Na pouti do Osvětimi se pokaždé ptám: „Myslíte si, že by se něco podobného mohlo opakovat?“ – „To si nedovedeme představit,“ odpovídají poutníci. – Říkám: „Nikdo a nikdy si takovou hrůzu nedovedl představit, a přesto se stala. Podobné katastrofě musíme za každou cenu zabránit.“
Zabráníme nukleární válce? Hitler by atomovou bombu použil.
Naivita je nebezpečná. Od zločinců máme očekávat to nejhorší, co si vůbec neumíme představit. Ale Bůh nám nabízí obrovskou pomoc, jen ji využít. Dáme-li na něj, udržíme mír, trvalá manželství i přátelství.
Na Ukrajině už rok naplno zuří válka. Opět jsme podcenili a včas nerozpoznali válečné zločince. Selhali politici (mající informace od bezpečnostních služeb), selhali mnozí preláti (mající Boha na dosah). Selhali jsme my pokřtění. Já také nejsem lepší, než druzí. Zapomněli jsme na prorockou službu přijatou křtem: nazývat dobro dobrem, zlo zlem, pravdu pravdou a lež lží. Zapomněli jsme i na Palacha. Mlčeli jsme a dopustili nejhorší zlo - válku. Ve společnosti i v církvi se necháváme ochromovat strachem.
Hitler v roce 1936 uspořádal olympiádu v Berlíně. Za dva roky začal válčit.
Na olympiádu v Soči v r. 2014 jeli Putinovi potřást rukou náš prezident a primas. V poslední den her 23. února Putin rozhodl o anexi Krymu a za čtyři dny tam vtrhly neoznačené ruské jednotky.
Ježíš nás varoval před vlky, divokými psy a sviněmi, zmijemi a vlky v rouchu beránčím. Chce nás je naučit včas rozpoznávat a zlu neustupovat. Nikdy si nesedl ke stolu s Pilátem, Herodem ani s Kaifášem.
Pilát byl tak krutý k židům, že ho nakonec císař potrestal vyhnanstvím. Při nástupu do svého úřadu v Jeruzalémě přišel s vojskem. Jednotky měly na svých korouhvích obraz císaře jako božstva a symbol svého útvaru (lva, vlka, orla …). To bylo pro židy rouháním, tři sta předních Izraelitů týden protestovalo před Pilátovou rezidencí. Šestý den Pilát nechal demonstranty obestoupit vojáky a vyzval je k rozchodu: „Jinak vás nechám pobít!“ Židé se ani nehli. „Taste meče,“ rozkázal Pilát. Muži poklekli a sklonili hlavy... Pilát ustoupil a vojákům nařídil, aby své koruhve v Izraeli nenosili.
Nedlouho po tom Ježíš plakal nad zničením Jeruzaléma, věděl, že ho židé neposlechnou a že čtyřicet let po jeho smrti povstanou k nesmyslné válce proti Římanům. Věděl, že bude obrovské množství židů ukřižováno. Plakal i nad námi, křesťany, věděl, že ho neposlechneme a povedeme řadu strašných válek s milióny obětí.
V kostele čteme jak židé po návratu Izraele z babylonského zajetí za Ezdráše a Nehemiáše hledali příčiny, které je dovedly k tragické okupaci. Několik dnů četli Písmo, přiznávali svá zanedbání, v čem neposlechli Hospodina a usilovali o nápravu.
Po pádu Jeruzaléma v roce 70 se židé ptali, proč došlo ke zničení Jeruzaléma. Rabi Jochanan prohlásil: „Řídili jsme se jen literou biblických pokynů, pouze legalitou místo duchem Písma, nehledali jsme záměry Hospodina.“
Krvavé století
Dvacáté století bylo nejkrvavější. Ale ani po jeho tragédiích církev nehledala své zanedbání podle Bible. Jen se modlila za padlé.
Dlouho jsme hlásali: „Poslušnost (vrchnosti) je první ctnost.“ Císař před první světovou válkou naše předky zavázal přísahou věrnosti k vládci a k Říši. Pak z nich udělal válečné zabijáky (podobně jako Putin z ruských vojáků dnes). Na obou stranách fronty se vzájemně pokřtění zabíjeli.
Kladu si otázku, co by se stalo, kdyby některý biskup po vyhlášení mobilizace v roce 1914 čekal ve Vídni s pár stovkami mužů na císaře až vyjde z nedělní mše: „Vaše Apoštolské Veličentvo, nemůžeme uposlechnout váš rozkaz, narukovat do války je proti Desateru. Můžete nás na místě postřílet.“ Proč se nenecháme inspirovat, vést Duchem?
