Kauza Bezák: jak to v církvi chodí

Zpráva o soukromé audienci odvolaného trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka u papeže, která se uskutečnila v pátek 10. dubna 2015, spolu s veřejně dostupnými informacemi ukazují, jak tristní situace ohledně komunikace a jednání s lidmi panuje v katolické církvi. Jsem si vědom, že dostupné informace jsou neúplné a mnohé zůstává a zřejmě zůstane skryto v paměti aktérů a pod zámkem tajných archivů. Přesto bych rád upozornil alespoň na některé skutečnosti nebo souvislosti kauzy.1

Jednoduše řečeno jedna lobby dosáhla odvolání arcibiskupa Bezáka a nyní emeritní arcibiskup kardinál Vlk pomocí nadstandardních kontaktů2 dosáhl alespoň přijetí odvolaného arcibiskupa papežem. Význam této audience je především na rovině symbolické, teprve čas ukáže, zda bude mít i nějaké konkrétní důsledky. Naopak arcibiskup Bezák tři roky marně usiloval o audienci u papeže a s krátkými setkáními s papeži na závěr pravidelných středečních generálních audiencí, s papeži Benediktem XVI. (15. února 2012) a Františkem (25. června 2014), měl špatnou zkušenost. Vždy jim ve stručnosti sdělil o své situaci a předal příslušné dokumenty, ale zřejmě ani v jednom případě se dokumenty k papeži ani nedostaly. Absurditu situace dokládalo doporučení papeže Františka, aby se arcibiskup Bezák obrátil na Kongregaci pro biskupy. Tam jej při audienci o tři týdny později (15. července 2014) prefekt kardinál Marc Ouellet jen napomenul, proč obtěžuje papeže s kauzou, která je přece již vyřešená. Jen připomínám, že to byl ten samý prefekt, který se na odvolání arcibiskupa v roce 2012 aktivně podílel (např. formulací 11 trapných otázek, sestavených z došlých udání a proběhlé vizitace) a v říjnu 2013 při návštěvě Bratislavy slovenské biskupy pochválil za jejich údajnou jednotu a věrnost papeži během této kauzy. Povzdech arcibiskupa Bezáka v knize Vyznanie (s. 70), že udavačské dopisy mají ve Vatikánu zřejmě větší váhu než řádně ustanovený arcibiskup, byl tedy oprávněný. Ke konání audience zřejmě přispěl i blížící se termín pravidelné návštěvy slovenských arcibiskupů ad limina. Je naplánovaná na listopad 2015, ale už do konce března 2015 měly být připraveny zprávy z jednotlivých diecézí o jejich situaci a vývoji od minulé návštěvy (uskutečnila se v červnu 2007).

Mnohé z informací, které nyní jakoby vyplouvají na povrch (např. že slovenská nunciatura zveřejnila oficiální informaci o odvolání Bezáka o hodinu dříve než Vatikán, že neexistuje dekret papeže o odvolání atd.) jsou známé již dávno. Zpětně jen potvrzují, že odvolaný arcibiskup Bezák mluvil ve svých nemnohých vyjádření v tisku pravdu. A také, že pohoršení mnohých jeho příznivců bylo na místě. Ke cti kardinála Miloslava Vlka je, že na základě svého seznámení se s kauzou dokázal i změnit tón své kritiky na adresu sympatizantů s odvolaným arcibiskupem. V rozhovoru z března 2014 je kritizoval a např. přirovnal ke způsobům „rakouské sekularizované organizace My jsme církev“,3 po audienci uvedl, že emoce a protesty jsou v tomto případě zčásti pochopitelné.4

