Jste zde

Pomůže římské církvi zdobrovolnění celibátu?

Aféry spojené se sexuálním zneužíváním dětí katolickými kněžími možná budou mít alespoň jeden pozitivní důsledek. Nelze vyloučit, že dojde ke zdobrovolnění celibátu kněží. Po biskupech z třetího světa, kteří jsou pro zdobrovolnění již delší dobu, se nyní vyjadřují i biskupové evropští. A to nejen ti, kterým se blíží pětasedmdesátka a nemají co ztratit, neboť stejně musí rezignovat. Arcibiskupovi z Bamberku Dr. Lud­wigu Schickovi je 61 let. Přesto se veřejně vyjádřil, že nazrál čas, aby se o zdobro­volnění diskutovalo. Nebude jednoduché překonat odpor některých vatikánských činitelů, přesto nelze úspěch vyloučit.

I když ke zdobrovolnění mělo dojít už dávno, přesto by to byl krok dobrým směrem. V zemích, kde slouží jáhni, nebo pastorační asistenti s teologickým vzděláním by bylo možné je pověřovat kněžskou službou. Možná by se mohli navrátit i někteří kněží, kteří službu kvůli celibátu opustili. Lidé by se mohli obracet na služebníky, kteří mají jiný vhled na lidské vztahy než celibátníci. Již samo zdobrovolnění celibátu by pomohlo odstraňovat poslední feudální relikty v církvi. Služebník s rodinou by byl obtížněji přemístitelný na jiné místo. Na druhou stranu, když by pominul důvod celibátu, nebylo by zapotřebí kněze tak často překládat...

Je třeba bedlivě zvažovat i ostatní důsledky, které by takové rozhodnutí mělo. Především dosavadní kněží nejsou formováni k tomu, aby žili partnerský vztah. Pokud by se masově začali ženit, velmi pravděpodobně by způsobili sobě i svým manželkám řadu těžkých traumat. Bylo by nutné od základu změnit styl kněžské formace. Od umění zvládat samotu k umění žít ve dvou a později i s dětmi.

Bylo by nutné zajistit ženatým kněžím takové příjmy, aby uživili celou rodinu - což by bylo obtížné. Získání ženatých služebníků by paradoxně mohlo prodloužit stávající neutěšený stav v církvi, neboť by oddálilo bezprostřední nutnost zásadních změn vedoucích k obnově. Jiný model by využíval službu kněží při zaměstnání. To je sice velmi náročné a málokdo by zvládal, aby netrpěla ani kněžská služba, ani rodina, ani civilní práce. Eklesiologicky je však tento model přínosný, neboť tím, že by kněz nemohl vše zvládat, musela by se na službách obce podílet celá obec.

Jakkoli je zdobrovolnění celibátu nutné, není tím hlavním problémem, před kterým římská církev stojí. Závažnějším problémem je ochota, resp. neochota členů církve přijmout odpovědnost za poslání církve a podle svých možností je realizovat. Poslední koncil učí, že posláním církve je být znamením (doslova „svátostí") tomuto světu, že se Bohem darovaná spása děje. Toto poslání se naplňuje v koinonii (společenství) jehož součástí, nikoli jen občasným návštěvníkem, má být i ordinovaný služebník, bez ohledu zda je celibátní, či nikoli. Nemusí být nutně vedoucím společenství, jeho posláním je předsedat slavení svátostí.

Způsoby jakými se poslání naplňuje, jsou martyria (svědectví), diakonia (služba) a leiturgia (slavení). Podílí se na nich všichni členové církve, a to včetně liturgie, k jejímuž slavení křesťana zmocňuje křest, nikoli ordinace.

Křesťanské církvi se v počátcích obešly celá desetiletí bez ordinovaných služebníků. A i když se již tyto služby etablovaly, byly jedněmi z mnoha neméně důležitých služeb. Domnívám se, že pokud se křesťané chopí své odpovědnosti za poslání církve a budou-li potřebovat ordinované služebníky a ze svého středu kandidáty vyberou, pak se jistě najdou odpovědní biskupové, kteří na ně vloží ruce. Kandidáti budou muset splňovat kanonické požadavky. Ovšem změnit několik kánonů CIC, které se týkají povinného celibátu není, pokud by byla vůle, vůbec žádný problém.

Komentáře

Řešení vidím nejenom ve zdobrovolnění celibátu, to je jen první krůček, ale ve svěcení mužů svobodných i ženatých, ve svěcení žen svobodných i vdaných. Farnost nebo křesťanská obec si sama zvolí ze svého středu, koho zná, komu důvěřuje, komu svěří své doprovázení životem. Dotyčný, nebo dotyčná pokud volbu příjme, vystuduje příslušný teologický kurz, přibližně dvouletý. Kurz by měl vyučovat především biblistice. Biskup takto zvoleného služebníka vysvětí na kněze. Služba kněze bude pravděpodobně na určité období, které může farnost či obec volbou prodlužovat. Služba kněze bude na hlavní nebo vedlejší pracovní poměr, podle množství lidí, kterým slouží a množství peněz, které jsou ochotni poskytnout na živobytí kněze. Jsem přesvědčen, že stát kněze věčně platit nebude.Takto by bylo možné řešit nedostatek kněží. Není to řešení z nouze, ale z dospělosti věřících. Kněz, který se ožení, se nedopustí toho nejhoršího hříchu, který je myslitelný, tak jako tomu je dnes, ale dobrovolně si volí jiný stav, jako je to normální u každého jiného. A ženu už také nechápeme jako poloviční dobytek, ale jako rovnocenný protějšek k muži. Tedy řešení z dospělosti, čím dříve, tím lépe, protože budou v církvi menší ztráty. Čím více bude při bohoslužbách zapojeno celé společenství, tím lépe. Takže kněz nemusí při mši svaté kázat, to můžou zastat kvalitně laici, musí pouze proměňovat. Samozřejmě budou nějací Lefébrové, zamilování do středověku. Kvůli nim ale nelze reformy odkládat do nekonečna. Těch reforem je potřeba jako soli, skoro v každé oblasti církve, kam se jen člověk podívá. Věřící zatím čekávají, že přijde reforma seshora a to brzy. Nedočkají-li se však, začne určitě reforma zezdola. Možná někde už začala. Při reformě zezdola bude církev vypadat úplně jinak než dnes.

