Milí biskupové
Utrechtské unie,
konečně Vám zasílám
svou zprávu o třetím evropském shromáždění
v Sibiu (EEA3). Prosím, omluvte opoždění. Od mého
návratu z Rumunska probíhají dodatečná
zpracování EEA3 a rovněž i přípravy na
každoroční zasedání ústředního
výboru Konference evropských církví
(KEK), které se bude konat ve Vídni. EEA3 bude tématem
i tam. Kromě toho budu mít v lednu referát s panelovou
diskuzí pro švýcarskou sekci Ekumenického fóra
křesťanských žen v Evropě v Bernu.
Dovoluji si ve své
zprávě/komentáři stručně zmínit několik
bodů. Ráda pochopitelně zodpovím vaše případné
dotazy. Kromě toho odkazuji na svůj článek, který
vyšel ve švýcarských církevních
novinách, a na zprávy Wernera Schlenzinga,
starokatolického delegáta EEA3 z Německa, který
mi ji laskavě poskytl. S jeho závěry a dojmy mohu jen
plně souhlasit.
Starokatolická delegace se
jeden večer v Sibiu sešla, „očichala" a diskutovala o
Sibiu a „Bohu, světu i všeličem" (v pravém slova
smyslu). Toto setkání hodnotím jako velmi cenné.
Na naší
internetové domácí stránce je pod
odkazem na církevní obec Aarau v listu obce
03/2007 zveřejněna zpráva od Patricie Darlingtonové.
Také Monique Pythonová mi řekla, že napíše
článek.
EEA3 - Sibiu
Místo setkání
Myslím si, že bylo
dobré a důležité, že se EEA3 konala na převážně
pravoslavném místě. Avšak (rumunsko-)pravoslavná
prezence mohla být klidně méně viditelná. V
představení byly použity obrazy, hudba, video, hlasy atd. -
jednalo se svým způsobem o „církev k osahání".
Účastníci si mohli učinit živou a konkrétní
představu hostitelích. Když zvážím, že Sibiu
bylo pro takovou velkou akci všechno jiné než ideální,
pak si myslím, že organizátoři učinili to nejlepší
možné. Stravování nebylo bohužel společné
(avšak nedalo se to jinak řešit), byli jsme všichni rozděleni po
stanovených skupinách do různých
restaurací. Proto nebylo možno jíst s těmi, se
kterými bychom chtěli. Započaté hovory nebo
navazování kontaktů nemohly být vedeny dále
apod. Struktura programu vůbec značně omezovala navazování
kontaktů a poznávání nových lidí,
církví, tradicí atd. Pochopitelně, že kdo
nebyl příliš unavený, mohl zmeškané dohonit
v noci, přes den ovšem na to čas nebyl.
Program
Ráno se začínalo
modlitbami, potom následovaly pozdravy, pozdravné
projevy a různé referáty. Ty měly být úvodem
k odpoledním fórům (k tématům jednota,
spiritualita, svědectví, Evropa, náboženství,
migrace, stvoření, spravedlnost, mír). Na fóra
bylo potřeba zapsat se již týdny předem. Po fórech
se konaly na různých místech města vždy dvě
pobožnosti. Po večeři probíhaly různé kulturní
a tématické večerní akce.
Celkem vzato byl program příliš
přetížený. Délka příspěvků nebyla
vždy dodržena, navíc mnoho referujících zřejmě
zapomínalo na to, že v plénu sedí lidé
rozdílného stupně vzdělání, věku i
schopnosti koncentrace. Kvůli nedostatku času musely být k
velké škodě zkráceny nebo dokonce zcela zrušeny tzv.
umělecké příspěvky. Pěvecké a taneční
skupiny jistě investovaly do přípravy mnoho času a úsilí
a pak jednoduše vypadly.