Původně jsem si říkal, že k pochopení celé kauzy je třeba si znovu uvědomit její rozsah a připomenout její aktéry, včetně těch, kteří arcibiskupovi Bezákovi nepomohli, když je žádal o pomoc (např. ještě před svým odvoláním hledal podporu v sousedních zemích a navštívil kardinály Schönborna ve Vídni, Duku v Praze a Erdőa v Budapešti). Jenže materiál mi postupně narůstal do rozsahu, který by přesáhl vymezený prostor, proto jsem v úvodní poznámce odkázal k několika zdrojům. Zajímavé je také sledovat některé podezřelé kariérní vzestupy v souvislosti se sesazením arcibiskupa Bezáka. Např. Jozef Haľko, jmenovaný pomocným biskupem bratislavské arcidiecéze dne 31. ledna 2012, tj. na závěr pochybné vizitace v trnavské arcidiecézi. Odvolaného arcibiskupa nahradil nejenom coby delegát slovenské biskupské konference na Velehradě (5. července 2012), ale také coby zástupce v Komisi biskupských konferencí zemí EU (COMECE, nezaměňovat s již zmíněnou Radou evropských biskupských konferencí, delegátem byl Bezák od června 2010, v listopadu 2012 byl zvolen Haľko). O rok později, 26. listopadu 2013, Haľka slovenský prezident Ivan Gašparovič jmenoval profesorem. Na úrovni arcidiecéze mne například zaujala postava kněze Jána Vida, ordinovaného v červnu 2009, který v době administrování Jána Orosche zastával funkci IT specialisty a po oznámení jeho jmenování biskupem jej doprovázel v srpnu 2013 při soukromé návštěvě do Vatikánu.5 O dva roky později už je z něj nejenom ekonom a informatik arcidiecéze, ale i vicekancléř katedrály, člen ekonomické i kněžské rady a sboru konzultorů arcidiecéze. Vskutku rychlá kariéra, nepochybně odměna za loajalitu.

Kauza odvolaného arcibiskupa Bezáka má nepochybně silné politické pozadí a zdá se, že k možnému zlomu by mohla přispět nejenom změna na papežském stolci, ale i změna v úřadu slovenského prezidenta.6 Zřejmě není náhodou, že den před audiencí arcibiskupa Bezáka u papeže navštívil Františka i prezident Andrej Kiska, který se vzápětí pochlubil, že předmětem rozhovoru byla i Bezákova kauza. Podobně když bylo při setkání s generálním představeným kongregace redemptoristů Michaelem Brehlem dne 27. února 2013 odvolanému arcibiskupovi Bezákovi tlumočeno stanovisko prefekta Kongregace pro biskupy Marca Ouelleta, že se má do definitivního vyřešení působení v církvi zdržet jakéhokoliv vyjadřování a vystupování v médiích (pod hrozbou exkomunikace), byl právě na audienci u papeže Benedikta XVI. slovenský prezident Ivan Gašparovič. Tato návštěva souvisela se slovenskou Národní poutí do Vatikánu, které předcházela mezinárodní konference, a byla to poslední státní návštěva u papeže Benedikta před jeho rezignací. Zároveň to byla možnost, jak se těsně před odstoupením papeže mohli strůjci odvolání arcibiskupa Bezáka v Římě sejít a pokusit se pojistit si status quo. Odstoupením papeže totiž formálně končí pravomoc všech představených kurie do doby, než je znovu potvrdí nově zvolený papež. Nebylo jasné, jak dlouho potrvá volba a na místě mohla být obava, že by tento čas mohl arcibiskup Bezák nějak využít; možná i proto stanovisko prefekta kongregace tlumočil řeholní představený, jehož pravomoc neobsazenost papežského stolce neohrožovala.

A slovenští biskupové si situaci pro jistotu ještě pojistili, nepochybně s podporou a po konzultacích s vatikánskými úředníky (ve Vatikánu působí celá řada Slováků) normami ohledně katolických médií a vystupování kněží a řeholníků ve sdělovacích prostředcích.7 Zřejmě není náhodou, že byl zároveň slovenskými biskupy představen nápad na uspořádání prvního Národního pochodu pro život, který mohl napnout pozornost jiným směrem (což se díky mohutné účasti na pochodu 22. září 2013 v Košicích v podstatě podařilo).

