Sexualita a spiritualita: křesťanská perspektiva

Denise Wyss

„Kéž políbí mě polibkem svých úst…“ To je první věta starozákonní Písněpísní, sbírky erotických milostných písní. Je to pozoruhodná věc: I když sev Písni písní ani jednou nevyskytuje slovo „Bůh“, byla tato kniha zařazenado kánonu hebrejské bible. Co má do činění erotická láska s Bohem a co můžeme zkřesťanského pohledu k erotické lásce tvrdit, abychom dnešnímu člověku mohli zprostředkovávatnekřečovitý přístup k sexualitě?

Hebrejský výraz pro živou bytost je „nefeš“, což znamená také „krk“.Když si představíme malé ptáčky v hnízdě, kteří široce otvírají své krky,aby obdrželi potravu, pak snad pochopíme co biblický člověk spojoval se slovem„nefeš“. My lidé jsme krky, tzn. jsme odkázání na vztah. Co vyznačuje člověka,ba co jej činí žijícím člověkem, je „eros“. Eros je požadováním vztahu. I přánípo vztahu k Bohu je eros. Eros a spiritualitu nelze od sebe oddělovat. Stejnějako nelze oddělovat nás coby stvořené od našeho Stvořitele. Bůh nás stvořilpodle svého obrazu, stojí ve zprávě o stvoření v knize Genesis. Kdyžnás Bůh podle svého obrazu stvořil jako muže a ženu, musí také Bůh být„nefeš“ – krk, a potom musí i Bůh být mužský a ženský a požadováním vztahumezi oběma.

Neblahéoddělení Boha a erosu

Oddělování erotické a božské oblasti je však tak staré jako lidstvasamo o sobě. Stále znovu se objevuje napříč kulturami a náboženskými tradicemitento fenomén: Strach před oblastí sexuality v kultickém kontextu as tím spojený strach a snižování ženskosti. Bůh je tak řečeno redukován namužskou oblast, což neznamená jenom neblahé vymezení a současně sníženíženskosti, ale je to zároveň špatná interpretace a snížení mužskosti. Dnes sepoměr muže a ženy ve společnosti silně změnil. Byl nově definován jakorovnoprávný. Tento vývoj bude muset mít také dopad na naše chápání Boha a napoměr sexuality a spirituality.

Člověk jeobrazem Boha

V Bibli jsou také místa, kde se střetáváme s obrazy Boha, zekterých ženskost odstraněna nebyla. Jsou to právě ta místa, která nám říkajík obrazu člověka to podstatné. V první kapitole knihy Genezis najdemeto místo, kde Bůh v šestý den stvoření stvořil člověka. Avšak on vlastněnestvořil člověka. Stojí tam: „Jako muže a ženu je stvořil.“ Doslova přeloženoz hebrejštiny by to bylo: „Potom pravil Bůh (Bůh je zde nazýván Elohim –což je však tvar v množném čísle): Chceme učinit člověka ke svému obrazu…“Potom stvořil(i) – Elohim/Bůh – člověka ke svému obrazu. Mužsky a žensky jeučinil(i).“ Zcela zřetelně jsou zde vyjádřeny dvě věci: Zaprvé, v Bohusamotném je erotické společenství a zadruhé, muž a žena jsou ve svém erotickémvztahu vůči sobě obrazem Boha. Ve svém sexuálním vztahu mohou vytvořit novýživot, tak jako jejich Stvořitel jim samotným dal vzniknout jako nový život.V tomto příběhu se proto ukazuje Jahve jako vysoce erotický Bůh, kterýstvořil lidi jako erotické a současně transcendentní bytosti. Neboť jakoerotická bytost odkazuje člověk svým bytím obrazem Boha a přes svou pomíjivostnahoru k Bohu.

Muž se stává mužem teprve skrze ženu – žena ženou teprve skrze muže.

Další velice známé místo najdeme dále v druhé kapitole knihyGenesis: Příběh o vytvoření Evy z Adamova žebra. Zde vidíme zářivý příkladmíchání patriarchálních a totálních představ. Protože se toto místo Bible vesvém působení na dějiny tradovalo jako nepřátelské vůči ženám, musíme všakjasně konstatovat: V tomto textu nestojí, že muž byl stvořen před ženou az tohoto textu nelze odvozovat žádné mužské přednostní postavení. Praví se tam:„Bůh stvořil Adama“.“Adam“ neznamená nic jiného než vzatý ze země. Tato bytostnemá ještě žádné pohlaví. Bůh zjišťuje, že tato bytost je samotná a chce jí dátprotějšek. přivede tuto bytost do hlubokého spánku, vezme jí žebro a vytvoříz žebra Evu. Teprve skrze její protějšek, Evu, se tato bytost stávásexuální bytostí, mužem. Toto místo náleží ke zvláště významným částemhebrejské Bible. Bůh vysvobozuje Adama z jeho samoty a právě vzniklý mužjásá: „Toto je kost z mých kostí a tělo z mého těla!“ A jako na potvrzení nenucenésmyslnosti autor dodává: „Oba dva byli nazí, ale nestyděli se před sebou.“

