Jan Konzal osmdesátníkem

autor:

Jan Konzal, teolog a biskup skryté církve, se 5. května dožívá 80 let. Takový věk vybízí k rekapitulaci života i díla. Rádi v redakci Getseman využíváme toho, že před pětadvaceti lety stál Jan Konzal u zrodu našeho časopisu a mnohé jeho postoje a komentáře řady událostí se na stránkách Getseman objevily. Naše laudatio využívá tyto zdroje Getseman, ke kterým se zejména čtenáři internetové podoby časopisu mohou snadno na základě uvedených odkazů vrátit.

K textům Jana Konzala se přitom stojí zato vracet. Někteří ho označují za prorockou osobnost těchto dnů – v dnešní době, která se jeví pro církev zlomovou, nabízejí jeho texty orientaci křesťanů do budoucnosti, zejména díky „komuniální eklesiologii“, kterou biskup Jan obhajuje se skromností sobě vlastní, ale současně neúnavně a vytrvale.

Udělejme si nyní společně historickou procházku stránkami Getseman – také ty o dosavadním životě Jana Konzala vydávají dobré svědectví.

Texty vzniklé bezprostředně po roce 1989, spolupráce s Biskupskou konferencí ČSFR

Po roce 89 jsme se v okruhu československé Skryté církve („ES“) domnívali, že je možné a prospěšné vést s nově utvořenou biskupskou konferencí, či jejími jednotlivými členy dialog. S mnoha z nich jsme se znali, někteří nás učili v době totality. Jan Konzal buď sám napsal, nebo se významnou měrou podílel asi na deseti programových textech a textech reagujících na aktuální otázky, které jsme biskupské konferenci nebo jejím jednotlivým členům posílali. Getsemany byly v době svého vzniku interním časopisem Pražské obce ES, ve kterém jsme většinu textů pro informaci jejích členů přetiskovali. Hned v prvním čísle (Advent 1990) byly tři z nich: týkaly se jáhenské služby1, reagovaly na vydaný pastýřský list, který biskupové vydali 4. 11. 1990 s cílem „uzdravit mravní ovzduší s naší společnosti“2 nebo se zabývaly otázkami náboženské výchovy3. V čísle 4 – postní doba 1991 se objevila výzva k novému začátku v ekumenismu4, kterou posléze přetiskl Katolický týdeník. Prorocký text K restituci nemovitostí katolické církve otisklo číslo 6 – velikonoční doba 19915. Jan Konzal v něm napsal: Vždyť mnozí pamětníci (mne v to počítaje) ještě pamatují, jakým praktickým, morálním i sociálním problémem tento nemovitý církevní majetek byl. Tyto statky byly často špatně fungující, ba prodělečné, proto jejich zaměstnanci patřili mezi ty nejchudší z chudých. Z nich charitu vydržovat bylo absurdní, proto charita fungovala z darů, sbírek, nikoli z pozemkové renty. V čísle 10 – září 1991 se objevily pastorační směrnice pro kněze a jáhny, pečující ve svých farnostech o smíšená manželství, jichž byl Jan Konzal spoluautorem6. Na pastýřský list věnovaný kněžským a řeholním povoláním Jan Konzal reagoval čísle 13 – prosinec 19917. Nelze říci, že by psaní takovýchto textů bylo úplně zbytečné, ale postupně se zbytečným stávalo. Např. pastorační směrnice o smíšených manželstvích, původně akceptované, byly nahrazeny jinými, které byly k manželům mnohem méně vstřícné.

Články týkající se Skryté církve

Velmi brzy po roce 89 začaly prosakovat informace o skryté církvi. Jan Konzal po dohodě s ordinářem pražské arcidiecéze žádné informace neposkytoval, aby bylo možné celou záležitost v klidu řešit kompetentními stranami. Na informace, které unikly odjinud a byly často zkreslené, však bylo třeba reagovat. Na podzim r 1990 uveřejnil Kathpress dva články, které jsme v překladu otiskli a požádali dva biskupy, Jana Konzala a Bedřicha Provazníka o stanoviska (č. 2 – Vánoce 19908). V létě 1991 Jan Konzal reagoval na článek P. Gabriela ve Výhledech9, který se vypořádával s tím, že ve skryté církvi působí vedle kněží celibátních i ženatí. Jan Konzal k tomu napsal: Nejde však jen o manželství nelegitimní. Kněží ženatí legitimně na tom nejsou o mnoho lépe. Kdokoli „katolicky“ neformovaný pochopitelně vidí, že tu hraje roli specificky římskokatolická averze vůči spojení dvou poslání: povolání k manželství a povolání ke kněžství. Navzdory všem oceněním manželství v oficiálním hlásání cítí katolík západního ritu, že ženatý kněz je knězem jaksi nedokonalým. A je k takové alergické „jistotě“ soustavně vychováván. V celém tom sporu o budoucnost církve vázne vše vždy znovu na problém ženatých. Pastýři vědí, že mezi celibátními kněžími jsou psychopati, fundamentalističtí sektáři, lidé katastrofálně nevzdělaní, lidé drogově závislí, lidé žijící právě jen z beneficia. To vše jsou problémy, které mají všichni ordináři na světě. Ale tyhle problémy vůbec nelze srovnat s „malérem“, že kněz je řádně nebo mimo-řádně ženat. Jak se později ukázalo, celý spor o skrytou církev byl redukován právě na otázku jejích kněží a biskupů (jako by laici neexistovali), a tato otázka dále v podstatě redukována na celibát.

