Daniel Arnošt Jablonský

Daniel Arnošt se narodil v roce 1633 v rodiněPetra Fingula, kazatele bratrské církve v Jablonném vseverních Čechách. Jeho matkou byla Alžběta, dcera J. A. Komenského z druhéhomanželství (první byla obětí morové epidemie po r 1621). Rodina patřila ktisícům exulantů, kteří v 17. století odcházeli do ciziny (Slovensko, Uhry, Polsko,Horní a Dolní Lužice a Slezsko) s nadějí na návrat do osvobozené vlasti.V exilu žil Fingulus v Mokrém u Gdaňska, od roku 1662 byl seniorem Jednoty. Na památkuposledního působiště svého otce ve vlasti přidal Daniel Arnošt ke svému jménupříjmení Jablonský. Po absolvování bratrských škol v Lešně,které mu daly základní vzdělání, pokračoval ve studiu na universitě veFrankfurtu nad Odrou, které v roce 1680–82 doplňoval cestováním pozápadoevropských zemích (zejména Anglii a Holandsku). Zde získal bohatévědomosti o novověkých proudech bohosloveckých a přijal mnoho myšlenekosvícenských. Po návratu z cest pracoval na různých místech: byl kazatelem vMagdeburgu, rektorem v Lešně, kazatelem v Královci ave svých 33 letech byl instalován dvorním reformovaným kazatelem v Berlíně.

U berlínského dvora se stále více prosazovalopřání po spojení luterské a kalvínské církve v jednu protestantskou. V doběpřežívání ortodoxie v protestantských církvích byl úkolem sjednocení pověřen D.A. Jablonský. Zajel proto do Hannoveru, aby se setkal s G. W. Leibnizem. Na hannoverském dvoře byly také dobré podmínkypro sjednocení církví. Žofie, manželka hannoverského vévody a dcera českéhozimního krále Bedřicha Falckého, je podporovala. Své návrhy na sjednoceníluterské a reformované církve v Prusku vyložil Jablonský ve spisu Cesta k míru.Pro odpor teologů v luterských sborech však nebyly Jablonského návrhypřijaty.

Daniel Arnošt Jablonský měl velké zásluhy napovznesení vzdělanosti v Prusku – svou vlastní vědeckou prací, svýmspolečenským postavením a svými styky. S Leibnizemvypracovali návrh na zřízení akademie v Berlíně. Akademie byla otevřena r.1700. Po Leibnizově smrti (1716) se stává Jablonskýjejím presidentem. Uplatnil se vědecky jako bohoslovec starozákonník.Dvakrát byla vydána jeho Hebrejská bible, šest let řídil zpracování Talmudu.

Další práce vznikaly v souvislosti s jehopovinnostmi seniora Jednoty bratrské. Dodnes je důležitým pramenem jehoHistorie sandoměřského ujednání mezi evangelíkykrálovství polskolitevského.

Když král saský, aby získal polskou korunu,přestoupil od luterství ke katolictví a zklamal tak naděje polskýchevangelíků, vydal Jablonský na jejich ochranu Přání utlačovaných evangelíků vPolsku a až dokonce svého života vedl zápas o zachování základních právevangelíků v Polsku (v prvé řadě Jednoty); dvakrát zachránil sbor v Lešně. O pomoc utlačovaným slovenským evangelíkům se naJablonského obrátil i superinetendant Daniel Krman (spolutvůrce vydání tzv. hallskéBible). Jablonský mu zprostředkoval setkání s králem. Protože obnovená Jednotaochranovská i pro své působení ve světě trvala na apoštolské posloupnosti,přenesl Jablonský biskupství na Davida Nitschmanna(1735) a o dva roky později i na Zizendorfa.Jablonský byl jedním ze zakladatelů pruské osvícenské kultury. Zemřel 25. 5.1714.

Zdroje

Placht, V.:Kostnické jiskry 21/81 str. 3

Kosina, J.:Velikáni našich dějin, Jos. R. Vilímek, Praha, 444

http://www.mzm.cz/mzm/biblekralicka.html

http://zavodsky.webz.cz/evropa/emigranti.htm

PřipravilaVeronika Handová