Liturgie 33. konference IEF v Praze

Během mezinárodních konferencí IEF (International Ecumenical Fellowship – Mezinárodní ekumenické sdružení) je obvyklé, že se každý den slaví večeře Páně některé z denominací. Umožňuje nám to zakoušet a prohlubovat dar jednoty, který nám Pán nabízí, i když máme ještě některé rozdíly v nauce. K eucharistické hostině jsou pozváni příslušníci ostatních denominací, aby byli obdarováni i různými důrazy, které se v té dané liturgii objevily během jejich vývoje. Nejde tedy o ekumenické liturgie ale o ekumenicky vstřícné denominační liturgie. Jednotlivé liturgie byly připravovány (kromě luterské) českými církvemi. Byli jsme svědky jakési „vnitrodenominační ekumény“ – poznávání i respektování stavu liturgického života a projevu v jednotlivých zemích. Rozdíly v pojetí liturgie mezi západoevropskými a východoevropskými zeměmi v rámci jedné denominace jsou větší než denominační rozdíly na Západě (zejména v zemích s vysokou liturgicko-ekumenickou kulturou, jako je Německo či Velká Británie).

K důstojnému slavení liturgií napomohla přítomnost profesionálního hudebníka, člena britského regionu IEF Geoffa Weavera, který si přivezl osm děvčat a osm chlapců tvořících amatérský pěvecký soubor. Geoff dokáže hudbou vyjádřit to, co se jinak vyjadřuje těžko, dokáže zpěvu naučit i čtyřsethlavé multilingvální a multidenominační shromáždění konference, dokáže zpěv kvalifikovaně řídit během liturgií. Potřebovali bychom u nás takového Geoffa. Hudebníků máme hodně, mnozí se vyznají v duchovní hudbě, mnozí i v hudbě církevní. Málokdo však rozumí hudbě liturgické a navíc má vynikající schopnosti pedagogické.

Postřehy z liturgií jsou popsány v pořadí, jak probíhaly.

Úvodní bohoslužba

Úvodní bohoslužba (bez večeře Páně) byla připravena českým regionem IEF. Byla sestavena tak, aby zasahovala celého člověka, nejen jeho rozum (neobsahovala např. vůbec kázání a přitom měla více ticha a více meditativních prvků). Dnešní svět potřebuje méně slov a více jednání ve prospěch druhých. Těžištěm liturgie bylo mytí nohou zástupcům 12 zemí: – ženám i mužům, nejrůznějšího věku, od dítěte ke starci. Jednalo se o zástupce Belgie, Česka (generální sekretářka ERC Naděje Mandysová), Francie, Holandska, Malawi, Maďarska, Německa, Polska, Slovenska (významný disident Dr. Anton Srholec), Španělska, Švédska a Velké Británie. Službu vykonali představitelé 12 církví sdružených či přidružených k Ekumenické raděcírkví ČR. Byli to:

· David Blowers, kapitán Armády spásy v Praze

· Mgr. Josef Červeňák, superintendant Evangelické církve metodistické

· ThMgr. Dušan Hejbal, biskup Starokatolické církve v České republice

· Bedřich Jetelina, tiskový mluvčí Církve adventistů s. d.

· MUDr. Kříž, zástupce Bratrské jednoty baptistů

· František Marek, kazatel Církve bratrské

· Patrick Otosio Okechi z Keňi, zástupce Anglikánské episkopální církve v Praze

· Mons. František Radkovský, plzeňský římskokatolický biskup a předseda komise pro ekumenismus Biskupské konferenceČR

· Mgr. Pavel Smetana, synodní senior Českobratrské církve evangelické

· Josef Špak, patriarcha Církve československé husitské

· ThDr. Jaroslav Šuvarský, mitroforní protojerej Pravoslavné církve v českých zemích

· Mgr. Vladislav Volný, biskup Slezskécírkve evangelické a. v. a předseda Ekumenické rady církví v ČR

Pro některé služebníky církví nebylo toto znamení totální Kristovy vydanosti ničím novým. (Např. v církvi adventistů s. d. se myjí nohy celému shromáždění při slavení každé večeře Páně, což se děje 4 x v roce) Pro některé to však bylo něčím neznámým, ale všichni se této službě vydali s opravdovostí. Svědčily o tom neplánované momentky. Např. když jeden ze služebníků umyl nohy „svému“ zástupci, nohy utřel a ještě políbil, pak ten, kterému byly nohy umyty zase políbil ruce služebníka. Obřad byl doprovázen jemnými tematickými zpěvy. Myslím, že se podařilo vyvarovat se teatrálnosti, která hrozila. Možná i proto mne překvapil spontánní potlesk účastníků, když služebníci i zástupci zemí odcházeli na svá místa.

