Jste zde

Chvála sakrální nahoty

Když jsem v ranně puritánském období svého života (tedy asi ve čtrnácti letech) uviděl prvně obraz „Magdaléna" od Carla Strathmanna, byl jsem autenticky zděšen. Nahá Maria Magdaléna, ležící na palouku (zády ke mě, naštěstí) a u její hlavy nohy Ukřižovaného v porostu planých růží. Pohoršovala mě její nahota, ale uhranula mě atmosféra díla. Protože tahle nahota nebyla samoúčelná. Samoúčelný je světský nudismus.

Richard Rohr někde psal o tom, jaké reakce vzbudilo u věřících umístění obrazu nahého ukřižovaného Ježíše v jejich kostele. Líbilo se mi to. Bederní rouška, která ho zakrývá na většině křížů je totiž onou prvotní příslovečnou „zbožnou zástěrkou", halící svaté intimní partie. Bez ohledu na to, co viděla (nebo tedy vlastně neviděla) vidoucí Kateřina Emmerichová. Na Ježíšově nahotě není nic nemravného, vždyť „v jeho nahotě jsme obnaženi" (to jsem si dovolil biblickou parafrázi, omlouvám se). Jeho nahota je nahotou každého z nás.

Feidiova Afrodité ani Michelangelův David tu samozřejmě nejsou proto, aby vzbuzovali smyslný chtíč. Jsou vyjádřením božské krásy lidského těla (a nic tu neznamená zjištění, že modelem k Afroditě stála hetéra, naopak). To je lidská skutečnost. Ale ukřižovaný Ježíš vyjadřuje bolestné zpustošení lidské krásy božského těla. A to je skutečnost Boží.

Zamýšlel jsem pověsit si doma reprodukci zmiňovanou Strathmannovy „Magdalény". Hodila by se tam, docela. Jenže i do příbytku poustevníka někdy přicházejí návštěvy. A ty obvykle neprocházejí stejným vývojem jako jejich hostitel. Takový obraz by je zmátl. Proto jsem obnaženou apoštolku apoštolů odnesl do farního podkroví (doslova „pod krovy") a dál zapaluji svíčky před ikonou Seslání Ducha svatého. Taky je to docela fajn.

Poustevník z Opičích hor

Komentáře

Není nahota jako nahota. Když blahoslavená Anna Kateřina Emmerichová viděla potupné obnažení Krista Ježíše, uviděla také jeho svatou Matku, která se chystala strhnout šátek a zakrýt onu hanbu, která se stala divadlem pro snad zpité a řehtající se římské vojáky (ejhle, Žid a je jen tak nalehko, nemá ani tales katan?). Do scény vstupuje nesmírně statečný Žid, obyčejný chlap a hrozí pěstí. Zakrývá Našeho Pána a Svatého Boha bederní rouškou. S tou je ukřižován.....
...
Existuje tělesná i duchovní intimita, která nesmí být překročena ani v době Kříže. Tělo je Chrám Ducha Svatého. Ne jen duše. To by byl gnostický omyl...
Muž patří Bohu a to v říze zasvěcené, nebo ženě. Pouze vlastní manželce. Žena má být zahalena. A své tělo v pravém slova smyslu oddávat pouze Bohu (tedy v zasvěceném panenství, nebo třeba tak nějak single:), ale čistě. Nebo jen svému manželovi.

Obdivuji svým způsobem některé muslimky, kteří jsou schopny za své zahalení bojovat. Dle mého jde jen o přemrštěnou ctnost.

Říká se, že svatý otec Pio (z Pietrelciny) odmítal (prý)zpovídat ženy, které přišly do chrámu v minisukni (popř. ji na veřejnosti nosily). Co o sobě vypovídá "zbožná žena", která je oblečena jako sexuální pracovnice táhnoucí na E 55:)? Nemluví to v její neprospěch v oblasti výše inteligence, či chápání studu? Opravdu mají křesťané ctít pohanskou nahotu? Nejsem a nebudu muslimem a jsem dalek přehnaných tvrzení, že by se křesťané měli učit od jiných náboženství. Stud je ale přirozený cit a kdo jej popírá, jeho cesta dříve, či později už nebude přímá...

Johannes

Krásný komentář, plně se s ním ztotožňuji. Křesťané dnes už často neví, co je stud a čemu má sloužit. Ztratili úctu před Bohem i před svým vlastním tělem. Je načase znovu najít hodnoty, které jsou důležité.
Petra

Zde je vidět dva typické pohledy věřících. Jeden pohled hledajícího, objevujícího, žasnoucího, schopného zajet na hlubinu. Druhý pohled vše měřící dogmatickými měřítky středověku, nic nehledajícího, vševěda. Pohled vývoje proti pohledu ztrnulosti, pohled člověka myslícího, vnímavého proti pohledu člověka nepoužívajícího mozek, smysly. Hledí, ale nevidí, poslouchají, ale neslyší. Druhý pohled je, Bohu díky, už jen k smíchu.

Jsem ráda, že jsem vás pobavila. Ještě doplním, kdo hledá Boha, ten přijde na to, že Bůh je tajemství, má svoji intimitu, kterou odhaluje hledajícímu člověku jen do té míry, nakolik před ním máme úctu. Stejné je to u člověka- i on je tajemstvím, které odhaluje druhému člověku v manželství nebo ho nechává pro Boha. Respekt k tajemství druhého- ať člověka nebo Boha, patří podle mě ke znakům dospělosti. Petra.

Ještě opravuji. Citát z blahoslavené Anny Kateřiny není přesný (nebral jsem to z originálu, bylo to z interpretace). Ale i tak, smysl všeho patrně zůstává.
Johannes

Pokud se nemýlím, tak u bl. Kateřiny u té hrůzy nebyli aktivní římští vojáci, ale otroci, kteří sloužili establishmentu. Je to něco pro rozjímání na Křížovou cestu.... Jméno statečného Žida: Jonadab
---------------------
Jinak se zapomíná např. na lidi, kteří byli donuceni udělat Kristu trnovou korunu. To muselo bolet. Napadá mě, jak mocní tohoto světa nutí své "otroky" aby v bolesti spolupracovali s ukřižováním B-ha.
(to už ale není o blahoslavené Anně a je mimo tuto diskusi.)

Souhlasím, že žena se má oblékat slušně. Pater Pio měl pravdu.

Cathleen