Zpátky do ráje

A potom příběh pokračuje: Pád do hříchu. Se silným důrazem se zde líčí,co je sociologicky-kulturně i psychologicky také dnes ještě skutečností.Původní stav rovnosti muže a ženy, a tím i dobrý vztah k Bohu, zmizí.Mužskost a ženskost se dostávají do nerovnováhy a jsou vyhnány z ráje.Jako důsledek musí převzít roli, kterou můžeme pozorovat ve všechpatriarchálních systémech: muž panuje nad ženou a přejímá oblast práce vesvětě, žena je muži podrobena a je zredukována na oblast domácnosti. Teprvenyní zpozorují, že jsou nazí a stydí se před sebou. A co se stane potom jakoprvé? Adam „pozná“ Evu. To znamená, že se spolu vyspí. Čili jako by se tímchtěli opět přiblížit rajskému prapůvodnímu stavu. Tento sexuální akt zde májednoznačně spirituální dimenzi. Toto sexuální setkání není důsledkem hříchu,ale naopak: Tímto sexuálním setkáním má být hřích, odpad od Boha, znovuodstraněn. V tomto aktu „poznání“, jak se Hebrejec vyjadřuje, překračujílidé své vlastní hranice zpátky k Bohu, k ráji.

Také tělo jesvaté

Biblicko-hebrejský obraz člověka se zcela podstatně liší od obrazuřecko-platónského, který dodnes ukazuje své působení. Celá otázka nepřátelstvívůči tělesnému a s ním spojené nepřátelství vůči rozkoši v křesťanskétradici vychází v podstatě z řeckých představ oddělování těla aduchovní duše. Podle nich je tělo pouhou materií, méně cennou nežli duše. Těloje dokonce označováno za hrob duše. Vrcholem při tom je, že materie je chápánajako ženská a duchovní duše jako mužská. Pro Hebrejce není však člověk složenz jednoho těla a z jedné duše. Člověk je svým tělem. Být člověkemznamená „být v těle“. Duševní a tělesné dimenze nemohou být prožíványodděleně. Rozlišuje se sice mezi tělem a duší člověka, avšak ne ve smyslujakéhosi dvojitého vedení, nýbrž ve smyslu různých aspektů jedné psychosomatickéveličiny. Tak jako je celý člověk „nefeš“, tak je celý člověk i „basar“ (tělo).Proto obsahují také slova „a stali se jedním tělem“ novou dimenzi: Milostnýmaktem se muž a žena sjednocují k nové bytosti, k „basar“, k tělu.V tomto spojení se podstatně přibližují Bohu, protože v Bohu byli původnějedno.

Nejenom Starý, ale i Nový zákon se drží této perspektivy pohledu načlověka. Pavel obhajuje tělesnost člověka proti tělo znevažujícím vlivůmpřicházejícím z řecké kulturní oblasti. Tím přichází i představa tělesnéhovzkříšení do nového světla. Tělo je něco svatého. Umožňuje člověku býtosobností. Slouží jako prostředek se odlišovat od jiných a vstupovats nimi do kontaktu. Tělesnosti člověka přináleží proto v křesťanskévíře neslýchané povýšení a posvěcení. Tělo není hrobem, ale chrámem našichbytostí a je také chrámem Ducha svatého, kterého nám podle mýtu knihy Genesis 2Bůh vdechl. I ženství se tím dostává povýšení na úroveň rovnocenného protějšku– mužství.

Píseň písnílásky

Občerstvěte mě koláči hroznovými, osvěžte mě jablky, neboť jsem nemocnaláskou. Jeho levice je pod mou hlavou, jeho pravice mě objímá (Píseň písní 2,5-6).

Píseň písní líčí v květnaté mluvě erotický vztah mezi ženou mužem. Lidéve starém Izraeli považovali oblast sexuality hlavně za něco přirozeného av žádném případě ne za něco, co je třeba tabuizovat. Dále si je třebauvědomit, že v Písni písní je velice pravděpodobně opěvován předmanželskýmilostný vztah.“Přijď, můj milovaný, půjdeme na pole, tam ti daruji svoulásku.“ Mluví tak manželka s manželem? ptá se znalec Starého zákona,Herbert Haag, a míní: V Písni písní je opěvována erotická láska samaosobě, a to bez potomstva. Působivý je i projev iniciativy ze strany mladéženy. Zde necítíme žádné potlačování či vytlačování ženské erotiky.

