Jste zde

301 - únor 2018

autor: 

Když moudrost předků už neplatí

Kazatel Miroslav Heryán, zesnulý před patnácti lety, přemýšlel o hledání podoby církve pro současnou dobu. Svůj text na toto téma začal nádherným homérským příměrem: takové „hledání se musí vyhnout dvěma nebezpečím: Skyllou by byl pokus vydestilovat ideální podobu a nedbat na dobu, v níž má Kristova církev plnit své poslání – to by byla zrada na inkarnaci. Charybdou by byla snaha přizpůsobit podobu církve duchu doby s mylnou představou, že tak můžeme dnešní společnosti nejlépe posloužit – to by byla ztráta identity. – Proplout mezi nimi je odyseovské dobrodružství pro církev v každé době. Kdo chce uniknout lákání Sirén, musí se připoutat k základům jako rek od Tróje ke stěžni a pevně i citlivě držet kormidlo.“

Více než dvacet let po napsání těchto slov Sirény vábící z obou stran slyšíme snad ještě hlasitěji než tenkrát. Doba se totiž rychle mění a je stále nepřehlednější. Proto sílí pokušení zakonzervovat některou minulou fázi vývoje anebo se naopak proudu změn bez odporu vzdát. Obojí vede na skálu, varuje Miroslav. Takže i nadále „pevně a citlivě“ držme kormidlo a hledejme cestu vpřed v rozbouřeném moři plném vírů a svůdných zpěvů zleva i zprava.

Zdenko Širka napsal studii o srbském archimandritovi Justinu Popovićovi (1894–1979, nyní uctíván jako sv. Justin Nový Ćelijský), který patří mezi nejvlivnější pravoslavné teology 20. století. Konzervativní myslitel a zásadní odpůrce ekumenismu i Západu kormidloval velice blízko Skylly zmíněné Miroslavem a jeho myšlenky snadno propojitelné s nacionalismem a xenofobií mohly nakonec přispět i k neštěstí války, jež jeho zemi postihlo nedlouho po Popovićově smrti. Na druhou stranu nebyl Popović žádný běžný agitátor „křesťanského tradicionalismu“, jakých je dvanáct do tuctu; jeho dílo má duchovní hloubku a je postaveno na solidní znalosti Otců.

Na téma Nový zákon a milosrdenství píše nigerijská teoložka Teresa Okure. Končí krásnými slovy: „Tereza z Ávily řekla, že čím lépe poznává Boha, tím těžší je pro ni přičíst někomu smrtelný hřích. Milosrdenství jakožto nová smlouva nás vyzývá, abychom byli milosrdní jako Otec – bezpodmínečně.

Jinou dimenzi milosrdenství ukazuje filipínský laický teolog Dennis T. Gonzales v textu Ekologické skutky milosrdenství. Přináší zvláštní návrh: abychom usilovali o „ekologické obrácení“, které se může projevit i pozorností k ohroženým druhům zvířat a vědomým aktem lítosti za druhy, které jsme my lidé vyhubili, podobně jako se modlíváme za mrtvé. Také sem třeba patří správná duchovní reakce na změnu klimatu, jež tak těžce postihuje rolníky třetího světa: „Proč jihozápadní vítr ztratil cestu a proč už nevane v obvyklou dobu? … Přijde průtrž mračen a záplavy, nebo nastane sucho a s ním žízeň? Jak lze číst z mraků, když moudrost předků už neplatí, neboť ji odnesl čas?“ cituje Gonzales filipínskou básnířku Grace Monte de Ramosovou.

Liturgický seriál Pavla Hradilka je tentokrát o ritu, který ani všechny církve nemají, a sice biřmování či konfirmaci neboli myropomazání. A Martin Vaňáč přináší zprávu ze studentské ekumenické slavnosti s promluvou Jany Tvarůžkové.

Komentáře

Rádi bychom poděkovali redakci za vytrvalost ve vydávání časopisu a uspořádání oslavy 300. čísla.
Bylo to moc milé setkání. Jednak s lidmi, které jsme znali jen jménem, ale i pořad s manželi Čermákovými
byl velice zajímavý. Jak obsahově - o Antonu Srholcovi, tak umělecky provedený. Děkujeme!

Molnárovi