Jste zde

Chráněná pracoviště jsou již významnými podniky

V loňském roce obrat přes půl miliardy šilinků - zaměstnáno více než 1000 postižených

15tiprocentní sleva přitahuje zakázky

Během patnácti let od svého založení se chráněná pracoviště stala pozoruhodným hospodářským faktorem. 18 provozů v osmi rakouských závodech nahospodařilo v loňském roce obrat 530 milionů šilinků; to je asi o 20 procent víc než v roce předchozím (438 mil. š.) a dokonce téměř o 40 procent víc než v roce 1991 (382 mil. š.).

Rýsuje se další vzestup. Nedávno byla získána solnohradská slévárna cínu Martin Schall. Tak se chráněné dílny v Solnohradu staly jedním z mála tuzemských dodavatelů cínového zboží a ušlechtilého skla. Výrobny firmy Schall přesídlily v těchto dnech ze Saalachské ulice na Sterneckskou křižovatku do prostor někdejšího prodejního lokálu, který byl loni uzavřen.  Podle zprávy Herberta Silberbergera, správce chráněných dílen v Solnohradu, by v nadcházejících dvou letech mělo v novém závodě vzniknout asi 20 pracovních míst pro postižené. Nyní firma Schall vydělává dobrých 10 milionů šilinků; do dvou let se má objem obchodu zdvojnásobit.  „Jsme sociální podnik, který je však veden ekonomicky", řekl Silberberger novinám SN. Zaměstnanci - nejméně z 80 procent postižení - jsou vypláceni podle kolektivní smlouvy. I ve zprávě Ministerstva sociálních věcí o chráněných pracovištích se uvádí, že tato pracoviště podléhají stejným požadavkům závaznosti a spolehlivosti jako ostatní závody. Jsou zaměřena „především na průmyslovou výrobu orientovanou na zisk".

Přibližně 70 procent potřebných financí se získává smluvním odbytem produktů a zakázkových prací. Krytí deficitu nezajišťují veřejní plátci, nýbrž předem stanovené subvence, které se vyměřují podle menší výkonnosti zaměstnanců.  Případné přebytky jsou investovány do modernizace a výstavby dílem.

Výkonnost postiženého zaměstnance posuzuje při jeho zařazování komise; v chráněných dílnách se požaduje alespoň 50 procent výkonu zdravých lidí.  Menší výkon, větší náklady na zácvik, pracovní přestávky nebo terapeutickou péči hradí zemská vláda, servis trhu práce a vyrovnávací fond. Do vyrovnávacího fondu přispívají podniky, které nezaměstnávají postižené; požaduje se na 25 pracovníků zaměstnat jednoho handicapovaného nebo zaplatit fondu 1920 šilinků měsíčně. Firemním odběratelům chráněných dílen je hrazeno 15 procent čisté hodnoty zakázky - což je podnětem k dalším zakázkám; touto slevou se kompenzuje platební povinnost do vyrovnávacího fondu.

Zřízením chráněných pracovišť se v této době podařilo vytvořit kolem 200 pracovních míst pro postižené v Solnohradu a 1060 v celém Rakousku, ale trh práce z dřívějších let se pro ně neuvolnil Naopak: Podle údajů ministerstva sociálních věcí bylo v roce 1991 na pracovních úřadech hlášeno 25 375 fyzicky, duševně nebo psychicky postižených, nevidomých a neslyšících - jako nezaměstnaní, hledající pracovní, učitelské nebo jiné vzdělávací uplatnění. Loni to však bylo již 32 963. Koncem srpna dokonce 33 879; téměř třetina z nich byla v záznamu více než 12 měsíců.

Salzburger Nachrichten 9. 9. 95, přeložila Zdenka Munzarová.