Počátkem devadesátých let ještě existovala federální Biskupská konference ČSFR. Postoj české části konference a české církve byl ke skryté církvi vstřícnější, než na Slovensku. Na podzim 1991 Jan Konzal poměrně ostře reagoval na agenturu SKATES (Slovenská katolícka tlačová služba), která podle něj vydala „tendenční, neseriózní, nepodložené a nespravedlivé“ informace10. V únoru 1992 vydal Vatikán tzv. „Normae“, dokument podle kterého se měla řešit situace československé skryté církve. Na dokument jehož obsah nebyl znám, a který nikdy nebyl oficiálně zveřejněn, Jan Konzal reagoval11. „Normae“ provázela řada nejasností12. Postupně se ukázalo, že hlavním nástrojem „řešení“ situace je požadavek reordinace služebníků skryté církve. Cílem nebylo odstranit „pochybnosti o svěcení“, jak bylo deklarováno. Pochybnosti by bylo možné odstranit jiným způsobem, který by účelově nemanipuloval se svátostmi. Cílem bylo tímto způsobem oddělit služebníky skryté církve od jejich biskupů a podřídit je biskupům diecézním. Jan Konzal situaci rozebral v článku Reordinace?13. Mlžení kolem situace ale pokračovalo a věc není ostatně vyřešena dosud. Po téměř čtyřech letech Jan Konzal situaci glosoval příspěvkem Polopravdy, ale i pozitivní posun14 a v r. 1996 reagoval na zkreslené informace Perspektiv15. V roce 2005 pak Jan Konzal reagoval otevřeným dopisem na Zpravodaj AP, který otiskl pět let staré, již neaktuální Prohlášení kongregace pro nauku víry16, připravené velmi pravděpodobně v Praze. Zpravodaj „zapomněl“ uvést datum prohlášení a tak se mohlo zdát, že se jedná o současné stanovisko kongregace.

V r. 2008 Jana Konzala opustil kněz Jan Kofroň a nechal se reordinovat do veřejné služby. Tento postup Jan Konzal kritizoval ve stanovisku Kardinálova tvrzení, moje zkušenosti17, kde mj. uvádí: „Zdá se proto, že celý akt svěcení sub conditione se udál kvůli převodu jurisdikce a nikoli z důvodů pochybností o svěcení. Pak by se ovšem jednalo o sacrilegium.“

To, jak neblaze působilo nedostatečné vyrovnání se české a slovenské katolické církve s aktivními spolupracovníky StB, Jan Konzal komentoval v článku Zápasy o důvěryhodnost ve volném stylu18. Současný případ odvolání arcibiskupa Bezáka na Slovensku, v němž rovněž mohou hrát roli „staré struktury“ a staré vazby z dob StB, ukazuje stálý význam této otázky.

O svátostech

Hlavním posláním biskupa v křesťanském starověku bylo osobně připravovat kandidáty k přijetí svátostí. Tomuto poslání byl a je Jan Konzal věrný. V textu Odevzdat se Kristově lásce19 se Jan Konzal zabývá mj. sociální stránkou svátostí: „Lidé nejsou mravenci nebo včely, kde funkci každého jedince lze snad beze zbytku nahradit skoro kýmkoli jiným. V přátelském společenství dokáže každý víc, než jako jedinec. Společenství samo je totiž víc než jen součet všech, kteří jej tvoří. A právě svátosti velice účinně společenství spoluvytvářejí. To je prostě zkušenost.“ Souhrnné přípravy na některé svátosti Getsemany otiskly na pokračování. Od prosince 1996 do dubna 1997 vycházela pod názvem Výchova k dospělosti příprava na biřmování20. Svátosti smíření, která se nachází v těžké krizi, byl věnován text obsažení již ve 4. čísle časopisu21, který jsme přetiskli i při vydání jubilejního 100. čísla22. Touto tematikou se zabývají i další stati23. Na téma svátosti smíření Jan Konzal poskytl také rozhovor Českému bratru 3/2004, na který reagovali arcibiskup Vlk se svým generálním vikářem textem, který se také objevil nepodepsaný na internetových stránkách pražského arcibiskupství. Jak rozhovor s Janem Konzalem, tak text pražského arcibiskupa jsme přetiskli v článku Je Jan Konzal „separující se částkou těla Kristova“?24. Obsáhlou stať, která byla písemnou předlohou přípravy na manželství, jsme otiskli v letním dvojčísle v r. 199825. Stejné problematiky se týká i článek Existuje autentizovaný katolický ideál manželství?26.