Politické pozadí kauzy zpětně potvrzuje skutečnost, že audienci arcibiskupa Bezáka u papeže předcházely návštěvy hned několika významných vatikánských představitelů (např. nově jmenovaný šéf sekretariátu pro vztahy se státy, tedy pomyslný ministr zahraničí papeže, Paul Richard Gallagher začátkem března 2014; později v březnu pro změnu generální sekretář synody biskupů kardinál Lorenzi Baldisseri a další).

Kardinál Vlk má zřejmě pravdu, když se domnívá, že kauza Bezák má kořeny na Slovensku v místní církvi. Jenže samotná kauza prorostla do politiky a jsou do ní nepochybně namočení i někteří lidé v kurii. A ani okolní místní církve nejsou zcela bez viny. Kardinál Vlk se nyní pokusil poněkud napravit reputaci české místní církve, z níž přece jen od začátku zaznívá více hlasů na podporu arcibiskupa Bezáka. Ponechme stranou, že mu to chvíli trvalo, přestože on jako emeritní arcibiskup a kardinál by už nemusel mnoho ztratit. Problematičtější je role litoměřického biskupa Jana Baxanta, který vedl vizitace proti Bezákovi v lednu 2012 a vyjádřil pochvalu pomlouvačné knize od Šebastiána Laba. Zajímavé by bylo také znát postoj královéhradeckého biskupa Jana Vokála, jehož účast na inauguraci Jána Orosche v srpnu 2013 je možné interpretovat jako podpora „normalizace“ situace v trnavské arcidiecézi (viděno pohledem arcibiskupa Jána Sokola a jeho příznivců).

Situaci samozřejmě komplikuje fakt, když se slovenští biskupové tváří, že odvolání arcibiskupa Bezáka bylo rozhodnutí Vatikánu, resp. přímo papeže, které oni jen s poslušností přijali (se samozřejmou narážkou na skutečnost, že arcibiskup Bezák naopak z neposlušnosti papežovu výzvu k odstoupení nepřijal). Jde o vážnou záležitost a ve hře je věrohodnost katolické církve a jejího hlásání, zvlášť pokud se za rádoby zbožnými řečmi o údajné poslušnosti papeži ve skutečnosti skrývají osobní ambice nebo dokonce snaha o krytí kriminálních činů (pochybné finanční transakce).

Změna poměrů na Slovensku je v nedohlednu. S ohledem na věk mají všichni biskupové svá místa jistá na 10–15 let. I když by některým z nich zřejmě prospěl alespoň roční pobyt v klášteře v severoitalském Bussolengu (zde s přestávkami pobýval v ročním „vyhnanství“ odvolaný arcibiskup Bezák) jako určité pokání, je tato varianta krajně nepravděpodobná. Pokud se arcibiskupu Bezákovi dostalo určité omluvy a uvažuje se o jeho satisfakci, zajímalo by mě, zda se dočká omluvy i boží lid v Trnavě. A také zda dojde alespoň k omluvě a nějakému gestu pokání ze strany aktérů této kauzy, zvlášť pokud bude oficiálně řečeno, že zde došlo ke křivdě a nespravedlivému jednání. Nepochybně by to v dlouhodobé perspektivě mohlo přispět větší důvěryhodnosti katolické církve nejenom na Slovensku. Standardní postup, tj. že arcibiskup Bezák přijme nějakou formu soukromé omluvy a bude souhlasit s dlouhodobým pobytem mimo Slovensko, bude svým způsobem výhrou jeho odpůrců a potvrzením v pokračování linie arcibiskupa Jána Sokola.

