Gender, politika a katolická církev

Odstraňování starých stereotypů v přístupu k roli pohlaví

Kongregace pro nauku víry Svatého stolce uveřejnila v roce 2004 Dopis biskupům katolické církve o spolupráci mužů a žen v církvi a ve světě. Tento dopis se k pojmu gender vztahuje výhradně negativně. Spojuje s ním konkurenci a boj mezi muži a ženami a zpochybňování instituce rodiny. Takovému přístupu k genderové problematice se pak vytýká, že je zaměřen pouze na ženy, nikoli také na muže. Taková antropologie prý inspiruje vznik ideologií, jimž jde o osvobození žen od biologického dualismu a o rovnoprávnost pohlaví. Ve skutečnosti však prý zpochybňují rodinu, usilují o zrovnoprávnění homosexuality s heterosexualitou a zavádějí model polymorfní sexuality.

Komise „Justicia et Pax“ Německé biskupské konference uveřejnila rovněž v roce 2004 dokument Spravedlnost ve vztahu k pohlavím a postoj světové církve, který genderovou politiku a tzv. gender-mainstreaming hodnotí pozitivně. Při definici pojmů gender a gender-mainstreaming vychází komise z mezinárodních dokumentů a dokumentů EU. Pojem gender interpretuje jako sociální a kulturní aspekt odlišnosti pohlaví, který není identický s biologickou odlišností pohlaví. Pojem gender-mainstreaming vykládá jako metodu jednání, které má ženám i mužům umožnit přístup ke všem oblastem života bez ohledu na tradičně připisované role. Komise považuje tuto metodu za vhodnou k nastolení rovných podmínek pro muže a ženy v církvi, vidí v ní nástroj odpovídající jedné z důležitých aktivit církve, totiž odkrývání nespravedlnosti a strukturálního násilí a hledání preventivních prostředků proti nim. Komise výslovně zdůrazňuje, že snahy o politiku citlivou vůči rozdílům mezi pohlavími lze biblicky a teologicky zdůvodnit.

Tyto dva dokumenty ukazují, že v katolické církvi existují vedle sebe dvě neslučitelné interpretace pojmu gender: jedna z nich se drží významu, v jakém pojem gender užívají mezinárodní politické dokumenty, druhá je naproti tomu věrna určitému vnitrocírkevnímu výkladu. Prameny, z nichž vychází druhá interpretace, jsou tématem zde předkládaného článku. Její důsledky pak dokládám příklady z Chorvatska. Pro objasnění rozdílů mezi oběma přístupy chci velmi stručně popsat, jak je pojem gender interpretován v politickém kontextu a jak jej na druhé straně vidí určité dokumenty Svatého stolce.

Politický kontext

V dokumentech OSN byl pojem gender poprvé použit u příležitosti Mezinárodní konference k otázkám obyvatelstva a vývoje (Káhira 1994), ale na konferenci se o něm nediskutovalo. Tématem diskuze se stal v průběhu přípravných prací ke Čtvrté světové konferenci žen (Peking 1995). Delegace Svatého stolce a několik delegací z islámských zemí se postavily proti jeho používání. Komise pro otázky životních podmínek žen, která konferenci připravovala, zřídila neformální kontaktní skupinu. Ta schválila prohlášení, podle něhož:

1. slovo gender musí být používáno a chápáno ve svém obvyklém a obecně (mj. na četných fórech a konferencích OSN) používaném smyslu;

2. neexistují důkazy, že by Platform for Action (akční program konference) chtěl používat slovo gender v jiném než dosud obvyklém významu či konotaci. 

Není sice zcela jasné, co znamená dosud obvyklé používání, slovo gender však bylo v Akčním programu použito přibližně dvěstěkrát, a to často prostě místo „muži a ženy“. Mluví se např. o „gender-equality“, tj. o rovnoprávnosti žen a mužů.

