Je důvod měnit pořadí iniciace?

Kolega Marek Lukášek se v předchozím příspěvku kloní k názoru, že příjímání nepokřtěných při večeři Páně by ve výjimečných situacích spíše mělo být umožněno. Já si myslím, že by spíše být umožněno nemělo. Slůvko „spíše“ značí, že ani jeden z nás není ve svém názoru zcela vyhraněný. K jisté opatrnosti ve formulování stanoviska mě vede praxe vlastní římské církve. Ačkoli logické a historicky doložitelné pořadí iniciačních svátostí je křest-biřmování1-eucharistie, nebývá, zejména při křtu dětí, z „pastoračních důvodů“ dodržováno.

Biblické „důkazy“

Domnívám se, že bible nám předložený problém příliš neosvětlí. Konstatování, že „Kristus stoloval s hříšníky bez jakýchkoli předběžných podmínek“ není v daném případě relevantní. Ne každé jídlo popsané v bibli je odkazem na večeři Páně. Eucharistii předal Ježíš svým učedníkům až na samém sklonku života, v rámci večeře na rozloučenou. Nasycení čtyř či pěti tisíců mužů sice obsahuje „eucharistická“ slovesa vzal – vzdal díky – lámal – dával; ale událo se rovněž před večeří na rozloučenou. I pokud připustíme, že se jednalo o reflexi praxe v době sepsání evangelií, nemůžeme o tom, zda účastníci byli pokřtěni, či ne, tvrdit vůbec nic.

Pobiblické prameny

Nejen prameny, které Marek Lukášek zmiňuje (Didaché, Justinova Apologie, Augustinovo Vyznání), ale mnohé další svědčí o křtu jako vstupní iniciační svátosti a eucharistie iniciaci uzavírá. Např. Mystagogické katecheze připisované Cyrilu Jeruzalémskému (poslední čtvrtina 4. stol.), které detailně vysvětlují novokřtěncům čeho byli o velikonoční vigilii účastni. 1. a 2. katecheze si všímá křtu, 3. katecheze pomazání („biřmování“), 4. a 5. katecheze eucharistie.

Spis Apoštolská tradice v 21. oddíle (datovaném do 5. století) rovněž popisuje iniciaci v pořadí křest, pomazání, eucharistie. Ve 27. oddíle se přímo uvádí: „Katechumeni (tj. ti, kteří se připravují na křest) nezasedají k večeři Páně.“ Nejsou známy prameny, z doby ještě nerozdělené církve, které by svědčily o jiném pořadí.

Nejen psané texty, ale i archeologické nálezy svědčí o pořadí iniciace. Baptisteria (pokud neměla samostatnou budovu) bývají umístěna poblíž vstupu do liturgického prostoru, zatímco stůl Páně v jeho středu, či v čele. Nově pokřtění procházeli průvodem od baptisteria k oltáři.

Katechumeni se zúčastňovali bloku slova a pak byli z liturgického prostoru vykazováni, nebo byl liturgický prostor koncipován jako dva samostatné sály2, kde shromáždění pokřtěných a katechumenů mohlo probíhat souběžně.

Pastorační důvody

V křesťanském starověku byli katechumeni již považováni za křesťany v určitém stadiu vývoje. Stará teologie hovořila k „křtu touhy“ pokud katechumen zemřel ještě před křtem. V případě katechumenů-mučedníků se jednalo o „křest krve“.

V dnešní době je obnovení katechumenátu žádoucí. Katechumen není „druhořadým“ křesťanem. Prochází obdobím, kdy je jeho víra harmonizována s vírou obce, ve které se na křest připravuje. Je to období darované jak jemu, tak obci.

I v sekulárním světě určité události mají svou posloupnost. Student nejprve složí závěrečné zkoušky a teprve poté následuje promoce. Všem to připadá přirozené. Výjimky neexistují. (Možná se vyskytly na plzeňských právech...)

1 Biřmování, které bylo v prvních křesťanských staletích vždy součástí křtu, se od křtu oddělovalo postupně, v závislosti na lokalitě, mezi 5. - 8. stoletím.

2 např. dům Aquileji. Archeologové objevili asi deset podobných staveb. Sál určený pro pokřtěné měl v podlaze patky zřejmě určené k přinesení stolu Páně.