(obvyklý vstupní dialog)
Je dobré a spravedlivé děkovat ti věčný Otče
skrze Tvoji vtělenou Moudrost, našeho bratra a přítele Ježíše Krista.
Vždyť tvá svatá Moudrost,
tvé potěšení z prvního dne stvoření,
nezkalené zrcadlo tvé krásy a tvého působení,
pro nás a celé stvoření vystavěla dům,
abychom v něm společně hodovali s Tebou.
A když jsme my nehodní byli svedeni na scestí
halasným zlem paní Hlouposti,
ústy proroků k nám dále promlouvala
a něžně nám přislibovala svůj příchod – naši spásu.
Proto tě spolu se všemi anděly
a celým zářivým kosmem slavíme
a radostně voláme:
Svatý, svatý, svatý…
Jsi vpravdě svatý Bože,
který jsi celému stvoření Otcem i Matkou.
Z lásky se pro nás vtělila tvá Moudrost,
a stala se nám bratrem a přítelem Ježíšem Kristem,
shromáždila nás jako kvočna svá kuřátka,
a učila nás svaté Tóře milosti
a smísila pro nás víno spásy
a prostřela svůj stůl života
a sama se stala obětním beránkem:
On v noci, když byl za nás vydán, vzal chléb,
vzdal ti díky, rozlámal jej a řekl:
vezměte a jezte z toho všichni:
Toto je mé tělo,
které se za vás vydává.
A po večeři vzal také kalich s vínem
a znovu ti žehnal a řekl:
vezměte a pijte z něho všichni:
Toto je kalich mé krve,
která se prolévá za vás a za všechny
na odpuštění hříchů.
Toto je smlouva nová a věčná.
To konejte na mou památku.
Proto konáme tuto památku
a jako Tvůj vyvolený lid si připomínáme,
jak jsi vysvobodil svůj Izrael z egyptského poddanství
a přivedl ho do Země zaslíbené.
A zvláště si připomínáme prorocký život
našeho bratra a Pána Ježíše Krista,
který hlásal radostnou zvěst chudým
a osvobozoval všechny spoutané,
a když se nachýlil čas,
neváhal se z lásky k nám a celému kosmu
nechat se přibít na dřevo kříže,
smrtí smrt překonal a třetího dne vstal z mrtvých
a všechen život tak obnovil.
To vše si svatý Otče připomínáme
a vyhlížíme věčnou hostinu lásky,
které pro nás Tvá Moudrost uchystala.
Tajemství víry:
Tvou smrt zvěstujme…
Děkujeme Ti svatý Bože,
že se dnes můžeme společně radovat u stolu tvé Moudrosti,
a přinášet před Tvou skrytou tvář tyto dary
a prosíme Tě:
Sešli svého jemného, hbitého, všemohoucího
a všechen život tvořícího Ducha
a naplň tyto dary Země jeho životodárnou rosou,
aby se nám stali Tělem a Krví tvého milovaného Syna.
Ať přijetí těchto svatých tajemství posvětí nás i celý vesmír.
Všechny živé bytosti pak sjednoť v tomto jediném Těle
a odstraň všechna naše rozdělení,
nauč nás zvát ke svému stolu ty,
které tvá Moudrost pozvala jako první:
chudé, hříšné, ztracené, nemocné, sklíčené,
opovrhované, bezbranné.
Ve společenství s trůnem Moudrosti – Marií,
se zástupy svatých andělů,
s apoštoly a mučedníky
a všemi spravedlivými svědky Tvé slávy,
a se všemi biskupy, kněžími, jáhny,
a se všemi Tvými služebníky a služebnicemi
a s celou Tvou církví Tě oslavujeme
a radostně očekáváme,
příchod Tvé vtělené Moudrosti,
našeho přítele a bratra Ježíše Krista.
Skrze něho a s ním a v něm…. Amen.
Adam Borzič (2011)
Anafora byla napsána v rámci zkoušky z liturgické teologie v bakalářském studijním programu Teologie křesťanských tradic ETF UK. V případě zájmu čtenářů můžeme zdařilé anafory studentů vydat.
Poslední komentáře