148 - březen 2004

Granátovník (Punica granatum L.)

Punica granatum L. - granátovník

Granátovník či marhaník pochází ze subtropických zemích Středomoří. Dodnes je pěstován v Izraeli, ve Španělsku a dalších zemích jako užitková rostlina pro své plody. Jeden ze španělských států, Granada, má své jméno odvozené od této rostliny.

Granátovník je opadavý trnitý keř nebo nízký strom dosahující výšky až 5 m. Listy jsou v jarním období červené, později zelené. Postupně vykvétající květy (granátovník kvete 2‑3 měsíce) mají červenou barvu. Plod - bobule, je velikosti přerostlého rajčete a může mít rozmanitou barvu od zelené, přes žlutou a červenou k temně fialové. Záleží na stupni zralosti a odrůdě. Charakteristické pro granátová jablka jsou kališní lístky, které zůstanou po odkvětu na plodu.

Slupka plodů je nepoživatelná! K přímé konzumaci se používá dužnina se semínky, které připomínají granáty. Vyrábí se z ní i šťáva zvaná grenadina, sirupy a želé. Plody se používají k přibarvování vín. Slupka plodů a kůra stromu se pro značné množství tříslovin užívá v lékařství a kožedělném průmyslu. V lidovém léčitelství bylo využíváno odvaru z kůry pro boj s „červy v těle", což nebylo nic jiného než tasemnice. Někdy se granátovník využívá k barvení orientálních koberců. Granátový strom nemusí být pouze užitková rostlina, ale můžeme si ji zasázet jako okrasnou rostlinu. V našich podmínkách můžeme pěstovat např. kultivar Punica granatum „Nana".

Ve starém Řecku byly plody symbolem plodnosti, snad pro množství semen, které plod obsahuje. Také v Palestině byl granátovník (hebrejsky rimmon) pěstován jako užitková rostlina. I v bibli jsou zmínky o granátovníku.

Na plášti Áronova roucha byla našívána granátová jablka vytvořená z fialové purpurové látky (Ex 28, 33-34). Na důkaz hojnosti a plodnosti byla ze zaslíbené země přinesena Mojžíšovi i granátová jablka (Nu 13,24). Granátové jablko bylo též častým zdobícím prvkem na sloupech v Šalamounově chrámu (1 Kr 7, 18). To, že granátovník patřil mezi nejdůležitější plodiny v Izraeli, potvrzujíi zmínky v Ag 2,20 a Jl 1,12.

V Písni písní je pro svoji vůni, chuť a vzhled přirovnáván k lásce mezi milou a milým. „Vydáváš vůni jako sad s jablky granátovými" (Pís 4,13). Skráně milé jsou jako rozpuklé granátové jablko (Pís 4,3). Zmínka je zde také o rozkvetlých granátových stromech (Pís 7,12) a sladké šťávě granátových jablek, kterou napojí milá milého (Pís 8,2).

Pavla Friedrichová Sirůčková