Starokatolicko-anglikánská liturgie

Nejen proto, že dnů v týdnu je méně, než počet denominací, ale i proto, že anglikánské a starokatolické církve mají k sobě blízko, slaví se v IEF tato liturgie společně. Dohoda o interkomuniu mezi oběma církevními rodinami byla uzavřena již před 70 lety. Liturgii předsedali tři biskupové – pražský starokatolický Dušan Hejbal, vídeňský starokatolický Bernhard Heitz a anglikánský emeritní biskup, člen IEF Derek Rawclife. Řada starokatolických a anglikánských presbyterů a presbyterek koncelebrovala. Liturgie byla připravována českou starokatolickou církví. Tématem byla jednota křesťanů. Protože anglikánské liturgie patří v rámci IEF k nejvyváženějším, měl jsem velká očekávání. Ta se nenaplnila, přestože nelze liturgii nic zásadního vytknout. Mezi klady patří, že se liturgie vyhnula okázalosti (což při takové koncentraci biskupů hrozí), že neobsahuje rušivé prvky, které se dosud vyskytují v římskokatolické liturgii (Orate fratres, přednostní přijímání kléru), byl užit obyčejný chléb, který byl skutečně pro všechny lámán, během přípravy darů byl zařazen působivý balet absolventky Jaboku Marty Německé, tradičně kvalitní byl lidský projev Dušana Hejbala atd. Liturgie však působila přetíženě a neuspořádaně (dvě, i když obě kvalitní skupiny hudebníků – česká a anglická), zařazení dlouhého lucernária na úvod, poněkud nekoordinované chování služebníků při podávání svátostných způsob. Nebylo to ale tak jednoduché. Při této i dalších liturgiích podávali svátostné způsoby čtyři trojice služebníků. V každé trojici jeden podával eucharistický chléb a dva eucharistické víno. Přijímající vytvářeli kruh okolo oltáře a služebníci je obcházeli. Kázání anglikánské farářky Jacgui Henry se sice tématu dotýkalo, ovšem ani náznakem se netýkalo přečtených textů. Jako motto mělo texty jiné. (Plné znění uvádíme na jiném místě.) Byla to první eucharistická liturgie slavená v hale konference a to, co se úplně nepovedlo, mohlo být napraveno při dalším slavení.

Pravoslavná večerní

Na prohlídku Prahy další den konference navazovala pravoslavná večerní (obdoba západních nešpor) slavená v katedrálním chrámu v Resslově ulici. Považuji za moudré, že byla zvolena večerní, namísto liturgie, neboť při liturgii by velmi pravděpodobně nebylo možné interkomunio. Večerní připravil a předsedal ji správce katedrály mitroforní protojerej (kněz vyšší hodnosti mající právo nosit mitru) Dr. Jaroslav Šuvarský. Spolusloužilo několik kněží včetně rumunského, který je členem IEF. Večerní i jitřní jsou liturgické formy, kde se dosud zachoval zpěv shromáždění. Při liturgii již přebral roli shromáždění sbor. Při naší večerní, slavené staroslověnsky, však také vše zpíval sbor. Asi to těžko šlo udělat jinak. Taková liturgie je však spíše folklórním zážitkem než bohoslužbou. Možnosti adaptace pro podobná shromáždění, aby se mohlo aktivně účastnit, jsou velmi omezené – zahrnovaly přednášení některých proseb v ekteniích anglicky (ovšem se staroslověnským Gospodi pomilu). Ačkoli měl každý před sebou překlad textu večerní, tak jako i v jiné dny, ve svém jazyce, řada účastníků se v liturgii ztrácela. Musel jsem kolemstojícím opakovaně ukazovat v jejich sešitku, kde se právě nalézáme.