Církevní vrchnost nevedla naše předky ke křesťanské dospělosti, k Ježíšovu zákazu přísahy a k vzepření se zvráceným rozkazům. Biskupové usoudili, že válka proti Srbsku a pak dalším zemím, je spravedlivá. Nezastali se těch, kteří odmítli vzít zbraň do ruky. Nikdo nepomohl vojákům, kteří se vrátili domů se strašnými válečnými traumaty.
Po 2. světové válce židovský historik Raul Hilberg poté, co pojmenoval selhání židů a světových politiků, řekl: „Křesťané chodili jednou týdně na hodinu své bohoslužby, ale jejich hlas ve společnosti neměl větší váhu.“
Bertold Brecht proměnu Německa v totalitní říši okomentoval slovy: „Dobří nebyli poraženi, protože byli dobří, ale protože byli slabí.“
Církev ani po první světové válce, ani po druhé válce nesvolala konferenci k pojmenování příčin našich selhání a k hledání nápravy. Francouzští laici a dominikáni založili vydavatelství časopisů, které napříště neměly oslovovat jen katolíky, ale společensko-politickým zaměřením všechny lidi dobré vůle. Kněží vyhnaní ze Sudet založili svépomocné spolky a spolu s materiální pomocí vedli soukmenovce k sebereflexi a smíření. Křesťanští politici vytvořili koncept křesťanské demokracie, která po desetiletí pozitivně ovlivňovala evropskou politiku a zásadním způsobem přispěla k mírové evropské integraci. Ale udělali naši dědové a kněží s biskupy dost?
„Už nikdy válku!“ bylo všudepřítomné heslo poválečných let. Proč tři roky po válce u nás ve volbách zvítězili komunisté a s podporou ruských poradců nastolili teror?
Kněží a biskupové v lágrech pak dospěli k pokornému postoji, že církev na tom poválečném názorovém zmatení nebyla bez viny. Ale ani po roce 1989 jsme u nás nehledali svá zanedbání z pohledu Písma.
Neděláme dost
Německo muselo být poraženo, ale nedovedeme si představit porážku Ruska. Jsme bezradní. Nemáme odvahu se v církvi ptát, v čem jsme selhali. Ukolébáváme se údajným proroctví, že Ježíšova matka obrátí Rusko, ale Punin už stihl válčit v řadě zemí. V Čečensku, Moldavsku, Gruzii, na Ukrajině.
Neučíme lidi přemýšlet. Řada našich lidí i kněží volila proruské politiky. Modlíme se za mír, úkolujeme Boha a máme pocit, že to stačí.
Židé - po staletí tvrdě utlačovaní - v sobotní modlitbě říkají:
„Nemůžeme se k tobě modlit, Bože, abys ukončil válku, protože víme, že jsi stvořil
svět tak, že člověk musí nalézat svou vlastní cestu k míru v sobě a k bližním.
Proto se k tobě modlíme, Bože, a prosíme tě o sílu, rozhodnost a vůli, abychom konali,
místo abychom se jen modlili, abychom byli, místo abychom si jen přáli.“
Je dobře, že Ukrajincům pomáháme (činí tak i lidé nekosteloví), ale ve společnosti nesolíme a nesvítíme s Ježíšem (srv. Mt 5: 13-17). Když jsme pošlapáváni, křičíme, místo biblického hledání příčin našeho pronásledování. Považujeme se především za oběti.
Nejdůležitějším pokynem Bible je: „Slyš, Izraeli“. Naslouchej Bohu i bližnímu.
V každé slušné rodině a v mnoha společenstvích si vzájemně nasloucháme.
Ale proč místo Ježíšova uspořádání božího lidu: „Jediný je váš Otec a Učitel, vy všichni jste bratři“ (srv. Mt 23: 7-10), stále držíme uspořádání feudální? Upíráme pokřtěným statut královského kněžství (Ex 19: 6; 1 P 2: 5).
Církevní vrchnost dlouhodobě nenaslouchala božímu slovu ani těm, kteří před zločiny Ruska varovali. Nechtěla slyšet o finančních machinacích, o mocenském, sexuálním a pedofilním násilí. Kryla pachatele, umlčovala a osočovala oběti. Až bolestivé kauzy, přesahující všechny naše představy, nás dovádějí ke spolupráci s lidmi dobré vůle, kteří jsou zároveň odborníky v daných oblastech. Neobejdeme se bez nich v nápravě své i společnosti.
Náš svět je těžce nemocný a nemocná církev není schopna jej uzdravovat. „Slepý nemůže vést slepého.“ Zůstáváme dlužni Bohu i společnosti.
