Nathan Söderblom (1866–1931)

Lars Olof Jonathan Söderblom, od dětství nazývaný Nathan, se narodil 15. ledna 1866 v malé obci Trönö ve Švédsku. Byl druhým dítětem ze sedmi luterského pastora Jonase Söderbloma, zbožného teologa, přívržence probuzeneckého hnutí ve Švédsku, jehož nejvýznamnější představitelem byl laický kazatel Carl Olof Rosenius. První vzdělání získal doma od otce a na místní škole, kde se projevoval jako velmi nadaný žák. Ve věku pěti let ho otec začal učit latinu, v deseti letech složil gymnaziální zkoušku. Během studia na gymnáziu se učil němčinu a francouzštinu a projevoval silný zájem o jazyky, což mu v budoucnu pomohlo při mezinárodní práci.

V roce 1883 se zapsal na univerzitu v Uppsale, kde studoval filozofii a klasické jazyky (latinu a řečtinu) a také arabštinu. Se spolužáky založil studijní misijní spolek, ve kterém diskutovali o misijním díle po celém světě. Poté se k velké radosti otce zaměřil na teologii, která se však v Uppsale vyučovala pod vlivem sterilní ortodoxie s úzkostlivým odporem k moderní kritice bible a dogmatu. Söderbloma to motivovalo k hlubšímu soukromému studiu a seznamo-vání se s díly kritické teologie, které na fakultě nebyly dostupné (např. Julia Wellhausena). Studium kritické teologie otřáslo jeho vírou a vedlo k náboženské krizi, kterou po dvou letech překonal. Pod vlivem Albrechta Ritschla si uvědomil, že Bůh nezjevuje v nauce něco „o sobě“, ale zjevuje „sebe“ prostřednictvím jednání v osobě Ježíše Krista. Vnitřní pochybnosti vzniklé pod vlivem radikální interpretace hříchu v Kierkegaardově knize Nemoc k smrti překonal četbou knihy skotského probuzeneckého kazatele Williama Patona Mackaya Milost a pravda, který doporučoval odvrátit pozornost od destruktivní sebeanalýzy směrem k ukřižovanému Ježíši. Překonání krize mu umožnilo skloubit historickou kritiku bible a dogmatu, progresivní sociální etiku a své pietistické luterství. Hlavním impulsem pro jeho pozdější angažmá v ekumenickém hnutí byl dvouměsíční pobyt v USA v roce 1890 a účast na mezinárodní a mezidenominační studentské konferenci v Northfieldu (ve státě Massachusetts), organizovanou Dwight L. Moodym. Spřátelil se zde s Johnem Mottem, pozdějším dlouholetým vedoucím organizací YMCA a WSCF (World Student Christian Federation), a také Wilfredem Monodem, pozdějším profesorem praktické teologie v Paříži a předsedou Reformované církve ve Francii.

Po skončení teologických studií byl vysvěcen a stal se farářem v malé obci nedaleko Uppsaly (1893). V roce 1894 se oženil a podařilo se mu získat místo faráře ve švédském sboru v Paříži, kde působil v letech 1894–1901. V Paříži pokračoval ve studiu východních náboženství na École pratique des hautes études a pracoval na disertaci o eschatologických myšlenkách ve starověkém perském náboženství, judaismu a křesťanství. V roce 1901 získal na pařížské Sorbonně doktorát a vrátil se do Uppsaly, kde se stal řádným profesorem dějin náboženství (obor byl nazván „teologická encyklopedie“). V letech 1912–1914 pobýval v Lipsku, kde byl profesorem a spoluzakládal první německý institut religionistiky. V roce 1914 byl švédským králem jmenován arcibiskupem v Uppsale a stal se hlavním představitelem luterské církve ve Švédsku.

Söderblom byl průkopníkem moderního ekumenického hnutí a neúnavně usiloval o jednotu křesťanských církví. Jeho motivací byla víra, že rozdělené křesťanstvo nemůže naplňovat své poslání ve světě. Věřil, že ačkoli se církve mohou lišit ve svém učení a strukturách, mají ve světě společnou odpovědnost. Byl ústřední postavou hnutí pro praktické křesťanství (Life and Work), které se soustředilo na praktickou spolupráci církví v sociálních otázkách a mírových iniciativách, nezávisle na teologických rozdílech. Nejvýznamnějším jeho dílem v tomto směru byla organizace všeobecné křesťanské konference ve Stockholmu v roce 1925, na které se shromáždilo přes 500 delegátů z 37 zemí světa, tj. zástupci téměř všech hlavních křesťanských tradic (kromě římskokatolické církve). V roce 1930 obdržel Nobelovu cenu za mír „za podporu jednoty křesťanů a pomoc při vytváření nového postoje mysli, který je nezbytný, má-li se mír mezi národy stát skutečností“.

V manželství se narodilo 12 dětí, deset se dožilo dospělosti. Söderblom získal 14 čestných doktorátů na různých univerzitách po světě. Zemřel 12. července 1931 v Uppsale.