Jste zde

Návštěva základních komunit ve Španělsku

Čtyřčlená skupina zástupců křesťanské obce Společná cesta, jejíž jsem byl součástí, uskutečnila v květnu t.r. studijní cestu do Španělska. Cílem bylo poznat život tamních základních komunit.1 Nejprve jsme navštívili Zaragozu2, hlavní město Aragonie. Ve městě je devět základních komunit čítajících od osmi do několika desítek lidí. Organizace cesty byla nad očekávání velmi dobrá. Věnovala se nám vždy skupina lidí, kteří se střídali a vzájemně spolupracovali. Viděli jsme, že v prostředí základních komunit vyrůstají sehrané týmy.

Zaragoza

Dva z nás byli ubytováni v rodině hlavní organizátorky návštěvy Inmaculady Britz Zamorano, která je reprezentantkou španělských základních komunit pro Evropu. Nejen Inma, ale celá její rodina nás srdečně přijali. Manžel Jose Luis opustil kněžskou službu, vystudoval kybernetiku a učí na tamní univerzitě. Spolu s manželkou jsou členy základní komunity. Torero I.3 Děti ve věku 11-14 let jsou vzorně vychované. Překvapivé bylo, že v celém bytě nebyly vůbec žádné křesťanské symboly, žádná modlitba před jídlem. Ukázalo se, že tento fenomén se dá zobecnit. Zcela civilní způsob života, jakoby anonymně křesťanský, charakterizoval ty, které jsme poznávali.

Společný dům dvou rodin

Nebudu popisovat návštěvy řady kulturních památek, při kterých nás členové komunit provázeli. Ty může poznat každý turista a nebyly hlavním cílem naší cesty. Soustředím se na to specifické, kvůli čemuž jsme přijeli. Navštívili jsme např. dva roky starý „ekologický dům", ve kterém žijí společně dvě rodiny z jedné základní komunity. Každá dvojice (Consuela + Jose Ignatio; Eva + Frederico) má dva syny ve věku 6-12 let. Kuchyň, ledničku, automobil, účet atd. mají společné. Každá rodina má jedno podlaží soukromé.Neshodám předchází denní vzájemnou komunikací a společným týdením plánem.

Dům je velmi úsporně a účelně navržen, protože pozemek v okrajové čtvrti Torero s městskou zástavbou není velký, odhadem kolem 100 m2. V přízemí je velká hala - obývací pokoj se sousedící kuchyňí a herna pro děti. Z haly se vstupuje na dvůr, který je možné celý zastínit stahovací střechou. Vedle je minizahrádka s několika druhy zeleniny zalévaná z nádrže na dešťovou vodu. Na stěnách dvora jsou stojany na 8 jízdních kol. S ohledem na 5 podlaží (přízemí, suterén, 2 patra a střecha) má dům výtah, kolem kterého vede poměrně úzké schodiště.

V suterénu je jakási velká klubovna s krbem a výhledem na „anglickou zahrádku", která je zaklopena roštěm na dvoře. Je zde také umístěna kotelna s kotlem na štěpku. Spotřeba paliva je velmi malá. Jednak je v Zaragoze poměrně teplo, jednak je dům dobře izolován (15 cm korkové drtě).

Dvě stejná podlaží mají vždy velkou koupelnu se záchodem a čtyři poměrně malé místnosti. Na obytné rovné střeše je nejvyšší stanice výtahu, solární panely pro ohřev vody, 300 litrový bojler a prádelna.

Společné slavení všech základních komunit ve městě

V sobotu večer jsme slavili společnou liturgii všech základních komunit ve městě. Podobná oslava bývá jednou za čtvrt roku. Termín byl mimořádný s ohledem na naši přítomnost. Zůčastnilo se asi 60 osob včetně dětí. Většina přítomných byla v důchodovém věku. Mezi účastníky bylo několik ženatých kněží, zádný z nich však neměl předsednickou roli. Tu měli členky a členové té základní komunity, která liturgii připravovala. Každý měl před sebou tištěný program. Připravené texty převládaly nad improvizací. Nezpívalo se, ale pouštěla reprodukovaná hudba a hrál jakýsi videospot při kterém znělo jásavé Aleluja.