To nespravíme nějakým půstem před Velikonocemi, ani zbožnými řečmi. Máme se zásadně obrátit k Bohu a desetkrát víc než dosud pracovat pro Pokoj boží.
Komentáře
Pak se nemůžeme divit, že církev nikoho nezajímá.
Ježíšův příběh ukazuje na další věci, o kterých se mezi "mocnými tohoto světa" nemluví: jak korumpuje moc, ego a "moji pravdu". Ježíš neučil dogmata, ani "pravdy víry". Učil vztahy. Mezi lidmi a s "tím nahoře". My jsme to vyměnili za poslušnost mocným a ve víru v dogmata a §, místo hledání Pravdy.
Stejně jako tenkrát, moudrost nežije v palácích. Musíme ji hledat jinde. Špatné manažery nepotřebujeme. To můžou dělat profesionálové, či farní rady. Až budou biskupy moudří lidé - hledači, třeba jako Václav Vacek, Jan Rybář, Láďa Heryán, ... tak budeme dál. A vůbec nemusí žít v paláci, ale chodit mezi lidi, farnosti, či na fakulty.
co dělat?
"Pracovat pro dobro. Nazývat dobro dobrem a zlo zlem. Obracet se na Boha." Nadšeně souhlasím. "Nebýt naivní. Měi jsme dát na varování tajných služeb" - tady už si nejsem tak jistý, co ta slova znamenají, k čemu by nás měla vést. A především pochybuji, že by z Bible nebo křesťanské zkušenosti vyplývala nějaká jasná pravidla pro současnou situaci, např. pro otázku, nakolik máme vojensky podporovat Ukrajinu. Svou pochybnost ukážu aspoň na jednom příkladu: v osmém odstavci uvádí br. Vacek silnou historku o tom, jak Pilátovi vojáci couvli před vírou židů, ochotných i k oběti. Je to vzorec chování, který máme zkoušet? Už příští obdobný pokus o protestní akci (když se Pilát chystal konfiskovat chrámový poklad) byl krvavě potlačen.
No, "ty tajné služby" vědí
No, "ty tajné služby" vědí dopředu, co bude. Vidí souvislosti. Být opatrný. Nebratříčkovat se. Nemyslet si, když jsem nějaký kardinál, že se přede mnou Putin tento. Nejezdit kvůli sobě na olympiádu a k tomu ještě - s prezidentem...
Naše hamižnost. Levný plyn, ale co dělá oligarchie v Rusku, nás nezajímá. Chybí nám přemýšlení nad textem. Studium a hledání souvislostí. Řekl bych, že v prvním případě židé ctili 1. přikázání. V druhém případě, to zlato fyzicky bránili. Není až tak důležité.
Když necháme Ukrajinu vykrvácet, tak se Putin zastaví, když my jsme jeho "vlastnictví"? Nebo - pomůže se složit na výkupné? Neroste s jídlem chuť?
Děkuji p. Vackovi.
Děkuji p. Vackovi.
Přesně toto jsme potřebovali slyšet. Biskupové, kněží i laici sledující rádoby křesťanské weby a šířící dezinformace. Stále si "hrabeme na svém písečku" a za šíření zla jsou zodpovědní i ti, kteří mu nebrání, nebo jej relativizují. Relativizace vraždícího agresora na Ukrajině je podpora zla. Druhá světová válka začala ne zabráním našeho pohraničí, ale šířením dezinformací.
tragédie, katastrofa, ostuda a hanba
Rádobyúvaha V.Vacka je mírou své dezinformovanosti, plytkosti a slepoty jak vystřižená z tematické příručky západem placených "neziskovek".
Pomni proto, V.Vacku, že z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu. Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.
ad "slint" anonyma
No to jsi to faráři Vackovi nandal, ty ubohý anonyme. Ta poslední věta sedí přesně na tebe, i když se prsíš tím "učedník Kristův".
Zřejmě jsi zapomněl na Mat 7:21
Učedník?
Nečetl jste moc často Rudé Právo, když píšete takové fráze?
Text Václava Vacka je obžalobou církví. Totálně selhaly. Rozumím mu, má vše biblicky podložené.
Jsme tu k ničemu. Co je charita proti těm miliónům padlých? Biskup je někdo duchovní, od koho se dá něco naučit nebo papaláš?
Ta instituce je podobná náboženská společnost, jako za dob Ježíšových. Taky se jí někdy něco povede,
ale nedopadl by J dnes stejně? Stačí se podívat na kauzu arcibiskupa Bezáka. Kolik církevníků se ho na SK zastalo?
VV se zastal...