Jste zde

Demokracie v církvi?

Článek o problému moci v církvi se dotýká často diskutované problematiky demokracie v církvi. Fundamentalistický argument proti demokracii v církvi říká, že demokracie v církvi být nemůže, protože církev má hierarchickou strukturu a o pravdě se nehlasuje. I o tomto argumentu ovšem platí Murphyho zákon, že je jednoduchý, přesvědčivý a dokonale falešný. Všichni jistě budeme souhlasit s tvrzením, že o pravdě se nehlasuje - těžko však popřeme, že všechna dogmata, včetně dogmatu o papežské neomylnosti, byla přijata hlasováním. Samozřejmě i toto tvrzení je příliš jednoduché, než aby bylo takto pravdivé, nad faktem samotným však je nutno se zamyslet.  Dále: Demokracie v církvi nejen být může, ale vždy v nějaké formě byla a je, aniž by tím byla teologicky narušena struktura církve. Nezapomeňme, že ve staré církvi se biskupové volili, a nebyli to ledajací biskupové, kteří se takto demokraticky biskupy stali. Bůh se přiznával i k dosti pošetilým volbám, například když si lidé vybrali člověka ani nepokřtěného (sv. Ambrož).  Bývali to, pravda, nezřídka biskupové ženatí či svatí synové ženatých biskupů. . . Mně osobně se zdá nejperspektivnější demokracie benediktinská, kdy není zpochybňována kompetence autority rozhodnout, autorita je však povinna vyslechnout všechny, kdo k věci chtějí něco říci, takže nejedná jen pod vlivem určitých skrytých klik. V tomto bodě výjimečně souhlasím s tím, co řekla M. Thatcherová při návštěvě Prahy - že totiž je třeba zjistit, co kdo chce, nikoli demokraticky uhádat nějaký kompromis, který vlastně nikdo nechtěl.

  • jv-