Jste zde

Zprávy

autor: 

Biblické knihkupectví v centru Prahy

U příležitosti zahájení akce „Ručně psaná bible“ bylo v pátek 14. dubna t.r. v centru Prahy otevřeno knihkupectví BIBLION (název je odvozen z řeckého slova pro svitek, knihu). Jak sám název knihkupectví napovídá, jeho sortiment je zaměřen na bible v různých jazycích, včetně originálních, na biblickou literaturu a na různé pomůcky pro studium bible. Nechybí tu však ani široká nabídka křesťanské literatury ze specializovaných nakladatelství jako Vyšehrad, Portál, Rosa, Návrat domů, Proud, Samuel, Postilla a dalších. K dispozici je rovněž kompletní sortiment České biblické společnosti, který byl dříve nabízen v jejím někdejším knihkupectví v Soukenické ulici. Studentům teologických fakult a biblických škol je na bible a studijní pomůcky poskytována sleva 10 % z běžné ceny.

Kromě knih nabízí BIBLION rovněž křesťanské videokazety a hudbu na CD a MC. Specialitou prodejny je nabídka počítačových programů pro studium bible, a to od jednoduchých laických až po nejnáročnější akademické. Návštěvníky BIBLIONu v neposlední řadě jistě zaujme unikátní prodejní výstavka biblí a biblických ilustrací z 16. – 18. století.

Od 14. dubna až do konce června probíhá v knihkupectví BIBLION celostátní akce České biblické společnosti „Píšeme bibli“. Zájemci o opisování bible mohou knihkupectví navštívit na adrese Dlouhá třída 36, Praha 1, a to v pracovních dnech vždy od 10.00 do 19.00 hodin nebo v sobotu od 10.00 do 15.00 hodin.

Církev přizná dokázané chyby

V úterý 7. 3. 2000 mezinárodní teologická komise vydala jako liturgický poradce papeže 110 stránkový dokument „Upomenutí se a smíření. Církev a její chyby v minulosti.“ Prosba za odpuštění se týká rozkolu křesťanstva, násilného prosazování pravdy a vztahu křesťanů k židům. V dokumentu stojí, že církev se nebojí historické pravdy o své minulosti, že DOKÁZANÉ chyby přizná, bude jich litovat a požádá za odpuštění... Církev je sice složena z hříšných lidi, ale jejich hříchy nejsou schopny zničit její svatost. Také se tento akt lítosti netýká výroků učitelského úřadu v minulosti. Ty zůstávají nedotknutelné. Dnes její akt lítosti je solidaritou k jednotlivým hříšníkům v církvi minulosti.

Zástupce presidenta Centrální židovské rady Německa, Michel Friedman, vyjádřil „zklamání“ nad návrhem textu prosby o odpuštění vůči židům, jak ho vypracovala Teologická komise. Friedman žádá omluvu ne za jednotlivé hříšníky, ale za to, že oficiální církev zhřešila za Třetí říše. Dále žádá, aby v textu stálo, že i velké množství křesťanů podporovalo Hitlera. Není pravda, že nacizmus byli pouze pohané.

Prof. Hans Küng kritizoval 1. 3. 2000 v KNA plánované papežské odprošení, že „je to laciné, se takto chtít omluvit za tisícileté selhání papežů“. Opravdový obrat by byl, kdyby se skutečně zrušila inkvizice, kdyby na první místo se dostalo „evangelium, a ne církevní právo nebo samovýroba dogmat“. Církev se musí nasměrovat podle Krista a brát vážně to, po čem lidstvo touží. Küng vyzval papeže, aby do odprošení přidal příslušný seznam papežů a církev samu. Na Künga je „příliš silné“, když papež nejmenuje výslovně ty, kteří nesli zodpovědnost. Küng by povazoval za obdivuhodné, kdyby papež třeba našel odvahu prohlásit, že „odnětí práva učit (H. Küngovi) roku 1979 bylo teologicky neodůvodněné, právně pochybné a politicky kontraproduktivní“. Toto by byla skutečná změna kursu.

Nízký počet kandidátů kněžství

Podle údajů Centra pro pastoraci povolání, zařízení Německé biskupské konference se sídlem ve Freiburgu, nebyl počet německých kandidátů kněžství a novokněží již celá desetiletí tak nízký jako v loňském roce. V celém Německu bylo roku 1999 vysvěceno 138 římskokatolických kněží, což je o 19,3 procenta méně než roku 1998. Ve stejném období klesl počet nově přijatých kandidátů kněžství o 11,6 procenta na 190.

