Čtyřčlená skupina zástupců křesťanské
obce Společná cesta, jejíž jsem byl součástí, uskutečnila v
květnu t.r. studijní cestu do Španělska. Cílem bylo poznat život
tamních základních komunit.
Nejprve jsme navštívili Zaragozu,
hlavní město Aragonie. Ve městě je devět základních komunit
čítajících od osmi do několika desítek lidí. Organizace cesty
byla nad očekávání velmi dobrá. Věnovala se nám vždy skupina
lidí, kteří se střídali a vzájemně spolupracovali. Viděli
jsme, že v prostředí základních komunit vyrůstají sehrané
týmy.
Zaragoza
Dva z nás byli ubytováni v rodině hlavní
organizátorky návštěvy Inmaculady Britz Zamorano, která je
reprezentantkou španělských základních komunit pro Evropu. Nejen
Inma, ale celá její rodina nás srdečně přijali. Manžel Jose
Luis opustil kněžskou službu, vystudoval kybernetiku a učí na
tamní univerzitě. Spolu s manželkou jsou členy základní
komunity. Torero I.
Děti ve věku 11-14 let jsou vzorně vychované. Překvapivé bylo,
že v celém bytě nebyly vůbec žádné křesťanské symboly,
žádná modlitba před jídlem. Ukázalo se, že tento fenomén se
dá zobecnit. Zcela civilní způsob života, jakoby anonymně
křesťanský, charakterizoval ty, které jsme poznávali.
Společný dům dvou rodin
Nebudu popisovat návštěvy řady kulturních
památek, při kterých nás členové komunit provázeli. Ty může
poznat každý turista a nebyly hlavním cílem naší cesty.
Soustředím se na to specifické, kvůli čemuž jsme přijeli.
Navštívili jsme např. dva roky starý „ekologický dům", ve
kterém žijí společně dvě rodiny z jedné základní komunity.
Každá dvojice (Consuela + Jose Ignatio; Eva + Frederico) má dva
syny ve věku 6-12 let. Kuchyň, ledničku, automobil, účet atd.
mají společné. Každá rodina má jedno podlaží
soukromé.Neshodám předchází denní vzájemnou komunikací a
společným týdením plánem.
Dům je velmi úsporně a účelně navržen,
protože pozemek v okrajové čtvrti Torero s městskou zástavbou
není velký, odhadem kolem 100 m2.
V přízemí je velká hala - obývací pokoj se sousedící
kuchyňí a herna pro děti. Z haly se vstupuje na dvůr, který je
možné celý zastínit stahovací střechou. Vedle je minizahrádka
s několika druhy zeleniny zalévaná z nádrže na dešťovou vodu.
Na stěnách dvora jsou stojany na 8 jízdních kol. S ohledem na 5
podlaží (přízemí, suterén, 2 patra a střecha) má dům výtah,
kolem kterého vede poměrně úzké schodiště.
V suterénu je jakási velká klubovna s krbem
a výhledem na „anglickou zahrádku", která je zaklopena roštěm
na dvoře. Je zde také umístěna kotelna s kotlem na štěpku.
Spotřeba paliva je velmi malá. Jednak je v Zaragoze poměrně
teplo, jednak je dům dobře izolován (15 cm korkové drtě).
Dvě stejná podlaží mají vždy velkou
koupelnu se záchodem a čtyři poměrně malé místnosti. Na obytné
rovné střeše je nejvyšší stanice výtahu, solární panely pro
ohřev vody, 300 litrový bojler a prádelna.
Společné slavení všech
základních komunit ve městě
V sobotu večer jsme
slavili společnou liturgii všech základních komunit ve městě.
Podobná oslava bývá jednou za čtvrt roku. Termín byl mimořádný
s ohledem na naši přítomnost. Zůčastnilo se asi 60 osob včetně
dětí. Většina přítomných byla v důchodovém věku. Mezi
účastníky bylo několik ženatých kněží, zádný z nich však
neměl předsednickou roli. Tu měli členky a členové té základní
komunity, která liturgii připravovala. Každý měl před sebou
tištěný program. Připravené texty převládaly nad improvizací.
Nezpívalo se, ale pouštěla reprodukovaná hudba a hrál jakýsi
videospot při kterém znělo jásavé Aleluja.
