Mírně upravená verze diskusního příspěvku předneseného na úvod panelové diskuse na téma „Synodalita jako cesta naslouchání a společného díla“ v rámci 10. ročníku cyklu Fórum dialogu s názvem „Synodální církev v demokratické společnosti“, který pořádala Česká křesťanská akademie v Praze dne 9. listopadu 2024.
Na úvod svého příspěvku uvádím, že jsem se synodálního procesu osobně nezúčastnil. Nebyl jsem členem žádné skupinky ani žádného synodálního grémia. Bylo to z různých důvodů, především kapacitních a osobních.
Od 23. do 25. května 2024 se v komunitním centru Matky Terezy v Praze na Chodově konalo 2. zasedání 36. synodu Českobratrské církve evangelické (ČCE). Díky dobrému zpravodajskému pokrytí (kromě přenosu bylo k dispozici aktualizované on-line zpravodajství z jednání a později také několik shrnujících článků) je možné jednání synodu poměrně detailně sledovat, což by mohlo – nebo dokonce přímo mělo – být zajímavé pro členky a členy katolické církve, kde probíhá tzv. synodální proces.
Ve dnech 26. – 27. dubna 2024 se konal 57. víkendový seminář pro zájemce o teologii pořádaný Institutem ekumenických studií v Praze, Jabokem – Vyšší odbornou školou sociálně pedagogickou a teologickou a Ekumenickým institutem Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Seminář byl určen především pro studentky a studenty bakalářského oboru Teologie křesťanských tradic, kteří si vybrali téma „Moc v církvi a její zneužívání“.
Stručné představení Jany Poláškové: Byla jsem pokřtěna u Tomáše Halíka v roce 1990, s manželem chodíme do Terezičky (v Praze - Kobylisích) přes 20 let. V současné době jsme ve společenství Farní evangelizační buňka a asi 7 let sloužíme jako přímluvci (služba přímluvné modlitby např. na Charismatické konferenci v Brně). Věnuji se také práci v charitativní organizaci Mary's Meals. Jinak jsem vystudovala FF UK a dlouho jsem učila na gymnáziu estetickou výchovu a dějiny umění. V současné době pracuji jako lektor v Centru současného umění DOX.
Poslední komentáře