Po pekingské konferenci se výrazy gender, gender-equality, gender-mainstreaming staly součástí obecného společenského jazyka. V rámci zavádění genderových hledisek do všech politických opatření a strukturálních programů OSN podává Výbor pro ekonomiku a sociální záležitosti OSN (ECOSOC) v roce 1997 tuto definici: „Gender-mainsgtreaming, tedy citlivější zaměření na sociální a kulturní rozdíly životních podmínek mužů a žen, je proces stálého hodnocení dopadů veškerého plánovitého jednání (včetně zákonodárství, politického rozhodování a programů ve všech oblastech a na všech úrovních) na muže i ženy. Tato strategie má učinit zájmy a zkušenosti mužů i žen podstatným aspektem při plánování, provádění, kontrole a hodnocení politických opatření a programů ve všech politických, hospodářských a společenských oblastech, aby byla odstraněna nerovnost pohlaví a ženám a mužům zaručena stejná práva. Konečným cílem této strategie je nastolení rovnoprávnosti pohlaví.“ Zdůrazňuje se tedy, že gender-mainstreaming je metoda sloužící ke zrovnoprávnění žen a mužů. Zrovnoprávnění ovšem neznamená, že ženy a muži si mají být rovni na úrovni své identity, nýbrž že práva, odpovědnost a možnosti člověka nemají záviset na tom, jestli se narodil jako žena nebo muž.

Takto definovaný gender-mainstreaming a principy jeho zavádění do praxe byly převzaty i do základních pravidel Evropské unie. V rámci EU nemá pojem gender žádný jiný význam než v rámci OSN. To dokládá glosář ke stovce slov na téma rovnoprávnost (100 Words for Equality. A Glossary of Terms on Equality Between Women and Men, vyd. European Comission Unit in Charge of Equal Opportunities), zajišťující společné chápání příslušných pojmů na evropské úrovni.

Prohlášení Svatého stolce

Na závěr Čtvrté světové konference žen v Pekingu uveřejnil Svatý stolec dokument Reservations and Statements of Interpretation of the Holy See (Výhrady a interpretační stanoviska Svatého stolce) zároveň s dokumentem Statement of Interpretation of the Term „gender“ (Interpretační stanovisko k termínu „gender“). V těchto prohlášeních Svatý stolec akceptuje, že slovo gender má být chápáno v souladu s „obecným používáním“ v OSN, ale vzápětí připojuje vlastní interpretaci. Podle Svatého stolce vychází to, co se označuje slovem „gender“ z příslušné biologické sexuální identity, která je buď mužská, nebo ženská. Pak se Svatý stolec vyjadřuje k Akčnímu programu, který jasně mluví o „obou pohlavích“ (sexes), čímž vylučuje „víceznačné interpretace vycházející z názoru, že pohlavní identita může přizpůsobena novým, odlišným cílům“. I když Svatý stolec spojuje pojem gender s biologickou sexuální identitou, přesto se distancuje od „deterministického biologického pohledu, podle něhož jsou veškeré role obou pohlaví a jejich vzájemné vztahy pevně zakotveny v jediné statické formě“.

Tuto interpretaci pojmu gender vyjádřil Svatý stolec opakovaně i v jiných prohlášeních. Pracovní skupinu Spojených národů pro zrovnoprávnění pohlaví a větší autonomii žen hodnotili zástupci Svatého stolce v souladu s katolickou sociální naukou. Při té příležitosti znovu zdůraznili, že Svatý stolec chápe gender především jako skutečnost vycházející z biologické pohlavní identity mužů a žen, a že tento pojem dostává pro katolickou církev negativní význam v souvislosti s akcemi určité lobby, která propaguje extrémní genderovou ideologii, pro niž skutečnost, že člověk je narozen jako muž nebo žena, nehraje roli.

Vycházíme-li z těchto prohlášení, vidíme jasně, že Svatý stolec sice pojem gender uznává, že ho však chce chápat v rámci heterosexuálního vztahu; ještě zřejmější je, že pro něj zůstává vázán na biologické pohlaví. Obavy Svatého stolce v souvislosti s pojmem gender nevzbuzuje gender-mainstreaming jako snaha o zrovnoprávnění mužů a žen; jde mu o to, aby se do zákonodárství nedostala práva homosexuálních mužů a žen. Tam, kde se Svatý stolec vyjadřuje k homosexualitě, používá termín sexuální orientace. 

