Jste zde

Papež František: jaké „zklamání“!

Na počátku to bylo jen takové tiché reptání, které se postupem času stávalo stále hlučnějším mručením, až se z něj dnes stal zcela otevřený rozkol vůči papeži, který přišel až z konce světa (a opravdu mnozí by si přáli ho tam zpátky zahnat). Papeži Františkovi se v krátké době podařilo zklamat všechny. A zklamání se proměňuje nejprve ve skrývané roztrpčení a nyní ve zcela otevřeně projevovanou nevoli. Zklamáni jsou mnozí kardinálové, kteří ho sami zvolili. Vždyť to byl ideální kandidát: žádní kostlivci ve skříni, doktrinálně upevněný, tradicionalista s přijatelnou otevřeností vůči novosti. Mohl by býval církvi zmítané skandály a rozdělením zaručit poklidné období. Nikdy by je nenapadlo, že by měl snad Bergoglio v úmyslu pustit se do reformy ničeho menšího, než je římská kurie, rušit privilegia a pranýřovat marnivost kněží. Jen jeho střídmé a spontánní vystupování je stálou obžalobou pompézních prelátů, anachronických faraonů plných jen sebe sama.Zklamání jsou i kariérní biskupové, pro které bylo jmenování do určitého města jen piedestalem k ještě prestižnější funkci. Byli vždy připraveni naklonovat se podle právě úřadujícího papeže, připodobňovat se mu ve všem a za každou cenu - od oblečení až po nauku – jen aby se zalíbili a dostalo se jim nějaké té přízně. Jenže tenhle papež vybízí právě ambiciózní biskupy k tomu, aby voněli po ovcích… strašné!Zklamána je i velká část kněží. Cítí se zmateni. Byli formováni v rigidní úctě vůči doktríně, bez ohledu na dobro osoby, a teď nevědí, jak se mají chovat. Mají znovu nabýt lidskosti, která v nich přísným dodržováním církevních předpisů jakoby zakrněla. Mysleli si, že jako kněží stojí nad obyčejnými lidmi, a teď je tento papež nabádá, aby sestoupili a dali se do služby posledních.Zklamáni jsou i laici, kteří se zasazovali o obnovu církve, stejně jako super-tradicionalisté držící se zuby nehty minulosti. Pro ně je současný papež zrádce, který vede církev do zkázy. Pro angažované laiky zase papež Bergoglio dělá příliš málo: nemění předpisy a zákony, které už dávno nejsou v souladu s dobou, není dostatečně průbojný, nepoužívá své autority velitele v boji.Nadšení jsou za to chudí, vyloučení, neviditelní a také všichni kardinálové, biskupové, kněží a laici, kteří stáli po desetiletí na okraji, protože byli věrni evangeliu. Bylo na ně právě pro tuto jejich lásku k Písmu (prý) na úkor tradice pohlíženo s nedůvěrou nebo byli dokonce stíháni. To, v co se odvažovali jen doufat, co si jen představovali, o čem jen snili, se teď s papežem Františkem stalo skutečností. S papežem, který znovu pro svět objevil vůni evangelia.Alberto Maggi, řeholník z řád servitů, studoval na papežských univerzitách Marianum a Gregoriana, v École Biblique et Archéologique française v Jeruzalémě. Zakladatel Centra biblických studií G. Vannucciho. Z němčiny přeložil Jiří Kohl.

Komentáře

Mám z papeže Františka dodnes radost. A většina věřících a kněží rovněž. Bídou naší církve je, že tuto radost nesdílí většina našich biskupů. Kdo jiný, než oni by měl povzbuzovat kněze a lid radostí Evangelia? Ne, zde se nejedná o osobu papeže Františka, který netouží být obdivován, ale o to, co říká a čím žije, kam ukazuje. Ježíš chce, abychom jej následovali. Papež František nedělá nic jiného, než ukazuje, jaké jsou plody následování. Nahý se narodil a nahý z lásky zemřel, ano, také hovořil, ale skutky služby a oběť jsou těmi činy, na kterých stojí Evangelium. Pokud se nejprve neproměníme zevnitř, nepochopíme ani změnu předpisů. Církvi chybí polovina, ženská polovina. Ženy nemusejí být knězi, ale rovnocennými pratnerkami, které uvedou mužskou racionální předpisovou a vojensky organizovanou církev v soulad racionality a empatie. Matka Tereza sloužila, neobracela trpící na svou víru, neučila je katechismu. Když toto pochopíme jako církev, nebudeme jen poloviční a jednostranní, poroste boží království. V základní modlitbě církve nazýváme Boha otcem. Muži vysvětlují podobenství o marnotratném synu špatně -syn se nejprve musel chtít vrátit a litovat. Já si myslím, že litoval jen sebe a toho, že se vlasně měl doma dobře a připravoval si, co řekne. Otec nenadával, nevysvětloval, běžel a otevřel náruč. Takový je Bůh.

Papež František spolu s Róbertem Bezákem mi pomáhají ilustrovat Ježíšův příběh. Náboženskou nesnášenlivost až odpor k tomu, co je milosrdenství. Chování "mocných" tohoto světa, kteří se sice tváří, že ANO, ale jejich skutky jsou NE.
Přátelé ze Slovenska mne upozornili na pozoruhodnou duchovní obnovu se slovenským! knězem Rastislavem Dvorovým. Ve starých KT byl s ním i rozhovor http://www.katyd.cz/clanky/nemysli-si-ze-se-stanes-knezem.html Nyní působí v Izraeli a když přijede domů, tak s ním něco nahrají.
Ten text není až tak zajímavý, ale při obnově hodně vychází právě z italského biblisty p. Alberto Maggi OSM. jsou tam zajímavé myšlenky. Některé jsem slyšel u Rohra, některé u Václava Vacka, něco u evangelikálů. Něco je pro mne nové. Je to výklad Lukášova evangelia. Stojí to za to si to poslechnout. Jediná nevýhoda je, že to je dlouhé (7 dílů). Na slovenské křesťanské TV Cezmína. První přednáška je trochu všeobecná, ale pak se to "rozjede". viz
https://www.youtube.com/watch?v=YJo5v2f1g5E