Před zasedáním synody o synodalitě

Zatímco v českých církevních kruzích se momentálně spíše řeší spory kolem „manželství pro všechny“ nebo problémy na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, případně „coming out“ farářky Církve československé husitské Martiny Viktorie Kopecké, ve světovém církevním tisku se pozornost více soustředí na nadcházející shromáždění synody biskupů, které se uskuteční ve Vatikánu ve dnech od 4. do 29. října 2023. Podle zveřejněného seznamu se zasedání zúčastní 365 členů s hlasovacím právem (z toho 54 žen, tj. 14,8 %). K tomu je třeba připočítat další necelou stovku účastníků bez hlasovacího práva (expertů, delegátů z nekatolických církví, facilitátorů skupinek, zaměstnanců sekretariátu). Pozornost např. vzbudila informace o malých kroužcích (circoli minori), ve kterých budou probíhat diskuse. Bude jich vytvořeno celkem 35, přičemž rozdělení podle jazyků bude následující: 14 anglických, 8 italských, 7 španělských, 5 francouzských a 1 portugalský. Schází skupinka německá, což je podle předsedy Německé biskupské konference Georga Bätzinga škoda, neboť taková skupina dobře spolupracovala na evropském kontinentálním shromáždění v Praze. Byli v ní zastoupení delegáti z východoevropských zemí i Belgie. Jedná se o další drobnou nepřízeň, kterou mohou vnímat někteří němečtí katolíci. Podobně tomu bylo, když předsedkyně Centrálního výboru německých katolíků (ZdK) Irme Stetter-Karp nebyla zařazena mezi účastníky závěrečného zasedání synody.

Přitom v německé katolické církvi probíhá zajímavá diskuse v souvislosti s německou synodální cestou a synodou biskupů. Již zmíněný limburský biskup Bätzing se nechal slyšet, že by výsledky říjnové světové synody měly být pro papeže závaznější. Naopak pasovský biskup Stefan Oster, který spolu s dalšími třemi biskupy v červnu 2023 hlasoval proti tomu, aby Sdružení německých diecézí (VDD) financovalo pokračování synodální cesty (konkrétně plánovaného synodálního výboru, který by měla od listopadu příštího roku nahradit synodální rada jako stálý orgán složený z biskupů a laiků), vidí v rozhodujícím slovu papeže výhodu. Má totiž přehled o celé církvi, proto může dobře posoudit, co „Duch Boží říká jemu i nám všem“ prostřednictvím synody. Německou synodální cestu biskup Oster hodnotí kriticky, neboť prý vede k větší opozici: mezi církví v Německu a Římem, mezi biskupy i uvnitř Božího lidu. Biskup Bätzing chce spolu s velkou většinou německých biskupů pokračovat v synodální cestě a spoléhá na to, že světová synoda dá biskupským konferencím jednotlivých zemí více svobody. Jednotlivé církve jdou podle něj různými cestami. Vzájemné sdílení zkušeností by mohlo zmenšit obavu, že různost vede k rozkolům. Rozmanitost by naopak měla být v církvi chápána jako bohatství.

Podobně jako po vyhlášení II. vatikánského koncilu a během jeho přípravy se v souvislosti se synodou o synodalitě objevuje velké množství hlasů vyjadřujících rozmanitá očekávání. Bude zajímavé sledovat, zda přinese nějaké změny a zda se projeví i v české katolické církvi.