Slavili jsme v přiměřeně velkém sálu nějaké sociálně vzdělávací instituce. Ačkoli bylo možné sál uspořádat zcela libovolně, byl uspořádán jako restaurace - prostřené stoly byly rozmístěny jednotlivě, u každého 4-6 míst.4 Na každném stole svítila svíce a byl připraven talířek.

Byly čteny dva biblické texty. Byl dán prostor k meditaci nad nimi. Pomocí byly další texty různých žánrů a autorů napříč náboženstvími (pamatuji se na D. Bonheffera a M. Gándhího) na různobarevných čtvrtkách. Dlouhé ticho podbarvené jemnou hudbou bylo inspirující. Zazněl i jakýsi náznak modlitby - jediné, kterou jsme ve Španělsku slyšeli.

Velký důraz byl dán na pozdravení pokoje. Líbal se každý s každým. Pouze s jedním člověkem jsme si podali ruce. Nakonec jsem zjistil, že to nebyl Španěl, ale Ir.

Přijímali jsme pouze chléb. Ma každý stůl byl přinesen a na talířku rozlomen jeden. Modlitba díkůčinění (anafora) nepředcházela.

Závěrečné ohlášky přerostly v bouřlivou diskusi, zda účastníci svěří své peníze bance, která podporuje rozvojové projekty. Nazývali ji „etickou" bankou. Nakonec bylo usneseno, že komunity jako celek rozhodnutí neučiní, ale nechají na jednotlivých členech, zda si u dané banky zřídí účet a přesunou tam své peníze.

Ihned následovalo bohaté agapé. Zejména nám, hostům, neustále někdo něco přinášel, že se to nevešlo na stůl.. Bylo vidět, že se lidé setkávají rádi a mají si co říci.

Vztah k „velké" církvi

Ačkoli jsme se několikrát na vztah základních komunit k velké strukturní církvi ptali, zcela jednoznačných odpovědí jsme se nedočkali. Není to téma, kterým by se komunity zabývaly. Osud církevních struktur je jim vpodstatě lhostejný. Přitom jisté vazby existují. Např. nedělní „chození do kostela" provozuje podle jednoho odhadu 60% členů, podle jiného 20%. (komunity se scházejí ke slavení v sobotu večer). Do kostala chodí např. kvůli tomu, že tam děti mají kamarády. Jinak neděli označují jako „den rodiny".

Na 1. sv. přijímání se připravují prakticky všechny děti ve škole. Je chápáno jako folklórní a rodinná slavnost - viděli jsme celé rodiny, jak slavnostně oblečené (děvčata jako princezničky) odcházejí z kostela na oběd. Děti dostávají při této příležitosti poměrně velké finanční dary. Obvykle je toto první přijímání zároveň přijímáním posledním. Mládež se zpravidla po tomto aktu s církví loučí.

Členové komunit nepovažují církev za prostředí, ze kterého by mohlo vzejít něco podnětného. Spíše se věnují politice, odborům a zejména službě potřebným. Je ovšem třeba mít na mysli, že během vlády diktátora Franca byla úzká symbióza mezi církevními představiteli a vládnoucí mocí, čímž je církev postižena dodnes.5

Zajímavé je, že dva kněží, kteří jsou činní v diecézi, zároveň navštěvují základní komunity. Biskup dělá, že o tom neví a proti těmto kněžím nic nepodniká, protože patří k těm aktívním, kteří odvádí dobrou práci.

Vztah církve i společnosti prochází rozsáhnou proměnou. Během dvaceti let se např. snížil počet seminaristů v Zaragozském semináři 20x. Vypomáhají kněží z Latinské Ameriky a z Polska... V katedrále je stále velkou atrakcí Panna Maria na sloupu, který „poslala sv. Jakubovi, který na tom místě neúspěšně evangelizoval". Je to nejposvátnější místo Aragonie. P. Maria má jakousi sukni, které se převléká. Každá významnější instituce věnuje P. Marii sukni a nechává se s ní fotografovat. Na sloupu je odkryté místo, kde je možné jej políbit a kde se k tomu stojí fronta. (Jan Pavel II. políbil sloup v r. 1986) Jsou zde ovšem i zpovědnice, kam někteří přicházejí. Zajímavé je, že i my jsme dostali od jedné členky základní komunity stužky dotýkané sloupu. Myslím, že když ji políbíme, je to jako bychom líbali sloup... Na druhé straně, před katedrálou stály stovky stanů s mladými lidmi, kteří před 14 dny započali „španělskou revoluci". Demonstrují za lepší svět, proti kapitalismu, proti vládě, proti všemu...