Slavili jsme v
přiměřeně velkém sálu nějaké sociálně vzdělávací
instituce. Ačkoli bylo možné sál uspořádat zcela libovolně,
byl uspořádán jako restaurace - prostřené stoly byly
rozmístěny jednotlivě, u každého 4-6 míst.
Na každném stole svítila svíce a byl připraven talířek.
Byly čteny dva
biblické texty. Byl dán prostor k meditaci nad nimi. Pomocí byly
další texty různých žánrů a autorů napříč náboženstvími
(pamatuji se na D. Bonheffera a M. Gándhího) na různobarevných
čtvrtkách. Dlouhé ticho podbarvené jemnou hudbou bylo
inspirující. Zazněl i jakýsi náznak modlitby - jediné, kterou
jsme ve Španělsku slyšeli.
Velký důraz byl dán
na pozdravení pokoje. Líbal se každý s každým. Pouze s jedním
člověkem jsme si podali ruce. Nakonec jsem zjistil, že to nebyl
Španěl, ale Ir.
Přijímali jsme pouze
chléb. Ma každý stůl byl přinesen a na talířku rozlomen jeden.
Modlitba díkůčinění (anafora) nepředcházela.
Závěrečné ohlášky
přerostly v bouřlivou diskusi, zda účastníci svěří své
peníze bance, která podporuje rozvojové projekty. Nazývali ji
„etickou" bankou. Nakonec bylo usneseno, že komunity jako celek
rozhodnutí neučiní, ale nechají na jednotlivých členech, zda si
u dané banky zřídí účet a přesunou tam své peníze.
Ihned následovalo
bohaté agapé. Zejména nám, hostům, neustále někdo něco
přinášel, že se to nevešlo na stůl.. Bylo vidět, že se lidé
setkávají rádi a mají si co říci.
Vztah k „velké" církvi
Ačkoli
jsme se několikrát na vztah základních komunit k velké
strukturní církvi ptali, zcela jednoznačných odpovědí jsme se
nedočkali. Není to téma, kterým by se komunity zabývaly. Osud
církevních struktur je jim vpodstatě lhostejný. Přitom jisté
vazby existují. Např. nedělní „chození do kostela" provozuje
podle jednoho odhadu 60% členů, podle jiného 20%. (komunity se
scházejí ke slavení v sobotu večer). Do kostala chodí např.
kvůli tomu, že tam děti mají kamarády. Jinak neděli označují
jako „den rodiny".
Na
1. sv. přijímání se připravují prakticky všechny děti ve
škole. Je chápáno jako folklórní a rodinná slavnost - viděli
jsme celé rodiny, jak slavnostně oblečené (děvčata jako
princezničky) odcházejí z kostela na oběd. Děti dostávají při
této příležitosti poměrně velké finanční dary. Obvykle je
toto první přijímání zároveň přijímáním posledním. Mládež
se zpravidla po tomto aktu s církví loučí.
Členové
komunit nepovažují církev za prostředí, ze kterého by mohlo
vzejít něco podnětného. Spíše se věnují politice, odborům a
zejména službě potřebným. Je ovšem třeba mít na mysli, že
během vlády diktátora Franca byla úzká symbióza mezi církevními
představiteli a vládnoucí mocí, čímž je církev postižena
dodnes.
Zajímavé
je, že dva kněží, kteří jsou činní v diecézi, zároveň
navštěvují základní komunity. Biskup dělá, že o tom neví a
proti těmto kněžím nic nepodniká, protože patří k těm
aktívním, kteří odvádí dobrou práci.
Vztah
církve i společnosti prochází rozsáhnou proměnou. Během
dvaceti let se např. snížil počet seminaristů v Zaragozském
semináři 20x. Vypomáhají kněží z Latinské Ameriky a z
Polska... V katedrále je stále velkou atrakcí Panna Maria na
sloupu, který „poslala sv. Jakubovi, který na tom místě
neúspěšně evangelizoval". Je to nejposvátnější místo
Aragonie. P. Maria má jakousi sukni, které se převléká. Každá
významnější instituce věnuje P. Marii sukni a nechává se s ní
fotografovat. Na sloupu je odkryté místo, kde je možné jej
políbit a kde se k tomu stojí fronta. (Jan Pavel II. políbil sloup
v r. 1986) Jsou zde ovšem i zpovědnice, kam někteří přicházejí.