Církevní dokumenty

I když dokument Dopis biskupům katolické církve o spolupráci mužů a žen v církvi a ve světě (2004) není prvním dokumentem na toto téma, který se vyjadřuje k pojmu gender kriticky, je přesto nejdůležitější. Tam, kde se vztahuje k pojmu gender, se opírá o předcházející dokumenty Papežské rady pro rodinu. Co se týče „komplexního problému genderu“, vychází z jediného pramene, z dokumentu Papežské rady pro rodinu s názvem Manželství, rodina a „faktická životní společenství“. Tento dokument Papežské rady cituje zase jako jediný zdroj informací o tématu pohlaví a o genderové ideologii jiný dokument téže Papežské rady o právech rodiny s názvem Rodina a lidská práva (1999). Odkud čerpali informace k tématu gender autoři posledně zmíněného dokumentu, nelze z  poznámek pod čarou vyčíst.

Ve jmenovaných dokumentech je pojem gender v souladu s prohlášeními Svatého stolce interpretován jako akceptovatelný jen tehdy, vychází-li z biologické identity. O jeho interpretacích v mezinárodních politických dokumentech se tyto církevní dokumenty vůbec nezmiňují. V dokumentu Rodina a lidská práva se však říká, že na konferenci v Pekingu se objevila teorie, „která se odvažuje zavádět ‚genderovou ideologii‘ do národních kultur (č. 74). Hlavním určujícím rysem genderové ideologie je prý to, že vychází z individualistické antropologie radikálního neoliberalismu a marxismu, z radikálního feminismu a z autorů, kteří propagují sexuální svobodu a právo na potrat.

Odkud se berou taková tvrzení? Proč dokumenty církve ignorují skutečnost, že jak v univerzitní obory, tak mezinárodní politické dokumenty používají pojmy gender a gender-mainstreaming ve smyslu analytické kategorie a věnují genderové ideologii veškerou pozornost? Dobrý obraz  situace poskytuje publikace Lexicon. Termini ambigui e discussi su famiglia, vita e questioni etiche, vydaná Papežskou radou pro rodinu se schválením Kongregace pro nauku víry. Myšlenka vydat tento spis se zrodila na Konferenci neziskových organizací v Římě 1999. Tehdy se ukázalo, že účastníkům nejrůznějších konferencí a schůzí OSN, poslancům a členům hnutí laického apoštolátu „musí být poskytnuty informace k nejednoznačným pojmům a formulacím“, které by je jinak mohly při posuzování etických problémů dezorientovat. Cílem lexikonu bylo „vyjasnit skutečný obsah a pravý význam“ určitých nejednoznačných či pochybných pojmů, informovat o „jejich původu, vývoji a šíření“ a umožnit jejich bezprostřední, analytickou a jednoznačnou interpretaci. Jako jeden z pojmů, které působí mimořádné potíže, je v lexikonu označen výraz gender.

Způsob, jakým tento lexikon pojem gender vykládá, podrobila legitimní kritice Marianne Heimbachová-Steinová. Podle ní autoři přípěvku zamlčují vědeckou diskusi o pojmu gender a jeho významu a konstruují vlastní primitivní obraz feminismu jako nepřítele. Co genderovému feminismu připisují, nevychází většinou z bezprostředního studia pramenů, nýbrž je vybráno ze sborníků textů údajně pocházejících od genderových feministek. Autoři naprosto ignorují analytický význam kategorie gender a nevidí důležitý rozdíl mezi oblastí vědy a oblastí politiky, mezi právem a morálkou, mezi etikou analytickou a normativní. Vymýšlejí katastrofický scénář celosvětového spiknutí genderových feministek, které prý využily Světové konference žen v Pekingu, aby zahájily novou kulturní revoluci.