Luterská liturgie

Příprava liturgie byla svěřena německému regionu IEF. Sestavoval ji luterský ekumenický farář z Kolína nad Rýnem Dr. Hans Georg Link, který je obdarován vkusným a fundovaným liturgickým projevem. Pro slavení přizval asi patnáctičlenný mezinárodní liturgický tým, ve kterém byli muži i ženy, laici i ordinovaní včetně dvou biskupů – Wernera Krusche z Magdeburku a Vladislava Volného z Českého Těšína, který kázal. Zajímavá byla pestrost liturgických oděvů – zatímco služebníci a služebnice západních zemí užívali bílé alby, u ordinovaných zpravidla doplněné štolou, služebníci z východních zemí měli oděvy černé. Liturgie byla připravena s německou důkladností. Dr. Link věnoval velkou pozornost přípravě liturgického prostoru. Osobně vybral v zahradnictví velkou kytici k výzdobě ambonu. Nakreslil plánek prostoru s rozmístěním liturgů a schóly na samé okraje tak, aby v centru prostoru byl pouze oltář a kříž. Provedl důkladné školení mezinárodního týmu. Při liturgii bylo dobře a nebyl jsem sám, kdo ji hodnotil jako nejlepší. Téma se krylo s tématem konference – „Trpělivá naděje“. Zpěvy byly harmonizovány s biblickými texty. Velmi dobře bylo zvládnuté přijímání i tak velkého množství lidí. Předsedající sám nepodával, ale řídil 12 podávajících služebníků a nás, kteří jsme přistupovali v jednotlivých kruzích. Každý kruh před odchodem dostal požehnání a rukama se propojil. „Technické“ zvládnutí velmi napomáhá plněji prožít jednotu s ostatními.

Mé otázky by se týkaly spíše vlastní luterské liturgie, než slavení, které jsme zažili. Skladba jednotlivých částí je podle mého názoru předimenzovaná, že dochází ke zdvojení prvků majících stejný význam. Např. úvodní obřady obsahovaly: hudbu ke vstupu, pozdrav (civilní), vstupní píseň, liturgický pozdrav, vstupní žalm (recitovaný), zpěv Sláva Otci, zpěv Kyrie, zpěv Gloria, denní modlitbu. I dary byly přinášeny dvakrát. Ve vstupním původu jeden kalich a jedna patena a při přípravě darů ostatní kalichy, konvice a pateny. V anafoře chyběla anamnéze, ovšem na jejím místě byl zařazen zpěv shromáždění mající anamnetický obsah, do jisté míry se překrývají s aklamací po instituci, která se recitovala.

Vyznání víry jsme se modlili ekumenicky vstřícně nicejsko-cařihradské vč. filioque (což je vstřícné méně).

Husitská liturgie

Během výletu do Plzně byla v římskokatolické katedrále slavena husitská Farského liturgie. Osobně jsem se nezúčastnil, proto je mé hodnocení zprostředkované. Předsedali olomoucká biskupka – Jana Šilerová a hradecký biskup – Štěpán Klásek. Farského liturgie nese pečeť pokusu o projev národní církve a zřejmě ji nelze modifikovat pro mezinárodní slavení. Podle dnešních měřítek je strukturně velmi složitá a nepřehledná. Účastníci však ocenili čistý zpěv předsedajícího „mladého chlapce“ (biskup Klásek) a snažili se česky odpovídat.

Reformovaná liturgie

Liturgie s večeří Páně byla slavena podle agendy ČCE formuláře B („kalvínská“) Předsedala jí farářka ČCE Dagmar Ondříčková spolu s maďarským kolegou. Sloužil mezinárodní tým reformovaných služebníků, ordinovaných i laiků. Téma liturgie bylo „dosáhnout cíle naděje“. Mezi přínosy reformované liturgie patří přehlednost a stručnost. Rovněž biblické kázání mladé farářky Tožičkové o odvaze k naději při vší beznaději se povedlo a patřilo k nejlepším, která jsme během týdne slyšeli. Podařila se však věc, jak se ukázalo neplánovaná, která vyzněla jako projev „liturgického křupanství“. Po skončení služby slova, která se odehrávala na kazatelně (u ambónu) služebníci nepřešli ke stolu Páně, kde byly zakryté „živly“ – chléb a víno. Pokračovali od kazatelny, kde se střídali s přednesem jednotlivých částí eucharistické modlitby. Až při slovech ustanovení (v užitém kalvínském formuláři na závěr) přešli ke stolu Páně a živly odkryli. Francouzští reformovaní služebníci kroutili hlavami a Kalvín se obracel v hrobě... Ještě je mnoho co dohánět v kultivaci liturgického projevu reformovaných služebníků bývalého východního bloku.

