Miroslav Zvelebil

Angela se narodila pravděpodobně ve Folignu roku 1248. Vdala se jako velmi mladá a měla několik dětí. Byla bohatá, pyšná a krásná, obdarovaná živou inteligencí, tíhnoucí k ironii. Emotivně byla mimořádně citlivá a měla vášnivý temperament. Měla ráda světské věci, dobrá jídla, hezké šaty, tanec a obdiv druhých. Podle P.

Otto Hermann Pesch: Svědectví o víře

Vyšehrad 2014, 191 str. ISBN 978-80-7429-482-2. Přeložila Helena Medková

Poustevnice Jutta ze Sponheimu (1092 – 22.

Úvod

Kateřina z Bory

Dílo koncilové obnovy vzniklé v roce 1968 mělo za cíl obnovu katolické církve v Československu v návaznosti na výsledky Druhého vatikánského koncilu.

Volmar (zemřel r. 1173) z benediktinského kláštera Disibodenberg v mohučské diecézi, byl proboštem, který společně s magistrou Juttou ze Sponheimu (1092–22. 12. 1136) vyučoval mladičkou Hildegardu z Bermersheimu (1198–17. 9. 1179) a později se stal asistentem při zapisování vizí, které Hildegarda, známá spíše podle svého přízviska „z Bingen“, obdržela od božského zdroje.

Jutta ze Sponheimu (1092–1136), byla poustevnicí a první magistrou ženské komunity benediktinského opatství Disibodenberg v mohučské arcidiecézi. Dosavadní povědomí o Juttě bylo zastíněno, ale i osvětleno životním příběhem druhé magistry téhož opatství, vizionářky Hildegardy z Bingenu (1098–1179), která byla Juttinou žákyní v letech 1112–1136.

Hildegarda z Bingenu a její korespondence

Hildegarda z Bingenu (1098–1179) byla v roce 2012 kanonizována a prohlášena učitelkou církve. Papež Benedikt XVI. tak uznal její význam a přínos pro římskokatolickou církev a oficiálně potvrdil dosavadní lidovou úctu, která byla této abatyši benediktinského kláštera na Rupertsbergu v mohučské arcidiecézi prokazována už po její smrti 17. 9 1179.1