Kdo a jak reprezentuje náboženství v ČR?

Jan Spousta

V únorovém čísle Getseman jsme hovořili o tom, jak lidé znají církve a náboženské společnosti. Na základě výzkumu ISSP 1999, uskutečněného loni na zadání Sociologického ústavu ČAV agenturou SC & C (1224 dotázaných), jsme konstatovali, že naprostá většina lidí zná římskokatolickou církev a alespoň tři čtvrtiny lidí také jehovisty, evangelíky a husity. Podívejme se nyní na další výsledky stejného výzkumu.

Znalost náboženských představitelů

Tazatelé předčítali respondentům seznam vybraných představitelů a zapisovali, zda dotazovaný dotyčného církevního reprezentanta zná či nikoli. Samozřejmě bylo nutné se při sestavování seznamu omezit pouze na hlavní a nejznámější reprezentanty, vedoucí představitele církví nebo veřejně známé osobnosti. Navíc šlo pouze o domácí osobnosti, takže o papežovi nebo dalajlámovi informace nemáme. Celkem bylo zkoumáno jedenáct jmen, jež byla předkládána v abecedním pořadí. Jak dopadly výsledky?

Z grafu 1 je patrné, že nejznámějšími reprezentanty křesťanství jsou v naší zemi kardinál Vlk, biskup Malý a kněz profesor Tomáš Halík. Asi nikoli náhodou vesměs v Praze sídlící, mediálně aktivní a římskokatoličtí reprezentanti. Zajímavá je pozice zemského rabína K. Sidona – přesto, že jeho náboženská společnost je u nás bohužel početně již zanedbatelná, dokázal se vahou své osobnosti a mediálním umem vyšvihnout vysoko nad představitele církví o dva řády početnějších. Pan rabín nám opět dokazuje, že ani ve veřejném vlivu neznamená numerická početnost vždy rozhodující výhodu.

Graf 1 -Znalost náboženských představitelů

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

Výzkum se konal v květnu 1999, krátce po zvolení Jany Šilerové olomouckou biskupkou CČSH, což byla událost poměrně dobře prezentovaná v médiích. Přesto tato jediná žena, již bylo možno do seznamu zařadit, v něm nezaujímá příliš čelné místo. Obraz křesťanství u nás je dosud přespříliš maskulinní. To není problém pouze sester v Kristu, ale nás všech věřících bez ohledu na pohlaví. Patriarchální a výhradně mužské organizace se totiž pomalu začínají stávat nápadnými výjimkami v emancipované společnosti. Nápadnými spíše v negativním smyslu.

Podívejme se dále, jak obdobná analýza vypadá ve skupinách podle náboženské příslušnosti (viz tabulka 1).

Tabulka v prvním sloupci udává procento znalosti v celé populaci, jak je zobrazeno na předchozím grafu. Další čísla jsou poměrová procentuální navýšení či snížení oproti celé populaci. Jestliže tedy např. Josef Špak byl v celé populaci znám necelým deseti procentům lidí, a mezi římskými katolíky byla znalost jeho osoby ohodnocena počtem o čtvrtinu (tj. 25 %) větším, (přesně 11,7 %), objeví se u jeho jména ve sloupci „římští katolíci“ číslo + 25.

Tabulka 1 - Znalost a vzdělání respondenta

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

Také tato tabulka ukazuje vynikající schopnosti K. Sidona oslovit i lidi, kteří se nehlásí ke stejné víře jako on. Opačným případem je arcibiskup Graubner: mimo okruh vlastní církve je tento významný římskokatolický hodnostář znám poměrně málo. Zajímavé je také, že římští katolíci nejsou vůbec špatně informováni o vedoucích představitelích jiných církví – přinejmenším vycházejí ze srovnání lépe, než bychom předem čekali. Snad se tu ukazují pozitivní příznaky ekumenického ducha mnoha římskokatolických médií doby po druhém vatikánském koncilu.

Dále se můžeme ptát, jak vypadá znalost představitelů církví podle vzdělání respondentů. Dá se očekávat, že lidé s vyšším vzděláním budou mít vyšší znalost, protože mají lepší přístup k informacím a dokáží je lépe zpracovat. Přesto existují zřetelné rozdíly mezi jednotlivými náboženskými lídry (viz graf 2 na následující straně).

Někteří z představitelé, zejména M. Vlk, a do jisté míry i V. Malý a J. Špak, jsou v podstatě stejně dobře (či stejně špatně) známi všem respondentům bez ohledu na vzdělání. Naopak T. Halíka a K. Sidona si obzvlášť dobře zapamatovali hlavně vzdělanější lidé, disponující alespoň středoškolským vzděláním. D. Herman je pak co do znalosti jeho osoby vyloženě „vysokoškolský“ typ – pravděpodobně ho v jeho roli tiskového mluvčího znají hlavně ti, kdo pozorně čtou zprávy v novinách.

Graf 2 - Znalost a vzdělání

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

Hodnocení náboženských představitelů

Respondenty, kteří znali některou ze zkoumaných osobností, potom tazatel vyzval, aby ji ohodnotili na stupnici od 1 (nejnižší hodnocení) do 7 (nejvyšší hodnocení). Výsledky, které přitom byly získány, samozřejmě nejsou plně srovnatelné, protože každou osobnost hodnotila jiná skupina respondentů, a ti si ji mohli zapamatovat zčásti právě proto, že s jejími názory nesouhlasí. Přesto stojí za to si průměrná hodnocení porovnat (viz tabulka 2 a graf 3 na další straně).

