Jste zde

Martin Vaňáč

Ekumenické styky v období let 1918 – 1960

Tento text je vyňat z rozsáhlejší práce Ekumenismus v České republice. Příspěvek ke studiu ekumenických vztahů v České republice na pozadí vztahu k církvím v letech 1918– 2000, která byla autorem v roce 2001 předložena a obhájena na závěr kombinovaného studia katolické teologie na Katolické teologické fakultě v Praze.

Ekumenické hnutí a římskokatolická církev

Obtížně zpracovatelné téma

Popsat ve stručnosti vývoj postoje římskokatolické církve k ekumenickéhu hnutí je velmi složité, v podstatě téměř nemožné.[1] Je to způsobeno dvěma hlavními důvody:

1) Samo ekumenické hnutí má nejenom rozmanité a v průběhu dějin proměnné podoby, ale odehrává se s různou intenzitou na několika úrovních.[2]

Předstupně ekumenismu

Závěrečná kapitola bakalářské práce Martina Vaňáče Křesťanské církve v českých zemích a jejich vzájemné vztahy od poloviny 19. století do dvacátých let 20. století, vyznamenané cenou děkana ETF UK.

Jak je z přehledu dějin jednotlivých křesťanských církví zřejmé, jejich postoj ke spolupráci s ostatními církvemi byl motivován velmi rozmanitými důvody. Pro rekapitulaci je nyní heslovitě uvedu:

Církev v době karolínské renesance (8. stol.)

Osmé století můžeme považovat za období významných změn, které ovlivnily další vývoj evropských dějin. Ať už to bylo proniknutí islámu na Pyrenejský poloostrov a vznik mocné říše Karlovců, která po více než 300 letech oživila tradici císařství na Západě, nebo změna v politické orientaci papežství a upevnění organizace západní církve. Na přelomu 8. a 9. století došlo na dvoře Karla Velikého k rozvoji vzdělanosti a umění, které bývá označováno jako tzv. karolínská renesance. O tomto termínu se mezi historiky vedla řada sporů. Neměli bychom podlehnout iluzi, že šlo o všeobecnou obnovu vzdělanosti, neboť tato renesance byla záležitostí poměrně úzké vrstvy vzdělanců. Jejich cíle byly stejné jako u několika významných postav předchozích staletí: shromáždit a zpracovat co nejvíce pozůstatků antického dědictví a poskytnout je současníkům, převážně učencům a vysokým úředníkům. Svým rozsahem a vlivem přece jen karolínská renesance přesahuje dosavadní snahy na dvorech několika málo panovníků nebo za zdmi klášterů. Podle historika středověku Le Goffa byla výsledkem řady malých renesancí v předchozím období a zároveň prvním projevem delší a hlubší reformace, která se plně prosadila později, v době od 10. do 14. století. Na jiném místě ji tentýž historik jmenuje jako první ze tří renesancí nebo renesančních vln (druhá přišla ve 12. století, třetí byla „renesance s velkým R" ve 14. - 16. století). Jako příklad jednoho z trvalých odkazů tohoto období je možno uvést nové kaligrafické písmo s názvem carolina resp. karolínská minuskula. Úpadek vzdělanosti (včetně gramotnosti) a rozvoj partikularismu po rozpadu římského panství na Západě se totiž projevil i v podobě písma, které bylo místně dosti odlišné a mnohdy těžko čitelné. Karolínská minuskula byla písmem jednoduchým a dobře čitelným, takže se v 15. století stala vzorem knižního okrouhlého písma italských humanistů a dodnes z ní vychází běžná podoba tištěného písma.

371 - červen 2024

Synodální inspirace

Od 23. do 25. května 2024 se v komunitním centru Matky Terezy v Praze na Chodově konalo 2. zasedání 36. synodu Českobratrské církve evangelické (ČCE). Díky dobrému zpravodajskému pokrytí (kromě přenosu bylo k dispozici aktualizované on-line zpravodajství z jednání a později také několik shrnujících článků) je možné jednání synodu poměrně detailně sledovat, což by mohlo – nebo dokonce přímo mělo – být zajímavé pro členky a členy katolické církve, kde probíhá tzv. synodální proces.

370 - květen 2024

Moc v církvi a její zneužívání

Ve dnech 26. – 27. dubna 2024 se konal 57. víkendový seminář pro zájemce o teologii pořádaný Institutem ekumenických studií v Praze, Jabokem – Vyšší odbornou školou sociálně pedagogickou a teologickou a Ekumenickým institutem Evangelické teologické fakulty Univerzity Karlovy. Seminář byl určen především pro studentky a studenty bakalářského oboru Teologie křesťanských tradic, kteří si vybrali téma „Moc v církvi a její zneužívání“.

Rozhovor s Janou Poláškovou o synodalitě

Stručné představení Jany Poláškové: Byla jsem pokřtěna u Tomáše Halíka v roce 1990, s manželem chodíme do Terezičky (v Praze - Kobylisích) přes 20 let. V současné době jsme ve společenství Farní evangelizační buňka a asi 7 let sloužíme jako přímluvci (služba přímluvné modlitby např. na Charismatické konferenci v Brně). Věnuji se také práci v charitativní organizaci Mary's Meals. Jinak jsem vystudovala FF UK a dlouho jsem učila na gymnáziu estetickou výchovu a dějiny umění. V současné době pracuji jako lektor v Centru současného umění DOX.

Ekumenický úřad reformovaných církví v Římě

Dne 27. února 2024 navštívila Dikasterium pro podporu jednoty křesťanů Tara Curlewis, ekumenická pracovnice Světového společenství reformovaných církví (WCRC) a farářka sboru Skotské církve u kostela sv. Ondřeje v Římě, kterou doprovázel Hanns Lessing, úřadující tajemník WCRC.

369 - duben 2024

Papež, Ukrajina a bílá vlajka

368 - březen 2024

Od pastýřů k prorokům?

Stránky

Přihlásit se k odběru RSS - Martin Vaňáč