CODEF

Centro Obrero de Formación (CODEF) je název největší základní komunity ve městě a zároveń název sociálně-pedagogické instituce, kterou provozuje. Objekt, který jsme si prohlédli je úplně nový, letos otevřený. Navštěvuje jej asi 300 klietů, převážně imigrantů, kteří se zde učí jazyk, poznávají způsob života, seznamují se se španělskými a zejména aragonskými reáliemi. O jejich děti je během pobytu v centru postaráno. Kromě toho má CODEF dva starší objekty, které nyní slouží pro navazování prvních kontaktů s imigranty. Sdružení zaměstnává 8 pracovníků a desítky dobrovolníků. Zápasí s nedostatkem peněz, je financováno členy komunity, z grantů a darů. Poměrně rozsáhlý objekt sklouží i jako základna komunity. Mají zde vlastní místnost a využívají prostory celého zařízení. Během návštěvy se uskutečnila beseda, během které jsme odpovídali na dotazy. Týkaly se spíše základních zeměpisných, historických a politologických údajů. Ne všichni např. věděli, že Československo už není. Církevní otázky byly spíše mimoběžné.

Barcelona

V Barceloně, hlavním městě Katalánska jsme strávili den a noc a navštívili jen jednu základní komunitu. Zatímco v komunity v Zaragoze byli tvořeny z velké části lidmi z tzv. střední třídy, kteří se seznámili na univerzitách, často na nich učí a umí další jazyky, používají internet atd., v Barceloně jsme narazili na jazykovou bariéru. Díky improvizaci vedoucího naší skupiny, který se v jednom koutě bytu přpojil na blízké wifi (jinde spojení nefungovalo) jsme komunikovali přes internový překladač.

Komunita, ač s podstatně staršími členy než v Zaragoze se o nás starala vzorně. Členové se schází každou sobotu již 40-45 let! Jsou velmi radikální. Komunity v Zarazoze považovali za příliš klerikální, chráněné církví. Zde jsou zcela nezávislí. Jde jim o to být s chudými a ne se zabývat nějakými strukturami. Neevangelizují, ale slouží. Dát lidem najíst, to je jejich evangelium. Nemají novou generaci, počítají s tím, že zaniknou, stejně jako zanikne strukturní církev.

Přesto jsme našli řadu styčných bodů. Např. „komunita je důležitější než služby v ní". Nebo „papež by měl v 75 letech rezignovat jako ostatní biskupové". Či: „II. vatikánský koncil přinesl řadu nadějí, ale nebyl realizován".

Zejména zde, v Barceloně, zazněla silná kritika Francovy diktatury se kterou hiearchie kolaborovala. Naše hostitelka Viktoria byla např. 5 měsíců ve vězení. Naši přátelé nemohli pochopit, že komunismus napáchal srovnatelné škody.

Večer jsme se sešli s celou komunitou na večeři, překvapivě v sále místní farnosti. Zatímco jiné komunity již byly z farností vykázány, zde ve čtvrti Trinita Nova, jim jsou stále prostory zdarma poskytovány. Dokonce i místní farář přišel na část jídla.

1 Celosvětový fenomén základních komunit (Small Christian Communities) přblibližuje např. kniha irského saleziána Jima O´Hallorana Církev jinak - Od základního společenství ke křesťanské obci, Síť 2006, 308 str., 188 Kč

2 Město, které má necelých 700 tis. obyvatel hostilo Expo 2008

3 Označení podle jedné ze čtvrtí Zaragozy, kde jsou již tři skupiny označené římskými číslicemi.

4 Podobné uspořádání prostoru jsem v rámci základních komunit zažil již poněkolikáté. Způsob uspořádání hodně vypovídá, jak účastníci chápou církev.

5 Z této situace těží např. ultrakonzervativní prelatura Opus Dei, která vznika ve Španělsku a dnes působí téměř po celém světě. Někteří členové Opus Dei proti diktatuře stavěli a byli za to vězněni. Jiní ovšem spolupracovali a byli členy vlád, zejména v posledním období Francova režimu.