Text petice Žádáme úplné uznání usnesení Druhého vatikánského koncilu

Papežské zrušení exkomunikace biskupů tradicionalistického Bratrstva sv. Pia X. z 24. ledna 2009 znamená, že byly do plného společenství církve přijaty osoby, které otevřeně vystupovaly a vystupují jako odpůrci reforem II. vatikánského koncilu.

Máme před očima antisemitské výroky a popírání nacistického masového vyhubení Židů biskupem Richardem Williamsonem a jeho stoupenci. Sdílíme pobouření vyslovené našimi sestrami a bratry židovského vyznání. Kromě toho zjišťujeme, že postoj Bratrstva sv. Pia X. k celému židovstvu neodpovídá požadavkům koncilu na žido-křesťanský dialog. Vítáme k tomu se vztahující vyjádření biskupských konferencí a dalších po celém světě, vítáme také poslední vyjádření na toto téma ze strany papeže Benedikta XVI. a vatikánského Státního sekretariátu.

Domníváme se, že těsná časová blízkost zrušení exkomunikace a 50. výročí prohlášení papeže Jana XXIII. o záměru svolat koncil naznačuje, jakým směrem chce současný papež vést církev. Cítíme zde snahu vrátit se do předkoncilové doby s jejím strachem otevřít se vanutí Ducha svatého, kladně přijímat „znamení doby" a oceňovat demokratické instituce.

Obáváme se, že rehabilitace tradicionalistů ohlašuje odvrat od významných dokumentů Druhého vatikánského koncilu, například od dekretu o ekumenismu Unitatis redintegratio, deklarace o nekřesťanských náboženstvích Nostra Aetate, deklarace o náboženské svobodě Dignitatis humanae i pastorální konstituce o církvi v dnešním světě Gaudium et spes. To by mělo velmi neblahé důsledky pro věrohodnost římskokatolické církve. Pro katolíky, kteří milují svou církev, je to cena příliš vysoká!

Přes veškerý respekt k úsilí papeže o jednotu církve se nám jeví obzvláště pobuřující, že nový pokus Vatikánu o přiblížení schismatickému hnutí tradicionalistů zřejmě přichází bez toho, že by protistrana splnila kteroukoli z předchozích podmínek. Ještě v červenci 2008, dvacet let po exkomunikaci Lefebvra, odmítlo kněžské bratrstvo výzvu Svaté stolice k teologickému a církevně politickému smíření a nevyhovělo žádosti Říma, aby podepsalo deklaraci skládající se z pěti bodů a obsahující podmínky pro možné opětné začlenění do římské církve.

Návrat do plného společenství s katolickou církví je možný jenom tehdy, až lefebvristé plně uznají všechna usnesení Druhého vatikánského koncilu, jak to vyžaduje také motu proprio Summorum Pontificum o tridentinském ritu. Navíc také musejí uznat a přijmout papežskou službu papežů bl. Jana XXII., Pavla VI., Jana Pavla I., Jana Pavla II. a Benedikta XVI.

Pokud Vatikán usiluje pouze o návrat „ztracených ovcí" na tradicionalistickém okraji církve, ale nečiní podobné vstřícné kroky v případech jiných exkomunikací, brání reformním teologům učit a není ochoten vést dialog se všemi hnutími v rámci církve, potom se „bárka sv. Petra" římské církve povážlivě naklání na jednu stranu.

Essen (Německo) dne 28. ledna 2009

Z němčiny přeložil J. Georg Kohl, překlad podle anglické verze upravil Jan Spousta.