Návštěva papeže ve Svaté zemi

V pondělí 20. 3. 2000 navštívil papež Jordánsko, východní stranu Jordánu, která v době Ježíšově patřila k Judsku a tvořila jeho domovinu. Jordánský král přivítal papeže v hlavním městě Ammánu jako „muže míru“, k němuž s nadějí vzhlíží Palestinci, Izraelci, Libanonci, Syřané a Iráčané. Papež ve své řeči vyzval k pokračování mírového procesu, neboť bez míru se lidem v této oblasti dobře dařit nemůže.

Papežova pouť začala návštěvou hory Nebo (810 m nad mořem), kde se měl Mojžíš dívat na zaslíbenou zemi a kde měl umřít. Pak následovala pobožnost na břehu Jordánu, kde měl být Ježíš pokřtěn.

V úterý papež opouští Jordánsko, zemi Mojžíše, Eliáše a Jana Křtitele, a přistává na letišti v Tel Avivu. Uvítal ho tam president Weizmann a předseda vlády Barak. Weizmann pozdravil papeže „baruch haba“ (požehnaný, jenž přichází) a označil ho také za „muže míru“ a vyzdvihl, že odsoudil antisemitismus a rasismus jako hřích proti Bohu a lidstvu. Weizmann zdůraznil, že se modlí za mír s Araby a touží po něm, ale že Jeruzalém je hlavním městem Izraele.

Ve středu přibyl papež do Betléma, patřícího pod správu Palestinců. Palestinský představitel Jásir Arafat připravil papeži státní přijetí a děkoval mu, že podporuje spravedlivý nárok Palestinců na „domovinu suverénního a nezávislého lidu“. Arafat uvítal milého „hosta v Palestině s věčným hlavním městem Jeruzalémem“.

Papež ve svém proslovu vzpomněl utrpení palestinského lidu a přiznal mu právo na domovinu. Vystříhal se však nazvat Arafata prezidentem, nebo nějak jen naznačit právo na samostatný stát.

Potom papež navštívil utečenecký tábor Deheishe u Betléma a řekl, že palestinští utečenci tam „nemají ani zdravotní péči, ani školy, ani práci“. Dodával přesto odvahy, neboť právě v Betlémě „se uskutečnil boží plán uprostřed chudoby a ponížení, když se Ježíš jako dítě narodil v jeslích“.

Ve čtvrtek navštívil papež památník holocaustu Yad Vashem v Jeruzalémě. Papež řekl, že vzpomínka na 6 milionů zavražděných Židů v nacistických koncentračních táborech jako důsledek antisemitického jednání křesťanů ho naplňuje „nejhlubším smutkem“. I on osobně zažil, jak jeho sousedé a přátelé takto zahynuli. V budoucnu musí vytvořit Židé a křesťané nový vztah, křesťané bez protižidovských a Židé bez protikřesťanských pocitů. Musí budovat na svém společném základě.

Barak označil setkání v Yad Vashem za „vrchol historické cesty“ papeže do svaté země.

Dojemné bylo setkaní papeže s Poláky, kteří přežili holocaust a znali ho v té době, jako jeho spolužák Jerzy Kluger, nebo Edith Ziererová. Jí zachránil v té době ještě mladý kněz Wojtyla život. Nesl ji na zádech několik hodin.

Pak se setkal s dvěma vrchními rabíny, Eliahu Bakschi-Doronem a Israelem Lau. Chválili jeho omluvu ve jménu církve za hrozné činy, spáchané během 2000 let na židovském národě. Jako dar mu předali bibli. Zvláště přátelské bylo setkání s Polákem Lau.

Večer se konalo v Jeruzalémě mezináboženské mírové setkání v křesťanském středisku „Notre Dame“. Jen o vlas a vše mohlo skončit fiaskem. Šejk Taisir Tamimi z Hebronu totiž agresivně ve své řeči uplatňoval nárok Palestinců na Jeruzalém, jejich „věčné hlavní město“ jako součást islámské víry. Reagoval na prohlášení vrchního rabína Lau, který mluvil o Jeruzalému jako o hlavním městě Izraele.

Jan Pavel II. nakonec celou situaci zachránil, když vyzval k vzájemnému respektu a k budování společné budoucnosti a vyslovil přání, aby se „Jeruzalém stal městem míru pro všechny národy“.

V pátek byla mše v Korazim u Genezaretského jezera, kde Ježíš v kázaní mluvil o sedmero blahoslavenstvích. Papež přítomným mladým lidem formuloval proti-blahoslavenství: „blažení jsou pyšní a násilní, kteří se za každou cenu musí prosadit, bezohlední, nemilosrdní, intrikáni a váleční štváči, kteří pronásledují každého, kdo se jim jen postaví do cesty“. Takovému zlu je nutno čelit.

V kostele Božího hrobu vyzval papež všechny křesťany k hlásání evangelia až na konec země. Prázdný hrob označil za „nejsvětější místo na světě“, poněvadž zmrtvýchvstalý Kristus je naše budoucnost.

