Prohlášení
církevního hnutí My jsme církev
u příležitosti 2.
ekumenického Kirchentagu v Mnichově 2010
1. Naše
společná cesta
Dvě události
znamenaly největší impuls pro naši cestu k sobě navzájem:
- založení Ekumenické rady církví před 62 lety (1948)
- Druhý vatikánský koncil před 45-48 lety (1962-1965)
Vzpomínáme na
další důležitá zastavení, která po roce 1970 nejvíce
ovlivnila cestu evangelických, katolických a dalších křesťanů
k sobě:
- ekumenické setkání o Letnicích v Augsburgu 3. - 5. června 1971
- würzburský synod biskupství Spolkové republiky Německo, 3. 1.
1971 - 23. 11. 1975
- konvergenční dokumenty o křtu, eucharistii a úřadu, Lima, 12.
ledna 1982
- „limská eucharistická liturgie" a počátek „konciliárního
procesu za spravedlnost, mír a uchování stvoření" ve
Vancouveru 1983
- závěrečná zpráva společné ekumenické komise z 26. srpna
1985, která na otázku „Odsudky ve věroučných otázkách -
rozdělují církve ještě dnes?" odpověděla „Ne".
- tři ekumenická shromáždění na území NDR v letech 1988/1989
- v Drážďanech, Magdeburgu a znovu v Drážďanech s heslem
„Naděje nás učí jít dál"
- tři evropská ekumenická shromáždění v Basileji (1989),
Štýrském Hradci (Graz, 1997) a Sibiu (2007)
- společná deklarace k učení o ospravedlnění, podepsaná 31.
října 1999 v Augsburgu
- podepsání Charty Oecumeniky 30. května 2003 během 1.
ekumenického Kirchentagu v Berlíně
- vzájemné uznání křtu, deklarované a podepsané 29. dubna 2007
v magdeburském dómu
Od uzavření
druhého vatikánského koncilu jsme ušli již 45 let naší
společné cesty, od vyhlášení koncilu v roce 1959 uplynulo již
51 let: jsme tedy na cestě už celé půlstoletí, po dobu delší
než bylo 40 let Izraele na poušti. S vděčností za všechno, co
přispělo k našemu sblížení, se ptáme, jak dlouho ještě bude
trvat, než budeme moci v našich církvích sklízet plody této
cesty. Po padesáti letech na cestě totiž již nejsme stejní jako
na jejím začátku.
2. Naše
společné zkušenosti
Na naší dlouhé
cestě k sobě jsme společně učinili jednu zásadní zkušenost:
To, co nás spojuje, je mnohem důležitější a silnější než
to, co nás ještě od sebe odděluje. Protože:
- při vzájemném navštěvování a setkávání jsme byli v mnohém
obohaceni
- společně jsme se zamýšleli nad mnoha pasážemi Bible
- v modlitebních týdnech za jednotu křesťanů a při světových
modlitebních dnech jsme si osvojili spiritualitu společné modlitby
- při mnoha různých příležitostech slavíme společné
bohoslužby slova
- vzájemně uznáváme křest udělený v jednotlivých našich
církvích
- společně se účastníme konciliárního procesu pro
spravedlnost, mír a uchování stvoření
- uzavíráme závazná místní ekumenická partnerství
Není to konfesijní
vymezení se a ohraničení jednotlivé církve vůči jiným, ale
ekumenický profil každé církve, co je s ohledem na výzvy dneška
tím nejnaléhavějším. Jen společně mohou dnes církve věrohodně
a důvěryhodně zvěstovat poselství Ježíše Krista, poselství
naděje. Neboť: „Jsme všichni na cestě k církvi Ježíše
Krista a k jeho poselství!" (Roger Schütz)
3. Naše
společná naděje
Protože jsme již
společně ušli dlouhou cestu a dokážeme se v tolika věcech
sdílet, nechceme zůstat stát v půli cesty, ale pokračovat
v započatém směru. Naše naděje na uskutečnění plného
společenství mezi křesťany a církvemi by měla dostat konkrétní
podobu:
- naše již dosažené společenství chceme slavit o svátcích a
(církevních) dnech setkání - a nečekat přitom vždy na
„povolení shora"
- chceme pravidelnou výměnu předsedajících při našich
nedělních bohoslužbách, aby tak mohlo být zvěstováno
evangelium Ježíše Krista, dobrá zpráva o našem ospravedlnění,
již jsme si připomněli roku 2009 v Augsburgu při
příležitosti 10 let od podpisu společného prohlášení k nauce
o ospravedlnění
- požadujeme pokračování společné práce na ekumenickém
překladu Bible, která je podle Luthera počátkem i koncem veškeré
teologické práce
- na základě vzájemného uznání křtu podporujeme pravidelné
slavení ekumenických bohoslužeb s připomínkou křtu,
s pavlovskou šíří ve zvěstování a inspirujícími
liturgickými znameními
- zasazujeme se také za společné křestní bohoslužby, při nichž
evangelický účastník křtí katolického a katolický účastník
evangelického uchazeče o křest
- požadujeme, aby nejen nauková odsouzení v otázce
ospravedlnění, ale všechna vzájemná nauková odsouzení z doby
reformace byla oficiálně prohlášena za neplatná
- požadujeme uznání presbyterní sukcese v evangelických
církvích, která v dřívějších dobách byla možná a
rozšířená i v katolické církvi
- zasazujeme se za vzájemnou eucharistickou pohostinnost, nejprve
pro členy konfesně smíšených rodin a poté - při zvláštních
příležitostech jako je ekumenický Kirchentag - pro všechny
účastníky
2. ekumenický
Kirchentag v Mnichově je dobrou příležitostí k slavení
a k pokračování na naší společné cestě k plnému
církevnímu společenství, „abyste měli naději".
K objasnění a
doplnění našich postojů a návrhů odkazujeme na knihu vydanou
u příležitosti letošního Kirchentagu - autoři Johannes
Brosseder, Joachim Track: Kirchengemeinschaft jetzt! Die Kirche Jesu
Christi, die Kirchen und ihre Gemeinschaft (Církevní společenství
již nyní! Církev Ježíše Krista, církve a jejich společenství,
Neukirchener Verlag, 2010).
Pracovní tým Wir sind Kirche Německo, květen 2010, přeložil
Filip Outrata
Poslední komentáře