Zajímavé je, že i my jsme dostali od jedné členky základní
komunity stužky dotýkané sloupu. Myslím, že když ji políbíme,
je to jako bychom líbali sloup... Na druhé straně, před
katedrálou stály stovky stanů s mladými lidmi, kteří před 14
dny započali „španělskou revoluci". Demonstrují za lepší
svět, proti kapitalismu, proti vládě, proti všemu...
CODEF
Centro
Obrero de Formación (CODEF) je název největší základní
komunity ve městě a zároveń název sociálně-pedagogické
instituce, kterou provozuje. Objekt, který jsme si prohlédli je
úplně nový, letos otevřený. Navštěvuje jej asi 300 klietů,
převážně imigrantů, kteří se zde učí jazyk, poznávají
způsob života, seznamují se se španělskými a zejména
aragonskými reáliemi. O jejich děti je během pobytu v centru
postaráno. Kromě toho má CODEF dva starší objekty, které nyní
slouží pro navazování prvních kontaktů s imigranty. Sdružení
zaměstnává 8 pracovníků a desítky dobrovolníků. Zápasí s
nedostatkem peněz, je financováno členy komunity, z grantů a
darů. Poměrně rozsáhlý objekt sklouží i jako základna
komunity. Mají zde vlastní místnost a využívají prostory celého
zařízení. Během návštěvy se uskutečnila beseda, během které
jsme odpovídali na dotazy. Týkaly se spíše základních
zeměpisných, historických a politologických údajů. Ne všichni
např. věděli, že Československo už není. Církevní otázky
byly spíše mimoběžné.
Barcelona
V
Barceloně, hlavním městě Katalánska jsme strávili den a noc a
navštívili jen jednu základní komunitu. Zatímco v komunity v
Zaragoze byli tvořeny z velké části lidmi z tzv. střední třídy,
kteří se seznámili na univerzitách, často na nich učí a umí
další jazyky, používají internet atd., v Barceloně jsme
narazili na jazykovou bariéru. Díky improvizaci vedoucího naší
skupiny, který se v jednom koutě bytu přpojil na blízké wifi
(jinde spojení nefungovalo) jsme komunikovali přes internový
překladač.
Komunita,
ač s podstatně staršími členy než v Zaragoze se o nás starala
vzorně. Členové se schází každou sobotu již 40-45 let! Jsou
velmi radikální. Komunity v Zarazoze považovali za příliš
klerikální, chráněné církví. Zde jsou zcela nezávislí. Jde
jim o to být s chudými a ne se zabývat nějakými strukturami.
Neevangelizují, ale slouží. Dát lidem najíst, to je jejich
evangelium. Nemají novou generaci, počítají s tím, že zaniknou,
stejně jako zanikne strukturní církev.
Přesto
jsme našli řadu styčných bodů. Např. „komunita je důležitější
než služby v ní". Nebo „papež by měl v 75 letech rezignovat
jako ostatní biskupové". Či: „II. vatikánský koncil přinesl
řadu nadějí, ale nebyl realizován".
Zejména
zde, v Barceloně, zazněla silná kritika Francovy diktatury se
kterou hiearchie kolaborovala. Naše hostitelka Viktoria byla např.
5 měsíců ve vězení. Naši přátelé nemohli pochopit, že
komunismus napáchal srovnatelné škody.
Večer
jsme se sešli s celou komunitou na večeři, překvapivě v sále
místní farnosti. Zatímco jiné komunity již byly z farností
vykázány, zde ve čtvrti Trinita Nova, jim jsou stále prostory
zdarma poskytovány. Dokonce i místní farář přišel na část
jídla.
Celosvětový fenomén základních komunit (Small Christian
Communities) přblibližuje např. kniha irského saleziána Jima
O´Hallorana Církev jinak - Od základního společenství ke
křesťanské obci, Síť 2006, 308 str., 188 Kč
Město, které má necelých 700 tis. obyvatel hostilo Expo 2008
Označení podle jedné ze čtvrtí Zaragozy, kde jsou již tři
skupiny označené římskými číslicemi.
Podobné uspořádání prostoru jsem v rámci základních komunit
zažil již poněkolikáté. Způsob uspořádání hodně vypovídá,
jak účastníci chápou církev.
Z této situace těží např. ultrakonzervativní prelatura Opus
Dei, která vznika ve Španělsku a dnes působí téměř po celém
světě. Někteří členové Opus Dei proti diktatuře stavěli a
byli za to vězněni. Jiní ovšem spolupracovali a byli členy
vlád, zejména v posledním období Francova režimu.
Poslední komentáře