozůstalými je naštěstí větší než denominační rozdíly. 1

Obsah liturgie

Specifické téma, kterým liturgie po neštěstí jistě je, zejména kvůli uvedeným znakům, se odráží i na její struktuře. Podíváme-li se na konkrétní pořady bohoslužeb konaných ať už po tragédiích v Norsku 2011, Londýně 2005, či Praze 2023 můžeme si udělat obraz o struktuře liturgie, konané při podobných příležitostech.2

Jako každá liturgie i tato začíná úvodem. Ten může tvořit např. trojiční votum s apoštolským pozdravem a vstupní slovo s modlitbou. Typickým znakem těchto liturgií je ovšem zařazení určitého symbolického úkonu, který může mít různé podoby. Od prostého rozsvícení svíce až po rozvinutou formu, kdy se čtou jména obětí a recituje báseň. Tato část liturgie je pochopitelně ta nejsmutnější, ovšem z pastoračního a psychologického hlediska ta nejdůležitější. Tento úkon je tím, co přítomným pomáhá se se situací vyrovnat, vyjádřit smutek a tvoří obvykle nejdůležitější prvek celé liturgie. Smutečnímu tématu bohoslužby pochopitelně odpovídá i výběr biblických čtení, která se obsahem rovněž týkají utrpení či smrti. Osobně se přikláním k tomu, aby čtení byla krátká např.: Iz 40:28–31; 2Kor 1:3–4; Ř 8:18–39. Kázání se při těchto liturgiích řídí tím, aby bylo výkladem textů s nadějným i útěšným vyzněním a ve smutné situaci tak bylo posilou. Je na místě zmínit, že skrze Kristovo utrpení je i v tom našem lidském Bůh přítomný a stojí nám na blízku. Bohu lidské utrpení není lhostejné a bere ho vážně, dokonce tak, že jím sám prošel. Je možno zařadit též tématiku Bílé soboty, kdy lze rozpracovat myšlenku Božího mlčení. Dalším typickým znakem liturgie je zaměření přímluvných modliteb k neštěstí, které se stalo. Shromáždění prosí za uzdravení obětí, o pomoc pro pozůstalé, za všechny, kterých se tragédie dotkla vč. zdravotníků, hasičů a dále také za zastavení všech, kteří zlo páchají. Po přímluvách může následovat modlitba Páně. Pokud se rozhodneme mimo přímluvy, zařadit i modlitby díků (přikláním se k začátku bohoslužby v rámci úvodní modlitby), ty by měli směřovat k poděkování za dar lidské solidarity, schopnosti pomáhat, za záchranáře, hasiče atd. V závěru bohoslužby pak stojí požehnání. V případě že je bohoslužba ekumenická, je vhodné, aby bylo pronášeno všemi duchovními.

Specifika slavení

Kromě tématu neštěstí, jak již bylo zmíněno výše, podobné liturgie bývají ekumenické navíc s účastí lidí, běžně církevní bohoslužby nenavštěvujících. Jak ovšem uvádí také dokument Evangelické církve v Porýní3, bohoslužba musí klást důraz především na pochopení přítomných a tomuto úkolu musí ustoupit i zažité typické prvky dané denominace. Bohoslužba má vytvářet prostředí, které mj. umožní sdílení smutku a bolesti za použití zmíněných specifických symbolů a obřadů. Celková forma liturgie musí být jasná a klidná, což opět někdy vyžaduje ústupek z konfesní podoby liturgie a týká se to i výběru hudby. Asi nejdůležitější je pak opatrnost ve slovech a úkonech, která platí primárně pro předsedajícího. Některé teologické koncepty mohou přes svou pravdivost působit pastoračně a psychologicky velmi necitlivě. Nesmí se proto stát, aby s ohledem na přítomné, kterých se tragédie dotkla, liturgie utrpení prohlubovala. Ohled by se měl brát i na to, že shromáždění účastníci mohou pocházet z různých prostředí a typický církevní, či konfesní jazyk, by pro ně nebyl srozumitelný a účel bohoslužby by tím ztrácel význam. Nesmí se zapomínat na smysl a samotnou podstatu liturgie, při které do ní mají být zahrnuti všichni přítomní. Celkově by pak bohoslužba měla vyznít ve smyslu toho, že Bůh je uprostřed neštěstí i krize stále přítomný, a z toho důvodu mohla být součástí dlouhodobého procesu uzdravení z psychologicko-náboženského hlediska. Tato zmíněná specifika se pak odrážejí i do podoby eulogické modlitby. Zejména v její anamnestické části je třeba zmínit události, při kterých se Bůh k lidem sklání a pomáhá jim, např.:

Všemohoucí Bože, náš nebeský Otče, který jsi dárcem útěchy a síly. Vždy jsi nablízku těm, kdo trpí; svůj lid si vyvedl z egyptské poroby, věrnému služebníku Jóbovi si po dlouhém období útrpného zkoušení dal nový smysl života a poslal jsi i svého Syna, aby trpící utěšoval svou přítomností a sám bolest zakusil až do krajnosti smrti a opuštění. Proto Tě prosíme: Osvěcuj svou přítomnou milostí temnotu bolesti, potěšuj nás v našem zármutku a dávej nám vědomí toho, že Ty nás nikdy neopouštíš a naději věčného života, kde už žádná bolest ani utrpení nebudou. Prosíme o to skrze Krista, našeho Pána a bratra, který s Tebou v jednotě Ducha svatého, žije a kraluje navěky věků. Amen.

Závěr

Bohoslužba konaná při příležitosti neštěstí je specifickým žánrem křesťanské liturgie a je důležitá zejména z pastoračního hlediska. Jedná se o příležitost, kdy je všem, kterých se tragédie dotkla, zvěstována Boží blízkost i uprostřed tíživé bolesti a zármutku. Struktura liturgie se musí tomuto účelu podřídit. Měla by obsahovat symbolický úkon, který smutek vyjádří a zároveň přinese naději. Potřebám tomuto liturgickému tématu se přizpůsobuje výběr biblických čtení, vyznění kázání, výběr písní i celková struktura a jazyk bohoslužby vč. eulogické modlitby a požehnání. Často tento úkol vyžaduje nejen vysokou pastorační citlivost k přítomným, ale i konfesní ústupky, a to mnohdy i z důvodu toho, že bohoslužba překračuje denominace a je tedy ekumenická.