Církevní restituce, pohled z jiného úhlu

V tomto příspěvku si dovoluji představit jiný pohled na církevní restituce, pohled, který se od praktikujícího katolíka a člena modlitební skupinky asi neočekává. Z hlediska náboženství, Bible (ale ne z hlediska světského práva), vidím několik problémů. Řešení problematiky z hlediska světského práva nebude na soudu rozhodující. Musíme si uvědomit, že církev v celé své historii se plně neřídila Ježíšovou katechezí a lze také říct Biblí, uvážíme-li, že platí Ježíšův výrok: „Nepomine čárka ze Staré smlouvy". Se Starou smlouvou souvisí např. nařízení o Milostivém létu (Lv 25,8-17), nebo varování z Dt 28 (stručně řečeno: „Budeš-li dodržovat, budeš se mít dobře. Nebudeš-li dodržovat, budeš se mít špatně"). Bylo vyhodnoceno, kolik majetku získala církev díky „nadstandardním" vztahům k mocným tohoto světa? Bohatství v minulosti církvi vždy škodilo, a protože nikdy nebylo provedené důsledné metanoia, změna smýšlení, neprospěje ji to ani nyní. Snaha restituovat zpět majetek trvá už 20 let. Klademe si otázku typu: „Co když Bůh není tomu nakloněn?". Pokud byl Bůh s církevní praxi dříve spokojen, proč dopustil, že byl církvi majetek odňat. I takové otázky bychom si měli klást. Problematika zpětných vazeb, bez které se např. přírodní vědy neobejdou, je asi pro teology a pastýře církve zcela cizí.

Pozorujeme, jak ekonomické reformy tvrdě dopadají na chudé, nemocné apod. a naši pastýři v zájmu církevních restitucí v podstatě mlčí. Ale to zavání pokrytectvím a víme, že za to je běda. Vzpomeňme si, že 15. května 1891 vydal papež Lev XIII. dlouho očekávanou první sociální encykliku Rerum novarum, jíž církev zaujala oficiální stanovisko k sociální otázce, a to bylo několik let po vydání Kapitálu Karla Marxe. Nebylo snad neřešení sociálních problémů příčinou revolucí a nástupu komunistické ideologie? Bylo snad křesťanství v Rusku za carismu v pořádku? Asi jsme se nepoučili. Nikde jsem neviděl a neslyšel varování ve směru k boháčům, že spíše projde velbloud uchem jehly, nežli se boháč dostane do Božího království.

Kde máme hledat řešení a vzít si příklad? No přece u Ježíše. Proč se neptáme Ježíše, co by dělal na našem místě? Bydleli snad Ježíš a jeho učedníci v honosných palácích a měli zvláštní oblečení? Při poctivém čtení Bible odpověď snadno najdeme. Jsem přesvědčen, že všichni naši pastýři čtou Bibli. Co je (a nejen je) asi napadne, když čtou následující texty: „Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi" (J 10, 37-38), „Nemějte tedy starosti. Neříkejte: ‚Co budeme jíst? Co budeme pít? Co si oblečeme?‘ Všechny ty věci vyhledávají pohané, ale váš nebeský Otec ví, že to všechno potřebujete. Hledejte nejprve Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno. Nemějte starost o zítřek; zítřek bude mít své vlastní starosti. Den má dost svého trápení." (Mt 6, 31-34), „Amen, amen, říkám vám: Kdo věří ve mne, bude dělat skutky, které dělám já. A bude dělat ještě větší skutky, neboť odcházím k Otci. O cokoli poprosíte v mém jménu, to udělám, aby byl Otec oslaven v Synu. Když mě budete o něco prosit v mém jménu, já to udělám. Jestliže mě milujete, zachovávejte má přikázání." (J 14, 12-15), „Amen, amen říkám vám, že o cokoli byste poprosili Otce v mém jménu, to vám dá. Až dosud jste v mém jménu o nic neprosili. Proste a přijměte, aby vaše radost byla úplná" (J 16, 23-24), „Kdybyste měli víru a nepochybovali byste, nejen to s tím fíkovníkem se stane, ale kdybyste řekli hoře: ´Zvedni se a hoď se do moře´, stane se. A všechno, zač byste prosili v modlitbě, ve víře, dostanete" (Mt 21,21), „Ti, kdo uvěří, pak budou provázet tato znamení: v mém jménu budou vymítat démony, ." (Mk 16, 17-20), „Kdybyste měli víru jako hořčičné zrnko," odpověděl Pán, „řekli byste této moruši: ‚Vykořeň se a přesaď se do moře!‘ a poslechla by vás (L 17,6), „Amen, říkám vám, budete-li mít víru jako zrnko hořčice, řeknete téhle hoře: ‚Přejdi odsud tam, a ona přejde a nic pro vás nebude nemožné" (Mt 17, 20-21), „Když jim známost Boha nebyla dost dobrá, Bůh je vydal jejich zvrácené mysli, aby dělali, co není správné. Jsou prolezlí nepravostí, podlostí, chamtivostí a záští; jsou plní závisti, vraždychtivosti, svárlivosti, lsti a zlomyslnosti; štváči a pomlouvači ..." (Ř 1, 28-32), „Kdo by tedy jedl tento chléb a pil Pánův kalich nehodným způsobem, takový se proviní proti Pánově tělu a krvi. Ať každý sám sebe prověří, než bude jíst z toho chleba a pít z toho kalichu. Kdo totiž jí a pije, aniž by si uvědomoval, že jde o Pánovo tělo, takový jí a pije své vlastní odsouzení. To proto je mezi vámi tolik slabých a nemocných, a mnozí dokonce umírají. Kdybychom se ovšem soudili sami, nebyli bychom souzeni" (1 K 11, 27-31), „Protože nepojali lásku k pravdě, aby mohli být spaseni a proto na ně Bůh pošle mocné působení bludu ..." (2 Te 2). Nebo jsme až natolik oslepli, že nám smysl těch textů uniká? Mně z toho vychází, že Ježíš by nám dnes řekl asi toto: „Pokolení zvrhlé a nevěřící. Co jste to udělali s mojí katechezi? Nejdříve se obraťte a udělejte pokání. Pak proste a bude vám dáno. Neřekl jsem snad, abyste nejprve hledali Boží království a jeho spravedlnost, a toto vše vám bude přidáno?"