067 - listopad 1966

Christianizace Vánoc

Ačkoli advent začne teprve za měsíc, již teď se objevují ve výlohách obchodních domů umělohmotné vánoční stromečky a dědové mrázové různých velikostí, jak poživatelné, tak nepoživatelné provenience. Obchodní nápor se bude nyní po dva měsíce stupňovat. Komunisty započaté a nynější konzumní společností dokončované přeznačení obsahu Vánoc slaví vítězství. Nic na tom nemění fakt, že se tak děje za zvuku folklórních náboženských písní.  My křesťané jsme v defenzívě. Asi už nedokážeme v nejbližší době tento vývoj zvrátit. Společnost nás vnímá jako ty, kteří chtějí vlastnit lesy..., jako ty, kteří se nedokázali poctivě vyrovnat s minulostí..., nebo jako ty, kterým byla ukradena kost Jana Sarkandera, .jejíž duchovní hodnotu nelze vyčíslit". Navíc jsme sami do konzumní společnosti ponořeni.  Mám obavy, že současný kolorit vytvořený kolem Vánoc je již pro zvěstování jejich podstaty nepoužitelný. Budeme-li chtít zpřístupnit obsah Vánoc svému okolí, budeme nuceni k radikální proměně. Někdo může namítnout, že i na dosavadním „způsobu slavení" je mnoho dobrého. Setkání s blízkými má svoji hodnotu, kterou ani obchodně-folklórní balast nepřehluší! Má.  Ovšem co je na tom zvláštního? Což i pohané nečiní totéž?  Ježíš Kristus se narodil pro všechny lidi. Jsou mu milí zvláště lidé okraje společnosti - chudí, nemocní, opuštění, nepřijatí okolím. Solidarita s nimi nás stojí spíše čas než peníze. Pokud jim ovšem chceme a můžeme dávat dárky, mysleme na to, že třetina lidí světa trpí podvýživou, že v mnoha zemích Afriky je lžíce nadstandartním vybavením domácností. A že je mnohem snazší věnovat peníze spolehlivé humanitární organizaci, než tu lžíci neznámo kam posílat. I v naší zemi si můžeme vybrat z řady projektů hodných podpory - domovy pro opuštěné matky, pro resocializaci propuštěných vězňů, drogově závislých atd.

Rozhodování, jak oslavíme Vánoce, vyžaduje určitý čas. Zatím ho máme.

Ale ať nás mašinérie dědů mrázů nepředběhne!