Ekumenický patriarchát a Orientální církve

Zástupci pravoslavných církví reprezentovaných Ekumenickým patriarchátem a zástupci orientálně-pravoslavných národních církví, které mají vzájemné společenství, učinili velký krok vpřed v úsilí o obnovu plného společenství mezi oběma církevními rodinami. Ve společném prohlášení z r.  1990 se konstatovalo jako výsledek rozhovorů, že teologická škola Cyrila Antiošského († 444) vycházela z dvojí podstaty jednoty Logu. Proto ji nelze považovat za odpůrce koncilu v Chalkedonu, který zavrhl monofyzitismus, jak jej představoval Eutyches a kryptonestoriánská christologie Theodoreta z Cyru. V návaznosti na to prohlásila společná komise zasedající v listopadu 1993 v Chambessy, že obě rodiny setrvaly v autentické pravoslavné christologii a neporušené kontinuitě apoštolské tradice, třebaže užívají christologických termínů různě. Reprezentanti obou církevních rodin se shodují v tom, že je možné odvolání anatemat a vzájemné uznání.  Komise navrhuje současné odvolání vzájemných anatemat představiteli jednotlivých církví. Následovat má obnova plného společenství a vypracování společných diptychů ke komemoraci církevních představitelů v liturgické praxi. Protože nejvhodnějším výrazem církevního společenství je koncelebrace, připravují se nyní její přiměřené formy. Jde o to spojit v těchto formách byzantskou liturgii s bohoslužebnými tradicemi pěti orientálních církví. Sblížení obou církevních rodin, které se v minulosti navzájem anatematizovaly a ve spojení s politikou zapletly i do vzájemných krvavých konfliktů, představuje významný ekumenický pokrok. Týká se 150 milionů křesťanů byzantské tradice a 20 milionů příslušníků orientálních církví. Zbývá však překonat ještě některé teologické a především emocionální překážky, a otázkou jsou i budoucí struktury - zvažuje se např. zahrnutí orientálních hierarchů do přípravy všepravoslavného koncilu či společných konferencí představitelů autokefálních církví apod. Jednota představuje i pastorační oporu pro církve žijící v rozptýlení mezi islámskou většinou.

Materialdienst des Konfessionskundlichen Instituts Bensheim, 2/94 (Poznámka: Ze stejného zdroje pochází i článek Veritatis splendor - různá stanoviska evangelíků v G 41).