Řekl bych,že se nedočkáte,protože lidi vaší kategorie vymírají,pokud vůbec májí více dětí,tak stejně při přizpůsobování světu tyto děti nebo vnuci odpadnou.Jak to jistě znáte ze svého okolí.

Reforma, co se týče dobrovolnost celibátu kněží je nejvýš potřebná. Jinak zůstaneme bez duchovních vůdců. Ten nápad s tím, že by mohli kázat laici je také velmi dobrý. Vždyť někteří kněž, přestože jsou to velice kvalitní lidé, ten dar řeči prostě nemají. Bohužel, právě ze strany oněch "lefébristů" dochází k absolutnímu odmítání reforem a jejich brzdění.Současného papeže považují za "svého" a slibují si, že navrátí církev zpět do toho středověku. V současné době tomu, že by přišla reforma seshora nevěřím.

Dobrý den, jsem jen náhodný návštěvník těchto stránek, přesto přidám krátký komentář. Ano, katolická Církev v Evropě minimálně kvantitativně upadá. Avšak různé církve evangelické mají celibát dobrovolný, pastýřskou službu vykonávají i ženy, oddávají rozvedené atd. A chcete snad někdo říci, že jsou na tom lépe? Kde berete jistotu, že, vykonáme-li stejné reformy v Církvi katolické, přestane Církev upadat?

Myslím, že celibát jako takový může být a jistě i je velmi prospěšný katolické církvi, křesťanství a světu vůbec. Jeho zdobrovolnění by však bylo ku prosěchu jak stavu manželskému, tak právě i celibátnímu. Jednalo by se především o přestání chápání celibátu jako nezbytného břemena na cestě ke kněžství. Celibát se v jistých dějiných epochách jistě ukázal jako cesta církve, je ovšem potřeba pamatovat na to, že jeho původ není biblický, nýbrž historický,(II. Lateránský koncil) byl ustanoven církví a církví může být i zdobrovolněn. O pozitivních důsledcích tohoto kroku jsem přesvědčen. Jaký by byl rozdíl mezi protestantskými církvemi? Především vědomí, že kněžství není z lidí nýbrž z Boha a svátostným svěcením dává člověku dispozice a charizmata ke kněžské službě. Není to úkol, ale svátost. Vědomí toho, že manželská láska není překážkou lásce k církvi, ale naopak jí podporuje. Zdobrovolnění celibátu není pouze otázkou manželství kněží, je to otázka církve a její budoucnosti, otázka, zda dokáže k světu mluvit jeho jazykem, nebo tradicionalistickým jazykem minulých staletí. Pokud Bůh Otec, jakožto nejvyšší vzor všech kněží, má syna v Ježéši Kristu, proč tuto možnost upíráme kněžím?

Možno so monou nebudete súhlasiť, ale hovoríte o kňazskom povolaní, ako o zamestnaní. Cirkev nepotrebuje zaplniť fary a tým zaistiť mnohým rodinám istotu zamestnania. Pre kňazské povolanie sa každý rozhoduje slobodne, berúc na seba bremeno celibátu. (toto bremeno ale nenesie sám, lež spolu s Majstrom, ktorý nám dal príklad: "vezmite na seba moje jarmo a učte sa odo mňa...)Každého kňaza, ktorý padol v oblasi čistoty úplne chápem - no nie som za zrušenie celibátu.Veľký význam vidím vo formácii budúcich kňazov - aby nepociťovali samotu ale aby boli začlenení do kňazských spoločenstiev i laických. Prajem vám bratia, aby ste mali v Čechách mnoho horlivých a dobrých kňazov - nie špekulantov, ktorý už už čakajú za zrušením celibátu.

No s těmi spekulanty čekajícími na zrušení celibátu a na možný návrat ženatých kněží jsem skeptický, pokud by došlo ke změně pravidel, tak maximálně po vzoru východně katolických a pravoslavných církví, tj. ženatí kněží mohou být vysvěceni, vysvěcení muži se nemohou ženit a i to je velmi daleko, počítal bych s řádem desítek let
Jinak ke kněžskému povolání, tak tady to vnitřní povolání musí být, jenže prostě někdo se může cítit povolán ke kněžství a nebýt povolán k celibátu, to je právě to, že existují ženatí kněží a nejenom ti východního obřadu ale i normální latiníci, v ČR jsou minimálně dva takoví, jednoduše když přistoupíte na výjimky, tak to vrtá hlavou