K této kritice nutno připojit, že autoři lexikonu v žádném článku nepřekračují rámec tohoto svého předem vytyčeného postoje k genderové ideologii a nevěnují sebemenší pozornost tomu, v jakém smyslu pojem gender používají mezinárodní dokumenty. Zvlášť důležité je povšimnout si pramenů, z nichž čerpají informace o genderové ideologii. Dobrým příkladem je článek Ideologia di genere: pericoli e portata, jehož autorem je Oscar Alzamora Revoredo.

Jeho příspěvek vychází ze stati katolické spisovatelky a aktivistky Dale O‘Learyové La decostruzione della donna. Tato stať sehrála na Čtvrté mezinárodní konferenci žen v Pekingu pro konzervativní a fundamentalistické delegátky katolických nevládní organizací významnou roli. Jak se s obsahem genderové ideologie O’Learyová seznámila, popisuje podrobně její kniha Gender Agenda z roku 1997. Podle této knihy panoval již před konferencí v Pekingu názor, že slovo gender je kód, za nímž se prý skrývá tajný plán boje za práva homosexuálů. Katoličtí delegáti se o významu tohoto slova před konferencí neinformovali; v Pekingu jim pak byla nabízena příručka používaná předtím v rámci kurzu Re-Imaging Gender [Nový obraz genderu] na newyorské Hunter College. Tyto texty, určené pro studenty jako úvod do nových teorií a jako podklad pro diskusi, byly delegátům v Pekingu představeny jako prostředek k indoktrinaci studentů a interpretovány bez teoretického kontextu, pro nějž byly koncipovány.

Své hypotézy o genderové ideologii spojila pak O’Learyová s hypotézami filozofky a antifeministky Christiny Hoffové Sommersové. O’Learyová přejímá její pojem genderový feminismus (který Sommersová použila poprvé roku 1994 v knize Who Stole Feminism [Kdo ukradl feminismus]) a přejímá i její rozdělení feministického hnutí na původní, starý, intelektuální, spravedlivý a liberální feminismus a na nový, genderový feminismus, který vznikl v šedesátých letech 20. století. Sommersová ho prezentuje jako hnutí neoliberální, antiintelektuální, iracionální, nespravedlivé, elitářské a ideologické. Její definice genderového feminismu není založena na analýze feministické teorie; podle jejího mínění se feministické hnutí vydalo v šedesátých letech špatným směrem a samo sobě se odcizilo. Sommersová se ztotožňuje s hypotézou Virginie Heldové z Hunter College týkající se genderové revoluce, ale zavrhuje feministický požadavek stejných příležitostí pro ženy a muže a nazývá jej genderovou válkou.

Podle O’Learyové používá Akční program Čtvrté světové konference žen pojem gender jako kód pro potrat, lifestyle a homosexualitu. O’Learyová tvrdí, že jde o komplot genderových feministek, které chtějí v celém světě rozpoutat nebezpečnou revoluci. Při sledování svého cíle prý nevyhledávají otevřené konflikty, nýbrž pronikají do center politické a společenské moci a své skutečné úmysly skrývají za nejasnými pojmy.

Na rozdíl od mezinárodních politických dokumentů, které genderovou perspektivu spojují s úsilím o zrovnoprávnění žen a mužů v konkrétních životních podmínkách, Dale O’Learyová a spolu s ní i Oscar Alzamora Revoredo tvrdí, že zastáncům genderové perpektivy jde o devalvaci mateřství jako jediného povolání ženy, zpomalení nárůstu obyvatelstva, zvýšení sexuální rozkoše, potlačování rozdílů mezi ženami a muži; že jejich cílem je plná zaměstnanost žen, volný přístup k antikoncepci, legalizace potratů, podpora homosexuálů, zavedení sexuální výchovy dětí povzbuzující k raným sexuálním zkušenostem, omezení práva rodičů na sexuální výchovu dětí a diskreditace všech duchovních a řeholníků, kteří se proti tomuto programu staví. Protože je Dale O’Learyová přesvědčena, že genderová perspektiva je neomarxistickou interpretací dějin světa, která jako základní kategorii útlaku zavádí místo pojmu třída pojem gender, mluví o „třídní a sexuální revoluci“ žen proti mužům.

