Jste zde

Philipp Melanchthon

autor: 

Možná více než sám Martin Luther ovlivnil výslednou podobu luterství Philipp Melanchthon, jeho návaznost na Luthera bývá přirovnávána k Pavlově návaznosti na Krista. Narodil se jako Philipp Schwarzerdt ve falckém Brettenu v roce 1497. Studoval nejprve v Heidelbergu a v Tübingen, roku 1418 již vyučuje ve Wittenbergu. V roce 1421 publikoval jedno ze svých největších děl, Loci communes. Je to humanisticky pojaté teologické kompendium, vůbec první evangelická dogmatika, jako učebnice toto dílo nahrazovalo scholastická kompendia, jež byla dosud základem univerzitní výuky. Posloupnost kapitol vychází z výkladu vykoupení a jeho účinnosti v životě člověka, tento princip byl pak uplatněn i v hlavních konfesních dokumentech, stejně tak i v katechismech.

Účastnil se četných teologických disputací, kde se otvíraly otázky spojené s reformací. Jeho systematický přístup umožnil dotvořit reformační učení do podoby, která byla schopná obstát v přímém střetu s názorovými protivníky. V průběhu dvacátých let se také pustil do budování protestantského školství, stávající latinské školy reformoval podle humanistických zásad, sestavil studijní programy, které pak platily dlouhou dobu beze změny. Stejné zásahy uskutečnil i na několika univerzitách, odtud také jeho čestný titul Praeceptor Germaniae (Učitel Německa), jenž se vžil již za jeho života. Je autorem finální verze augsburské konfese z roku 1530, kvůli ní se dostal do sporu i se samotným Lutherem, později ve svém životě se k ní ještě vracel a vydal dvě přepracované verze.

Po Lutherově smrti se stal fakticky největší autoritou mezi reformátory, zbytek jeho života (zemřel 1560 ve Wittenbergu) byl však naplněn neustálými spory o další směr vývoje reformačního učení. Jeho názor na eucharistii se blížil spíše Kalvínovu, vedle toho formuloval i vlastní učení o dobrých skutcích, jež jsou nezbytným plodem víry. Další kontroverzní kauza, do které se zapojil, souvisela s jeho odmítnutím augsburského interim z roku 1548. Pod tlakem dalšího vývoje událostí přistoupil k tomu, aby protestanté jednali s císařem o kompromisu, teologicky tento postoj odůvodnil tvrzením, že jediné, z čeho protestanté nesmí slevit, je princip ospravedlnění z víry, všechny ostatní záležitosti patří mezi adiaphora, věci případné.

Smíření uvnitř luteránského tábora se Melanchthon nedožil, teprve Formula concordiae z roku 1577, na níž se shodli filipisté s gnesioluterány, formulovala společný výklad a stala se posledním luterským symbolickým textem a základem saské luterské ortodoxie.