I když Izraelité měli k sexualitě všeobecně přirozený přístup,cítili přesto jistý strach před sexuálními aktivitami. Pohlavní styk byljistými kruhy považován za činnost, při které je tělo znečisťováno. Tak můžemečíst v knize Leviticus: „Kdyby muž mající výron semene obcoval se ženou,omyjí se oba vodou a budou nečistí až do večera.“ Takové, nejdříve hygienicképředpisy čistoty, získaly jako kultické pokyny náboženský význam. Teprvekultická čistota opravňovala kněze k zacházení s božským. Zde máme codo činění s fenoménem, který není specificky biblický. Tyto levitské předpisyčistoty se shodují např. se sexuálními doktrínami učení stoiků. V každémpřípadě zůstává Starý zákon v zásadě vůči sexualitě otevřený. Velmizřetelně vyjadřuje, že sexuální oddanost znamená celost člověka pronikající,poznávací proces. Když dnes říkáme: „měli spolu sex“, potřebuje Bible výraz„poznali jeden druhého“. Tím je míněno mnohem více nežli pouhý sexuální akt, asice celkové poznání, které se děje na tělesné, emocionální a spirituálníúrovni.

Sexualitav Novém zákoně

Otázka po sexualitě nemá v Novém zákoně žádný podstatně jinývýznam než ve Starém zákoně. Ježíš sám se k tomu nikdy přímo nevyjadřuje.Avšak celé jeho chování a jeho poselství lásky nám mnoho naznačují. Pavel žil vbezženství a domníval se, že je to lepší životní forma. Sňatek je však stáleještě lepší nežli cizoložství, jak píše. Je k tomu však třeba říci, žeNový zákon se sotva zajímá o otázky sexuality, protože je proniknut duchemočekávání dovršení. Věřilo se, že království Boží nastane v krátké době,což znamenalo v několika měsících či letech.

Že Ježíš žil celibátně, je sice pravděpodobné, ale když říkáme, že sestal skutečným člověkem, pak byl také erotickou bytostí. Existují náznaky, žejeho vztah s Marií z Magdaly byl erotického rázu, ať si pod tím představujemecokoliv. V jednom z apokryfních evangelií je výslovně řeč o vřelélásce mezi Ježíšem a Marií Magdalenou. Praví se tam, že Ježíš ji miloval vícenež ostatní ženy a zasvětil ji do tajných záležitostí, které nevykládal aniPetrovi. Ať už tomu bylo jakkoliv, podstatné je, že z úst Ježíše nejsouznámy žádné výroky nepřátelské sexu, žádná slova, že by duchovní život bylneslučitelný se sexuálním vztahem.

Kvůli úplnosti by bylo třeba ještě připojit mnohé, ale podstatnév pohledu na naši otázku je zásadní poselství celého evangelia. Křesťanskávíra je víra v Boha, který nás lidi chce zcela osvobodit. Martin Buberříká: „Když se setkáváme s Boží láskou v lásce Ježíše, pak nenarazíme na agapé(přátelskou lásku), na rozdíl třeba od erosu… Spíše zde jde o vybranou formuerotické atrakce.“

V tělesjednoceni s Bohem

Skutečnost, že nás Bůh stvořil s tělesným tělem, nám osvětluje, žetělo nemá být překonáno, ale má být přijímáno. Skutečnost, že Ježíš měl lidskétělo jako my, nám ukazuje cestu vysvobození. Naše cesta vysvobození začínáv materiální a tělesné realitě našeho bytí. Země je místem, kde královstvíBoží začíná. Zde a nyní naší pozemské a tělesné existence je proto místemsvatým. Tělo je svaté. Skrze ně prožíváme utrpení, ale také radost všemi svýmismysly.

Ukázali jsme, jak dva lidé ve své erotické touze jeden po druhém a vesvých sexuálních zážitcích ukazují nad sebe nahoru k Bohu. Sexuálnísetkání jako spirituálně transcendentní zážitek je dáno tam, kde se konáv dimenzi vztažené na celek, tzn. na tělesné, emocionální a spirituálníúrovni ve vzájemné oddanosti dvou rovnoprávných lidí. To neznamená, že sexuálnísetkání, která se zakládají jenom na tělesné, a ne na emocionálněspirituální úrovni, by byla hříšná. V jistém ohledu je každý způsob sexuálníhosetkání výrazem něčeho, co poukazuje nad jednotlivce nahoru ke Stvořiteli,protože sexualita je tvůrčí síla sama o sobě a má svou vlastní velikost. Avšakto, co biblický člověk vyjadřuje jako „poznat“, zahrnuje vždy v sobě takéemocionální a spirituální dimenzi.“Poznávám tebe – poznávám sebe – poznávámBoha…“ Do tohoto opakovaném refrénu Písně písní se zapojují i zmíněnímilenci. Tím se vyznačuje sakramentalita a nezničitelnost milostného vztahu. Vsexuálním spojení, které se děje na tělesné, duševní a spirituální základně, jeodbourána hranice JÁ každého člověka. Muž a žena se vrací ke svému božskémuprapůvodu, odkud kdysi přišli a kde byli jedno.

Autorkaje první ženská duchovní s kněžským svěcením v Kristokatolické církviŠvýcarska. Z Christkatholisches Kirchenblatt 20. 4. 2002 přeložil Josef König.