Jste zde

129 - červen 2002

autor: 

 

Jan Sokol: Návrh kostela pro Staré Strašnice, 1934

Osobností, které patří v oblasti české sakrální architektury a liturgického umění 20. stol. jedno z čelních míst, a to přesto, že mu nepřízeň doby a osudu zabránila v realizaci byť jediného kostela, je Jan Sokol. Na jeho architektonickém projevu se podepsaly nejen esa českého meziválečného funkcionalismu Pavel Janák a Josef Gočár, aletaké guru nového směru Le Corbusier, v jehož pařížském ateliéru strávil Sokol léta 1928-29, podílel se na slavných realizacích vily Savoy v Poissy nebo paláce Centrosojuzu v Moskvě a přinesl si odtud ovlivnění Corbusierovým idealistickým racionalismem a organickým pochopením funkcionalismu. Tyto vlivy jsou pak patrné i v jeho prvním návrhu monumentální sakrální architektury.

V r. 1930 vypracoval R. Sanholz pro Spolek pro postavení katolického chrámu ve Strašnicích plány na farní budovu a kostel, ale ke stavbě kostela z finančních důvodů nedošlo. V r. 1935 oslovil spolekv této věci již zmiňovaného znalce sakrální architektury Josefa Cibulku, který doporučil právě Jana Sokola. Ten pak předložil, po konzultacích s Cibulkou, moderní a dobový průměr vysoko převyšující návrh kostela na půdorysu elipsy se zvlněným pláštěm a asymetricky vysunutou zvonicí. Ve volbě elipsovitého půdorysu můžeme spatřovat inspiraci barokem, který považoval Sokol za poslední velký architektonický styl, ale také znalost myšlenek hnutí liturgické obnovy, které požadovalo těsnější spojení oltáře a lidu. Zvlnění pláště mělo zvyšovat stabilitu celé budovy, ale umožnilo také nenásilné začlenění požadovaných bočních oltářů do mělkých výklenků severní stěny. Kostel měl být zastřešen plochou střechou nesenou příhradovou konstrukcí po stranách prosklenou. To pak umožnilo zalít interiér vysokým bočním světlem, které by zbavovalo vnitřní zvlněné stěny hmotnosti, zatímco ostřejší světlo exteriérové by podtrhovalo plasticitu celé architektury. Toto vysoce rafinované řešení nebylo pouze naplněním architektových čistě výtvarných představ (Sokol se ostře stavěl proti dobové definici architektury jako vědy a trval na tom, že je především jedním z výtvarných umění), ale také manifestací předností monolitických železobetonových zdí před běžnější skeletovou konstrukcí s výplněmi. Pointu prostoru před kostelem měly tvořit trosky Mariánského sloupu.

Pro Spolek byly však Sokolovy představy příliš moderní a návrh nebyl přijat. Podobný osud potkal i jeho další projekty na kostel v Otrokovicích (kde opakoval motiv zvlněného pláště a zplošťující se zvonice) či na kostelv Luhačovicích, jehož stavbě zabránil nástup normalizace. Sokolova nezávislost jak ve vnímání architektury, tak v morálně-politických postojích znamenala nevyhnutelnou ztrátu společenské objednávky, a tak od architekta, který celý život poctivě promýšlel moderní pojetí sakrální architektury, můžeme dnes obdivovat pouze díla drobného liturgického umění, jako je např. oltář v apsidě basiliky sv. Jiří nebo schrána na lebku sv. Vojtěcha.

Jan Klípa