Poznámka k článku P. Příhody Kus skryté církve (Perspektivy 9/94)

P. Příhoda m.j. považuje za neprozíravé, aby .partyzánský náčelník v týlu jedné z nepřátelských mocností" prováděl .inovaci". Tato argumentace vypadá přesvědčivě, proto ji nechci nechat bez komentáře. Co by však měl dělat .partyzánský náčelník"? Zachovávat status quo ante, aby se neodcizil těm za frontou? Ale to přece dělala většina - a jak dopadla: Nikdo není více odcizen světové církvi než ti, kteří zůstali věrni tomu, jak to bylo předtím. Naproti tomu ti, kdo experimentovali a dělali přitom nepochybně i chyby, se bez problému po pádu zdí připojili k životu světové církve - bez potíží a s užitkem pro obě strany komunikují nejen s nějakým jejím radikálním křídlem, ale i s těmi, které bychom mohli označit za střední proud či koncilní klasiku. Biskup Davídek nepotřebuje, aby ho někdo idealizoval a zastíral jeho eventuální omyly - mělo by se však jasně říci, že jeho taktika neuzavírat se vývoji, činit i neobvyklá rozhodnutí byla jako celek správná.

P.S.: Po napsání této poznámky mi řekl jeden kněz činný v pastoraci: "Když Davídek vyšel z vězení, měl jasnou koncepci, kdežto tady už pět let žije církev bez jakékoli koncepce."

• jv-