Srovnáme-li slovník a hypotézy na téma gender, které používají O’Learyová a po ní Alzamora Roveredo, s Dopisem biskupům katolické církve o spolupráci žen a mužů v církvi a ve světě, objevíme zřejmou podobnost. Podle Dopisu biskupům „nové tendence“ feminismu příliš zdůrazňují existující podřízenost žen, aby rozdmychávaly rivalitu mezi pohlavími a nakonec podkopávaly heterosexuální monogamní manželství, rodinu a národ; genderový koncept prezentovaný jako prostředek k emancipaci žen prý ve skutečnosti slouží k šíření ideologií podporujících polymorfní sexualitu, tj. sexuální promiskuitu, s cílem zničit rodinu a přirozené rodičovství. Je vidět, že negativní a neobjektivní prezentace a interpretace genderu a debat na toto téma, typická pro americký antifeminismus a katolický fundamentalismus,  proniká do církevních dokumentů a přispívá k jednostrannému spojování pojmu gender s tématem sexualita, zejména s podporováním homosexuality.  

Debata na téma gender v katolické církvi Chorvatska

V chorvatské katolické církvi jsou feminismus a feministická teologie stále ještě témata okrajová a exotická. Diskuse o „konci feminismu“ jsou přijímány s obzvláštním uspokojením, protože vycházejí vstříc převládajícímu přístupu katolické scény k feminismu („tak dlouho brzdit, až to zase přejde“). Zdá se nicméně, že se pojmu gender v tomto kontextu nelze vyhnout. Přejímá ho chorvatské zákonodárství, což vyvolává otázku, co to slovo vlastně znamená. Jako pravá katolická odpověď se čtenářům nabízí kniha katolické spisovatelky Gabriele Kubyové, jejíž závěry jsou inspirovány hypotézami O’Learyové a Sommersové. Kubyová, zastánkyně fundamentalistického světového názoru, se k modernímu světu staví nepřátelsky. Podle její knihy se pojem gender netýká zrovnoprávnění žen a mužů, nýbrž je to kód používaný v zájmu rozšíření práv homosexuálů. Slovo gender by bylo nejlépe zakázat; je třeba se vrátit ke starému pojmu pohlaví (sexus). Katolická církev je prý „zapřisáhlým nepřítelem genderové revoluce, všech jejích vedoucích postav, spojenců a celé její klientely“. Zmíněný lexikon Papežské rady pro rodinu i Dopis biskupům katolické církve o spolupráci mužů a žen v církvi a ve světě takový postoj podporují. V situaci, kdy neexistuje žádná jiná teologická literatura na téma gender, nelze použít slovo gender, aniž by byl člověk považován za stoupence tzv. genderové ideologie.

Ještě jedno důležité upozornění: Toto všechno neplatí jen pro Chorvatsko. Podobný je osud feministické teologie a genderové teologie ve všech postkomunistických zemích Evropy. Lexikon Papežské rady pro rodinu existuje ve vydání italském, ruském, španělském, portugalském, francouzském, anglickém, arabském a německém. A kniha Gabriele Kubyové byla přeložena do polštiny, maďarštiny, italštiny a chorvatštiny. Uvážíme-li, že v těchto zemích nejsou k dispozici žádná jiná teologická díla na téma gender, je jasné, jaká interpretace pojmu gender se zde katolickým křesťanům nabízí. To všechno vede k hlubokému nepochopení moderního světa, na druhé straně to přispívá k tomu, co katoličtí fundamentalisté chtějí: vzniká pocit, že jsme zranitelní a musíme se semknout k boji proti modernímu světu. V takové interpretaci genderu se obrážejí dějiny šíření amerického katolického fundamentalismu a jeho myšlenek o kulturním boji s Evropou, především s bývalými socialistickými zeměmi.

Z Concilia přeložila Helena Medková