U příležitosti 55. narozenin jsem arcibiskupovi Bezákovi přál, ať se mu i přes nepřízeň kolegů v biskupské službě a různých vatikánských struktur podaří nalézt vlastní pole působnosti, v němž bude moci hlásat evangelium i bez vnějších znaků církevní hierarchie a možná o to opravdověji, silou samotné Ježíšovy zvěsti.8 Svou schopnost oslovit lidi na pomyslném okraji církve již ukázal a byla by škoda, kdyby ji nevyužil, zvlášť když se jedná o jedno z ústředních témat současného pontifikátu. Nepochybuji o tom, že své schopnosti může využít někde ve světě, ale byla by to pro Slovensko velká škoda. Při pohledu na zoufalou situaci ve slovenské biskupské konferenci by někdo takový byl potřeba, přestože by se vzdal svých církevních funkcí a věnoval se pastoraci. Samozřejmě by se muselo zajistit, aby mu jeho nadřízení nemohli i nadále házet klacky pod nohy a znepříjemňovat život.

Jsem přesvědčen, že kromě selhávajících jednotlivců jde o problematičnost celého systému, např. v otázce výběru nových biskupů, který díky centralizaci a striktnímu utajení nahrává vytváření různých vazeb a zájmových skupin. Volné jmenování biskupů papežem, které na přelomu 19. a 20. století v podstatě nahradilo dosud častější volbu katedrálními kapitulami nebo nominaci kandidátů hlavami katolických monarchií, vytváří větší prostor pro korupci. Na tento aspekt upozornili historici v souvislosti s odhalováním případů krytí sexuálního zneužívání, zvlášť v zemích, které jsou vzdálené a kde dobrou znalost místních poměrů nahrazuje přímluva některého ze stávajících kardinálů či jiných významných osob, které mají dobré kontakty ve Vatikánu. Jenže vůle ke změně těchto systémů a struktur a především ke změně mentality a ztrátě vlivu schází. Problémy by samozřejmě nevyřešilo nějaké zavedení „přímé volby“, což se ostatně neosvědčilo ani v prezidentských volbách. V církevním prostředí k tomu přistupuje skutečnost, že boží lid je zvlášť v českých zemích polem spirituálně, biblicky a teologicky téměř neoraným. Každopádně větší transparentnost v průběhu výběru kandidátů by jistě nebyla na škodu. Případně alespoň zpětně zveřejnění údajů, jaká kriteria při výběru vlastně rozhodovala. Zda to byly schopnosti kandidáta, dosud odvedená práce a ochota ke službě nebo zda jde spíš o výsledek dobrých kontaktů ve Vatikánu, schopných přátel nebo příslušnost k nějakému vlivnému církevnímu hnutí atd.

Myslím si, že celkem trefně to vyjádřil Miroslav Kocúr, který má nejen se slovenským církevním prostředím velké zkušenosti: „A aby bolo jasné: nepíšem tento text kvôli Bezákovi. Jeho život a cirkevná kariéra sú nepochybne dôležité, no snáď je dôležité aj to, že neprávosti sa dejú v cirkvi aj iným ľuďom a oni nemajú mocných priateľov. Píšem ho kvôli tomu, aby falošná eufória z „rehabilitácie“ nevzbudzovala falošné nádeje o fungovaní a nenahraditeľnosti súčasného rímskokatolíckeho mocenského systému, ktorý je taký, aký sa nám práve ukazuje. Ak sa podarilo pražskému kardinálovi prepašovať arcibiskupa Bezáka šikovnými úskokmi k pápežovi Františkovi, nie je to skôr výpoveď o beznádeji ako o nádeji? Skutočná rehabilitácia totiž vyzerá inak. Nechajme sa však prekvapiť. Posledná zomiera nádej. Moje názory sú jedna vec. Moje osobné skúsenosti s tým, ako funguje tento systém sa však zmeniť nedajú. Posúvanie nádejí na iných a hľadanie „riešenia“ v personálnych zmenách je len predlžovaním agónie systému, ktorý potrebuje vážny reštart. Hoci alternatívna možnosť, že zajtra bude vymenovaných na miesta 16 odvolaných 16 nových slovenských biskupov a predsedom KBS sa stane arcibiskup Bezák, je možno príťažlivá… Paralely s tým, že aj kedysi sme sa pravdu dozvedali len zo zahraničných štvavých vysielačiek, sú však podľa mňa autentickejšie. Pokračovaním príbehu môže byť prevzatie osobnej zodpovednosti za to, čo bude nasledovať, keď sa ľudia prestanú báť neveriť vlastnej skúsenosti. Možno aj taká malá slovenská reformácia.“9

