Biblická skupina v Tachově

PetrVaďura

Ve článcích pojednávajících osituaci v Tachově po odvolání Reného Milfaita semihlo i mé jméno v souvislosti s biblickým vyučováním, které podle Pavla Hradilka je ekumenické, zatímco podle Elišky Kapalínové se ho účastní pouze katolíci.

Do Tachova jsem přišel v roce1997 jako misijní pracovník Křesťanských sborů, konkrétně pražského sboru veStodůlkách. René Milfait mě navštívil několik dní pomém příchodu a nabídl mi spolupráci. Velmi brzy jsme se domluvili a začali jsmepořádat společné čtení Bible pro zájemce z řad veřejnosti i církve. Scházelijsme se v budově Městského kulturního střediska a kurs nazvaný Poznejte svouBibli jsme vedli spolu. Já jsem přednesl výklad textu a René připojovalpoznámky. Součástí každého setkání vždy byla a je diskuse. Mezi návštěvníkybyli od začátku lidé jak z církve katolické, tak z církví ostatních i lidé bezcírkevní příslušnosti.

Kurs čtení Bible se postupněpřesunul do prostor katolické fary a s Reného přibývajícími povinnostmi jsemjej stále častěji vedl sám. Reného účast však vždy znamenala obohacení.Postupně jsme probrali několik novozákonních i starozákonních knih. Hostépřijíždějící v rámci přednášek Křesťanské akademie do Tachova se vždypodivovali nad tím, že se někde může postupně probírat např. celý Izaijáš nebo Abakuk a lidé na tochodí. Skupina – v počtu 10 až 25 lidí – nikdy nebyla složená pouze z katolíků.Mezi pravidelnými účastníky vždy byli věřící z Křesťanského sboru, z Církvebratrské a alespoň občas z Evangelické církve metodistické. Vzácně mezinás přicházel i pravoslavný kněz. Diskuse byly vždy zajímavé, respekt kpohledu druhého byl samozřejmostí.

Po odvolání Reného biblickéhodiny pokračovaly už pouze pod mým vedením. Nového kněze, pana VáclavaVojtíška, jsem hned po jeho příchodu do Tachova pozval, aby se našichbiblických hodin účastnil. Byl jsem připraven mu předat i jejich vedení. On sejich však zúčastnit odmítl a naopak začal ve stejné době sloužit latinskou mši.Po krátké době nás vyzval, abychom ze sálu na faře s biblickými hodinamiodešli, protože „dvě akce jedné farnosti, které by se konaly ve stejné době, nesloužík jednotě.“ Bez jakékoli hořkosti jsme faru opustili a nadále využíváme služebMěstského kulturního střediska, v jehož prostorách se za mírný peníz scházíme.