O teologických fakultách

„Podpora teologie v budoucnosti se nemůže omezit na abstraktní předkládání vzorců a schémat z minulosti. Teologie, povolaná k prorockému výkladu přítomnosti a k rozpoznávání nových cest pro budoucnost, bude muset ve světle Zjevení čelit hlubokým kulturním proměnám a uvědomovat si, že: To, co prožíváme, není jen věk změn, ale změna epochy.“

Citát pochází z úvodu apoštolského listu ve formě motu proprio papeže Františka Ad theologiam promovendam, který byl vydán s datem 1. listopadu 2023 v souvislosti s aktualizováním stanov Papežské teologické akademie, „aby lépe odpovídaly poslání, které naše doba teologii ukládá“. Papež František v něm rozvíjí úvahy o teologii, které navazují na některé předchozí texty, především na předmluvu k apoštolské konstituci o církevních univerzitách a fakultách Veritatis gaudium z 8. prosince 2017. Dokumenty zdůrazňují potřebu dialogu, jak v rámci církevního společenství, tak s různými kulturami nebo vědními obory. Veritatis gaudium konstatuje, že všestranný dialog vyrůstá z niterné potřeby prožít společnou zkušenost radosti z Pravdy a prohloubit její význam a praktický dopad. S tím souvisí požadavek interdisciplinarity a plurality vědění odpovídající mnohotvarému bohatství skutečnosti. Teologie by měla dokázala využívat nové kategorie vypracované jinými vědami, aby mohla originálně a s kritickým vědomím pronikat do pravd víry a předávat Ježíšovo učení v dnešních jazycích. Motu proprio také zdůrazňuje aspekt synodality, neboť synodální, misionářské a „vycházející“ církvi může odpovídat pouze „vycházející“ teologie'. Papež František mimo jiné připomněl slova ze své promluvy k členům Mezinárodní teologické komise z 24. listopadu 2022: „Církevní synodalita tedy zavazuje teology, aby dělali teologii v synodální podobě a podporovali mezi sebou schopnost naslouchat, vést dialog, rozlišovat a integrovat mnohost a rozmanitost případů a příspěvků.“ Dodává, že je proto důležité, aby existovala místa, včetně těch institucionálních, kde lze žít a zakoušet teologickou kolegialitu a bratrství.

Jak daleko je těmto slovům a výzvám vzdáleno aktuální dění na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy? Její zaměstnanci si opakovaně stěžují na způsob, jakým děkan fakulty (už dvakrát dvěma různými akademickými senáty navržený na odvolání) a jeho úzký kruh nakládají s mocí, tj. neprůhledné rozhodování, absence strategie rozvoje, obcházení kompetencí vedoucích kateder, nenaslouchání stanoviskům akademické obce atd. Velký kancléř fakulty, pražský arcibiskup Jan Graubner, do dění zasahuje značně jednostranně, pouze ve prospěch současného vedení. Dochází k zastrašování prostřednictvím výhrůžek neprodloužení nebo odebrání udělených církevních pověření, které jsou kvalifikačním předpokladem pro působení na fakultě. Statut fakulty přitom ignoruje požadavek nařízení, že má velmi pečlivě stanovit způsob a postup při suspendování či odvolání vyučujícího. Účelově je zneužíván odkaz na údajný ideologický zápas o katolicitu a církevní charakter fakulty, aniž by bylo zřejmé, co se tím vlastně myslí. Přeji akademické obci KTF UK, aby mohla co nejdříve zažívat a zakoušet kolegialitu a bratrství, o které mluvil papež František.