271 - květen 2015

Tragédie uprchlíků

„Smrt jednotlivce je tragédie, smrt miliónů je statistika,“ řekl prý kdysi Stalin. V řadě míst světa zuří násilí, velké oblasti se propadly do chaosu a počty mrtvých stoupají na úrovně, kdy hrozí stát se statistikami.

Aby se generalissimův cynický výrok nenaplnil, je třeba si uvědomovat tragičnost situace, nedopustit zevšednění války a teroru a hlavně snažit se, aby další mrtví nepřibývali. Není jistě v silách malých středoevropských národů situaci podstatně zvrátit. I drobná pomoc však je užitečná.

Zejména bychom se jako členové Evropské unie měli snažit zastavit tragédie, které se odehrávají přímo před naší společnou hranicí. Kolem poloviny dubna ztroskotalo ve Středozemním moři pět lodí s uprchlíky, mířícími k nám do Evropy. Utopilo se celkem asi 1200 lidí. I my bychom měli převzít část odpovědnosti, podílet se na péči o ty šťastnější chudáky, kteří cestu přežili, a tlačit na orgány Evropské unie, aby se více snažily tuto tragédii řešit. V Rakousku již vznikla občanská iniciativa na toto téma (http://www.gegen-unrecht.at); my Češi a Slováci bychom se měli přidat. Protože nejde jen o ekonomické uprch­líky, nestačí zabránit převaděčům, aby lidi přes moře vozili, např. potápěním jejich zadržených člunů, jak se navrhuje. Jde o to, aby se uprchlíci z válečných zón dostali do bezpečí, kde jim nehrozí nejen utopení, ale ani zastřelení...

Naše číslo začíná rekapitulací literární činnosti právě jubilujícího biskupa skryté církve Jana Konzala, jak se projevila na stránkách Getseman. Význam podzemní církve byl navenek redukován „na otázku jejích kněží a biskupů (jako by laici neexistovali), a tato otázka dále v podstatě redukována na celibát,“ jak trefně píše Pavel Hradilek. Snad texty Jana Konzala, stejně jako další aktivity, na nichž se podílel – náš časopis Getsemany, výukové programy teologie i fungující křesťanské obce – dokazují, že tato dvojí redukce znamená obrovské zkreslení a nedocenění. Přejeme oslavenci další požehnaná léta!

Martin Vaňáč v návaznosti na dubnovou soukromou audienci odvolaného trnavského arcibiskupa Róberta Bezáka u papeže píše o dalším vývoji v případě. A upozorňuje na paradoxní jev, kdy „jmenování biskupů papežem, které na přelomu 19. a 20. století v podstatě nahradilo dosud častější volbu katedrálními kapitulami nebo nominaci kandidátů hlavami katolických monarchií, vytváří větší prostor pro korupci“. Opačný extrém, přímá volba, má také svoje chyby, jak dokládá třeba historie luterské církve v nacistickém Německu. Jde však o to, aby na volbu a případné odvolávání biskupů neměli takový vliv anonymní lobbisté schovaní kdesi v papežově stínu.

Kromě těchto aktualit v čísle najdete tři příspěvky méně časové: Miroslav Volf píše o vztahu násilí a náboženství. Martin Gruber uvažuje o formě eucharistického chleba. A konečně přinášíme zamyšlení nad poslední knihou Hanse Künga o „dobré smrti“ a malou ukázku z Küngova textu.