Tabulka 2 - Hodnocení náboženských osobností

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

Graf 3 - Porovnání průměrných hodnocení

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

Nejlépe hodnocenými představiteli církví tedy jsou v těsném závěsu tři římskokatoličtí biskupové. Naopak nejhůře byli hodnoceni představitelé CČSH a teolog Štampach (poznamenejme, že v té době ještě neohlásil přestup do starokatolické církve). Je však nutno vidět, že tyto reprezentanty hodnotilo zdaleka nejméně lidí.

Obliba Jana Graubnera je založena v podstatě pouze na hodnocení jeho spoluvěrců z římskokatolické církve, protože mimo ni není – jak již víme – příliš dobře znám. Tomu odpovídá i malý počet těch, kteří ho hodnotili. Nejšíře akceptovanou osobností ze seznamu je Václav Malý, kterého nejlépe hodnotí i lidé mimo katolickou církev.

Tabulka 3 - Hodnocení osobností dle vyznání respondentů

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

Je patrné, že existují typy reprezentantů „intelektuálních“ (Sidon, Karásek, Smetana), které hodnotí lépe lidé vzdělanější, a typy „lidové“ (Graubner), kteří naopak mají lepší hodnocení od respondentů bez formálního vzdělání. Z hlediska římskokatolické církve není příliš příznivé, že mluvčí D. Herman není právě intelektuály hodnocen příliš příznivě, poněvadž právě tato složka společnosti nejvíce ovlivňuje veřejné mínění.

Tabulka 4 - Hodnocení osobností dle vzdělání respondentů

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

Graf 4 - Hodnocení osobnosti podle vzdělání respondentů

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

Dalším tématem, které lze z hodnocení představitelů odečíst, je souvislost mezi sympatiemi k jednotlivým náboženstvím a sympatiemi k jejich představitelům. Takzvané koeficienty determinace, obsažené v tabulce 5, vyjadřují, nakolik je silný vzájemný vztah mezi sympatií k náboženství a sympatií k představiteli.

Tabulka 5 - Sympatie k náboženstvím a k jejich představitelům. Koeficienty determinace R2.

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

Typickými představiteli křesťanství jsou pro naše křesťanské spoluobčany V. Malý a D. Herman. Čím je někomu sympatičtější křesťanství, tím jsou mu zpravidla sympatičtější i oni. Dále sem patří i M. Vlk, J. Graubner a T. Halík. Zajímavé je, že sympatie k židovství sice souvisejí se sympatiemi ke K. Sidonovi, stejně silně však i se sympatiemi k několika křesťanským představitelům. Zjevně zde hrají roli především „ekumenické“ sympatie lidí s křesťanským zázemím, protože skutečných židů je již jen málo. Zajímavé je, že J. Špak, tehdy husitský patriarcha, se zřejmě netěšil žádné zvláštní přízni sympatizantů CČSH. Evangelicky orientovaní lidé podle očekávání preferují P. Smetanu, ale silné jsou i sympatie k J. Šilerové. Ta má tedy dobrou pozici pro navazování ekumenických vztahů směrem k věřícím ČCE. Reprezentanty katolické církve v očích katolicky smýšlejících lidí jsou pak především D. Herman a M. Vlk, tedy skutečně lidé pověření reprezentováním této církve.

Další možností je zkoumat hodnocení vybraných osobností podle názoru respondentů na existenci Boha. To umožňuje odlišit mezi českými reprezentanty náboženství typy „církevní“, kteří požívají výrazně vyšší autority mezi věřícími než navenek, a typy „misijní“, kteří dokáží oslovit i lidi, kteří nevěří nebo pochybují (viz tabulky 6a, 6b a graf 5 na další straně).

Data naznačují, že relativně dobře schopni působit mimo prostředí církevně věřících jsou například S. Karásek a K. Sidon. Snad i pro své konvertitství dokáží zřejmě nalézt vhodná slova zejména pro skupinu lidí věřících v jakousi vyšší moc. Naopak vyloženě „církevním“ typem je D. Herman. Ten mezi lidmi věřícími bez pochybností patří mezi nejoblíbenější představitele, zatímco u lidí stojících svým přesvědčením mimo náboženskou tradici oblíben není.

Tabulka 6a - Hodnocení a názor na existenci Boha (hodnocení)

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

Tabulka 6b - Hodnocení a názor na existenci Boha (počet odpovědí)

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

Graf 5 - Hodnocení a názor na Boha

Zdroj: ISSP 1999, SC & C

Co říci závěrem? Míra známosti a popularity samozřejmě není spolehlivým měřítkem mravní nebo náboženské kvality. V dnešním světě je však předpokladem úspěšného šíření jakéhokoli poselství mediálními kanály, a tím k udržování povědomí o nějakém tématu mezi širokými vrstvami národa. Podle výzkumu, který jsme uvedli, je hodnocení našich čelných náboženských představitelů většinou neutrální nebo kladné. To je pozitivní zpráva. Jejich známost však často není velká. Zejména menšinové náboženské skupiny s výjimkou židovské obce mají velké problémy se prezentovat. České náboženství také postrádá více osobností, které by dokázaly oslovit i nenáboženské publikum, a to specificky náboženskou zvěstí.