1 O událostech do října roku 2013 je jedním z hlavních pramenů knižní rozhovor s arcibiskupem Róbertem Bezákem s názvem Vyznanie, který vznikl ve spolupráci s Marií Vrabcovou. VRABCOVÁ, Marie. Róbert Bezák: Vyznanie. Bratislava, 2013. O marných snahách arcibiskupa Bezáka o audienci u papeže během pobytu v klášteře v severoitalském Bussolengu (od prosince 2013 do prosince 2014) viz VRABCOVÁ, Marie. Rok arcibiskupa Bezáka : ako nakoniec skončil u pápeža. SME, 11.4.2015. Této kauze jsem nedávno věnoval dva články v magazínu Christnet: VAŇÁČ, Martin. Kauza odvolaného arcibiskupa Róberta Bezáka zůstává skandálem nejen slovenské katolické církve. Christnet.cz, 28.2.2015. Dostupné z: http://christnet.cz/clanky/5477/kauza_odvolaneho_arcibiskupa_roberta_bez... a VAŇÁČ, Martin. Dva emeritní arcibiskupové u papeže aneb Jak to v katolické církvi chodí. Christnet.cz, 20.4.2015. Dostupné z: http://christnet.cz/clanky/5509/dva_emeritni_arcibiskupove_u_papeze_aneb...

2 Kard. Vlk byl např. prezidentem Rady evropských biskupských konferencí (1993–2001) a moderátorem biskupů-přátel hnutí focolare (1994–2012), také papež František jej osobně zná a při prvním setkání bezprostředně po konkláve prý zvolal „Umývač oken!“, což je název knihy o kardinálu Vlkovi od francouzského novináře Alaina Boudreho z roku 1994, která byla přeložena do řady světových jazyků.

3 http://christnet.cz/clanky/5237/rozhovor_s_otcem_kardinalem_vlkem_pokrac...

4 http://www.cestaplus.sk/cestaplus/clanok/kardinal-vlk-pre-cestaplus

5 Fotka ze soukromého setkání s papežem: http://www.abu.sk/archiv/spravy/trnavsky-arcibiskup-sa-stretol-so-svatym...

6 Mimochodem pár dní před prezidentskými volbami prosadil premiér a kandidát na prezidenta Robert Fico prostřednictvím poslanců své strany Smer spolu s křesťanskými demokraty změnu slovenské ústavy, která zakotvila výlučnost manželství jako svazku mezi mužem a ženou, a zároveň nařkl protikandidáta Andreje Kisku z kontaktů se scientology. A když těsně před 1. kolem voleb Fica podpořil i kardinál Ján Chryzostom Korec, podařilo se mu získat řadu katolických křesťanů a např. podle výsledků v Trnavě by do 2. kola ani Kiska nepostoupil. Volby však nakonec vyhrál Andrej Kiska a stal se v červnu 2014 prezidentem. PALATA, Luboš. Slovenské prezidentské volby: Fico lovil katolíky, pár trnavských získal. IDNES.cz, 29.3.2014. Dostupné z: http://zpravy.idnes.cz/reportaz-ze-slovenskych-voleb-trnava-d8u-/zahrani...

7 http://www.kbs.sk/obsah/sekcia/h/konferencia-biskupov-slovenska/p/osobit...

8 VAŇÁČ, Martin. Kauza odvolaného arcibiskupa Róberta Bezáka zůstává skandálem nejen slovenské katolické církve. Christnet.cz, 28.2.2015. Dostupné z: http://christnet.cz/clanky/5477/kauza_odvolaneho_arcibiskupa_roberta_bez...

9 KOCÚR, Miroslav. Obsluhoval som slovenského arcibiskupa. Denník, Blog, 23.4.2015. Dostupné z: https://dennikn.sk/blog/obsluhoval-som-slovenskeho-arcibiskupa/