Knihy Jana Konzala

K většině knih, které Janu Konzalovi vycházely, jsme otiskovali anonce a kratší ukázky. V roce 1995 vyšla Konzalova Orientace, příručka duchovního doprovázení27, kniha se v r. 2005 dočkala druhého vydání28. Na Orientaci volně navázaly příběhy nazvané Křesťanovy slepé uličky29 s ukázkami v dubnovém čísle 199930. Nakladatelství Portál vydalo v r. 1998 rozhovor Zpověď tajného biskupa31, ze kterého Getsemany otiskly ukázku.32 Stylizované biblické příběhy přinesla knížečka Chuť změny, chuť kořisti33 s ukázkou v Getsemanech34. V roce 2010 vydalo CDK vzpomínkovou knihu Jana Konzala Duch a nevěsta – Z dějin církevního podzemí ve 2. polovině 20. století, ze které jsme uvedli ukázku Jak uzrál můj problém35.

Formace jáhnů a studentů

Jan Konzal se v 90. letech věnoval formaci budoucích jáhnů v pražské a českobudějovické diecézi. Ze strany ordinářů se zřejmě jednalo o pokus jej „začlenit do církve“, jak říkali. Na tuto činnost rezignoval, když ty kandidáty, které Jan Konzal nedoporučoval, vysvětil M. Vlk přednostně, a naopak, ty, které doporučil, nechal čekat. Getsemany otiskly několik písemných předloh, které Jan Konzal k formaci jáhnů připravil: Naděje z modlitby a práce36, Povolání křesťana k diakonii37, Teologie reprezentace38.

Po vzniku Institutu ekumenických studií před 20 lety Jan Konzal významně přispěl k jeho činnosti. Věnoval se studentům jak v rámci výuky, tak při besedách, tak v rámci formace. Přiblíží nám to příspěvek Existuje spiritualita pro studující teologie?39 Když tragicky zahynul v r. 1998 mladý učitel Petr Kozlík, Jan Konzal předsedal pohřbu, při kterém také přednesl homilii40. Studijní materiál Obrysy homiletiky jsme uveřejnili ve dvou částech41. Jan Konzal také několikrát vedl duchovní cvičení pro nekatolické věřící42.

Obec

Těžištěm služby Jana Konzala je prostředí křesťanské obce. Nejprve to byla Pražská obec ES a po jejím zániku v roce 2007 je to Společná cesta, na jejímž webu lze najít další texty Jana Konzala43. Getsemany z velkého množství homilií, alokucí a programových textů otiskly pouze nepatrnou část, a to zejména začátkem 90. let, kdy byly vnitřním časopisem pražské obce ES. Je to např. text Chybí nám začlenění do farnosti?44, homilie Zeleného čtvrtku 199145, či programový text z letního setkání obce 1995 Dokážeme věřit ještě za 5 let?46. Jan Konzal se soustavně snažil a snaží přiblížit teologii kommunia, tj. jakousi teorii křesťanské obce po 2. vatikánském koncilu. Příspěvků tohoto typu je v Getsemanech poměrně hodně. Za zmínku stojí např. Naše služba v dnešní církvi z ledna 199647, Znamení, kterým je odpíráno z února 200148 či snad nepregnantněji vyjádřená Konzalova eklesiologie Proč neuhýbat úvahám o nové vizi církve z března 201249.

Jiná témata

Jan Konzal se na stránkách Getseman zabýval celou řadou dalších otázek. Zásadní téma vztahu víry a náboženství je např. předloženo v článku Vltavíny a obnova víry o Velikonocích50. Vstřícný postoj ke komunitě sdružující homosexuální křesťany byl vyjádřen v článku Sex nejen o prázdninách51. Smuteční řeč Jana Konzala při pohřbu Jana Blahy jsme otiskli v lednu 201352. Proti kritice Getseman, která neměla reálný základ, Jan Konzal bránil náš časopis článkem Úcta ke Svatému Otci53.

Uvedený přehled není zdaleka úplný. Děkujeme Janu Konzalovi, jako autorovi, jako průvodci a neposlední řadě jako předsedovi redakční rady. Ad multos annos!

Jak zmiňované knihy, tak stati Jana Konzala můžeme čtenářům zaslat, pokud si je objednají na internetové adrese obchod@getsemany.cz nebo na poštovní adrese: Getsemany, Alešova 1247, 252 28 Černošice.

1Jáhenská služba v naší zemi. http://www.getsemany.cz/node/1301.

2Poznámky k pastýřskému listu. http://www.getsemany.cz/node/1304.

3K některým problémům koncepce náboženské výchovy a duchovního vedení dětí mimo rodinu. http://www.getsemany.cz/node/1316.

4 http://www.getsemany.cz/node/1336.

5 http://www.getsemany.cz/node/1347.

6 http://www.getsemany.cz/node/1375.

7 http://www.getsemany.cz/node/1390.

8 http://www.getsemany.cz/node/1320.

9 http://www.getsemany.cz/node/1360.

10 http://www.getsemany.cz/node/1385.

11 http://www.getsemany.cz/node/1412.

12Např. v r. 2000 přiznal tehdy sekretář Kongregace pro nauku víry arcibiskup T. Bertone, neměly náležitosti, jaké má úřední vatikánský dokument mít.