Římskokatolická liturgie

V Belgii připravená liturgie byla slavena v Týnském chrámu na Staroměstském náměstí. Dali jsme přednost Týnu před katedrálou nejen proto, že býval centrem českého utrakvismu, ale zejména proto, že je místem klidnějším, ne tolik přetíženým turisty. Druhý předpoklad nebyl zcela správný. Turistů bylo mnoho, chování mnohých se vymyká dobrému vkusu, nicméně velké množství účastníků IEF turisty „překrylo“. Ukazuje se, že mnohé kostely, přes svůj historický a duchovní náboj, přestávají být vhodnými místy pro křesťanskou bohoslužbu. Nejen tím, že jsou vyhledávány spíše jako muzea, ale i svým k současné liturgii těžko adaptovatelným prostorem.

Liturgii předsedal plzeňský biskup František Radkovský, spolu s asi 20 koncelebrujícími kněžími z různých regionů IEF. Díky Františku Radkovskému jsme se nemuseli za představení české katolické církve stydět. Vstřícný, lidský a evropský postoj byl účastníky oceněn. Jednotlivé stručné úvody během liturgie přednášel předsedající česky, německy, italsky a anglicky, předsednické modlitby anglicky. F. Radkovský také kontakt s IEF neomezil na předsedání liturgie. Věnoval mu tři dny. Spolu s ostatními představiteli našich církví se první den účastnil setkání s pražským primátorem a úvodní bohoslužby s mytím nohou. Během návštěvy Plzně byl pozorným hostitelem. Účastníky vítal ve své katedrále, hovořil s nimi, přišel se rozloučit na nádraží, odkud odjížděl zvláštní „ekumenický“ vlak do Prahy. Poslední den přišel jako jediný z představitelů českých církví na závěrečnou slavnost, kde shromáždění požehnal.

Týnská liturgie dopadla dobře, protestantští účastníci (kterých je většina) oceňovali, že „katolíci umějí slavit“. Přesto si pozorný účastník (a takových je v IEF dost) všiml několika nedostatků: Homilie vycházela z jiných textů, než byly čteny. Což byla chyba v mezinárodní komunikaci při přípravě bohoslužby. Ze záhadných důvodů byl užit formulářze svátku Proměnění Páně, který byl letos v kalendáři následující den, zatímco homilie předpokládala texty nedělní.

Nedostávalo se eucharistického chleba. Nemáme zkušenostis používáním hostií, protože při ostatních liturgiích se užíval běžný doma pečený chléb. Při této liturgii jsme užili velké tzv. „koncelebrační“ hostie, abychom nebyli ochuzeni o důležitou symboliku lámání. Hostie mají naznačeno lámání a počet naznačených částí by pro shromáždění dostačoval. Předsedající, který však zkušenosti má, na tolik kousků nenalámal, protože pak jsou některé příliš malé a nelze je použít k namáčení. Nevěděl, že v IEF přijímá namáčením jen velmi málo účastníků, velká většina přijímá krev Páně pitím z kalicha. Jáhen proto přinesl eucharistický chléb ze zásoby, což se sice u nás běžně praktikuje, je to ovšem proti duchu i liteře liturgické konstituce posledního koncilu a pro ekumenické shromáždění to je nešetrné.

Také se nepodařilo vyvarovat (u nás zažitému) přijímání ve frontě, které je některými členy IEF nazýváno „Mc Donalds communion“…

Závěr

Domnívám se, že představení mezidenominační otevřenosti českých církví nedopadlo tak špatně. Účastníky z celé Evropy bylo oceňováno. Jednalo se teprve o druhou velkou konferenci IEF v postkomunistické zemi. Během první, před několika lety v Polsku, byli účastníci šokováni tím, že při římskokatolické liturgii ani nebylo možné (po 30 letech jeho praktikování) interkomunio…

Věřím, že konference pomohla i českým křesťanům. Ti, kteří se budou chtít vystavit čerstvému ekumenickému větru i napřesrok, mají možnost ve středoanglickém Swawicku 27. 7. – 3. 8. 2002. Tématem konference bude „Poklad v hliněných nádobách“. Český region IEF bude vypravovat na tuto konferenci autobus a cena pobytu pro účastníky z postkomunistických zemí je 100 liber.