Pak navštívil basiliku Navštívení Panny Marie v Nazaretě a nakonec v neděli Zeď nářků v Jeruzalémě. Tím svou pouť do svaté země ukončil.

M. Slavík generálním vikářem

ThDr. Michael Slavík (45) bude od 1. října 2000 novým generálním vikářem pražské arcidiecéze. 27. 4. to oznámil pražský arcibiskup kardinál Miloslav Vlk.

Michael Slavík tak ve funkci vystřídá dosavadního generálního vikáře, pražského světícího biskupa Jaroslava Škarvadu. O uvolnění z úřadu generálního vikáře - vzhledem ke svému věku - požádal po dovršení 75ti let biskup Škarvada pražského arcibiskupa již na podzim loňského roku.

ThDr. Slavík je od roku 1997 rektorem Arcibiskupského kněžského semináře v Praze a již o dva roky dříve v semináři působil jako spirituál (= kněz, jemuž je v kněžských seminářích svěřeno duchovní vedení bohoslovců).

Horkým kandidátem na místo nového rektora Arcibiskupského kněžského semináře je ThLic. Artur Matuszek (37), kněz polské diecéze Opole, který od roku 1992 působí v pražské arcidiecézi.

Plánované personální změny konzultoval kardinál Vlk mj. rovněž s biskupy české církevní provincie, protože se týkají všech českých diecézí, jejichž studenti se v pražském semináři připravují na svou budoucí kněžskou službu.

(zpráva TS ČBK)

Nový pravoslavný metropolita

Novým metropolitou Pravoslavné církve v českých zemích a na Slovensku byl zvolen 14. dubna X. místním sněmem dosavadní prešovský arcibiskup Nikolaj Kovčar (72). Stal se tak nástupcem metropolity Doroteje, který stál v čele Pravoslavné církve v dřívějším Československu od roku 1964 až do své smrti 30. 12. 1999. Nikolaj však není nástupcem Doroteje ve funkci pravoslavného arcibiskupa pro Prahu.

Do této funkce byl zvolen dosavadní biskup v Olomouci a Brně Kryštof Pulec (46). Původně byl Kryštof letos v lednu zvolen také metropolitou celé zemské církve. S ohledem na formální nedostatky však byla tato volba prohlášena za neplatnou.

Metropolita Nikolaj bude uveden do svého nového úřadu 14. května v Prešově. Pravoslavná církev má přibližně 30 tisíc věřících v České republice a 60 tisíc na Slovensku.

50 let od „Akce P“

50. výročí likvidace řeckokatolické církve jsme si připomenuli 28. dubna. tohoto dne roku 1950 došlo k delegalizaci (= postavení mimo zákon) Řeckokatolické církve. Podobně jako „Akce K“ (13. dubna 1950), která znamenala likvidaci řeholí a velké utrpení mnoha jejich příslušníků a příslušnic, byl i zásah pod názvem „Akce P“ akcí řízenou komunistickou stranou, a znamenal praktickou likvidaci Řeckokatolické církve na území celého tehdejšího Československa. Administrativní podřízení pod jurisdikci (pravomoc) pravoslavného moskevského patriarchátu znamenalo tehdy nejen zbavení občanských práv všech řeckokatolíků na území celé republiky, ale také zatýkaní, internování, soudy a brutální přesídlování řeckokatolických kněžských rodin do českého pohraničí a jejich zařazování do málo placených těžkých manuálních činností.

Při této příležitosti řeckokatolíci vzpomínají s vděčností na zesnulého pražského arcibiskupa kardinála Františka Tomáška, který ve druhém bodu svých požadavků vznesených v začátku „Pražského jara“ vůči tehdejší vládě, žádal obnovení Řeckokatolické církve – domáhal se občanských práv pro řeckokatolické věřící.

S bolestí a smutkem vzpomínají na úmrtí svého diecézního biskupa – vladyky Pavla Gojdiče, který zemřel v roce 1960 v leopoldovské věznici. Vzpomínají též na první archijerejskou sv. liturgii světícího biskupa Vasila Hopka, po jeho třináctiletém vězení, u příležitosti 1100. výročí smrti sv. Cyrila, 14. 2. 1971 v kostele sv. Klimenta v Praze.

Řeckokatolíci na území bývalého Československa obstáli v těžkých dobách a nyní mohou svobodně vyznávat svou víru a příslušnost ke katolické církvi se svými biskupy ve třech církevních oblastech: na Slovensku v prešovské eparchii a v košickém apoštolském exarchátu a v České republice v pražském apoštolském exarchátu, který byl zřízen v roce 1996.

V současnosti působí v apoštolském exarchátu na území ČR 35 kněží ve 24 farnostech (7 děkanátů).

(zpráva TS ČBK)