Podíl mládeže mezi
delegáty
Mládež bylo vidět hlavně jako
obsluhu, dobrovolné pomocníky a pomocnice. S velkým
nadšením a angažováním „kmitali" kolem,
byli zkrátka nenahraditelní a neocenitelní! Co
se týče podílu mládeže mezi delegáty,
škoda mluvit... V každém případě nelze kvůli
tomu činit výtky organizacím, KEKu a Evropské
biskupské konferenci; ty by nanejvýš mohly podat
návrh. Pokud však církve budou raději stále
vysílat k takovým příležitostem vysoce
titulované teologické koryfeje, bude vyrovnané
složení delegovaných ještě dlouho vysněným
přáním. Vím, že samochvála smrdí,
přesto jsem však skutečně ráda a pyšná na nás
Švýcary a též na celou starokatolickou delegaci
v Sibiu. Myslím si, že jsme dokázali sestavit
dobrou směs z mladých i starých, duchovních i
laiků, mužů i žen.
Účast
Účast byla pro mne nejvíce
pohoršujícím aspektem celého EEA3, protože tam
prakticky žádná účast mládeže nebyla.
Bohužel se původní přísliby vůbec nenaplnily.
Již v Římě v roce 2006 na
prvním přípravném setkání jsme se
zřetelně vyslovili pro silnou spoluúčast delegovaných.
Požadováno bylo více spolurozhodování,
času pro hovory a práci ve skupinách, což bylo ze
strany organizátorů přislíbeno. Bohužel se tyto
přísliby vůbec nenaplnily.
Značně omezená délka
příspěvků delegátů musela být ještě
zkracována, protože referenti stále neuvěřitelným
způsobem přetahovali a celá komplikovaná procedura
k udělování slova nebo vyjadřování
stanovisek znemožňovala vznik jakéhokoli dialogu.
Odpoledne poskytovalo již
více možností k výměně názorů,
přemýšlení a formulaci svých náhledů a
obav - ale i zde byl čas určený pro práci ve
skupinách a výměnu velice závislý na
organizátorech a mluvčích jednotlivých fór.
Výsledek
Upřímně řečeno jsem od EEA3
čekala víc. Snad jsem se k tomu nechala poněkud
svést entuziastickými zprávami od lidí,
kteří se zúčastnili EEA1 a EEA2 (Basilej a Štýrský
Hradec), a vytvořila si tak falešnou představu. Možná
chyběla nějaká významná historická
událost, jako byl pád berlínské zdi těsně
před EEA1 nebo zmatky v tehdejší Jugoslávii v
době EEA2, které vedly lidi k semknutí a
umožňovaly jim bojovat za společnou ideu, čímž vůbec
nechci zlehčovat a bagatelizovat příšernosti v bývalé
Jugoslávii. Momentálně žijeme v relativně
mírové a klidné době, za což jsem více
než vděčná. Opačnou stranou mince je však rostoucí
lhostejnost. Není třeba se angažovat, exponovat atd.,
všechno je O.K. Možná, že právě tyto okolnosti
vedly k tomu, že se EEA3 stalo relativně nespektakulárním
shromážděním. Jsem kritická i k pochybné
snaze organizátorů EEA3 co nejvíce vyhladit a
přehlížet mnoho sporných a citlivých bodů.
Velmi mne zklamalo, že jsme se my jako
delegáti museli bránit odporu, aby Charta oecumenica byla zmíněna alespoň v první polovině
závěrečného poselství. Jak jsem se dozvěděla
od jistého člena komise pro přípravu závěrečného
poselství, zástupci jistých církví
velmi silně brojili proti citování tohoto dokumentu
v závěrečném poselství. Přitom je to
právě jeden z nejrelevantnějších dokumentů
ekumeny, který je akceptován většinou církví,
pokud již u nich nebyl ratifikován. Alespoň při problému
s Charta oecumenica bylo slyšet a vidět jistou
rezistenci z řad delegovaných, kterou organizátoři
nemohli ignorovat. Přesto poselství EEA3 notně kulhá
za tím z EEA2.
Se smíšenými pocity jsem
vnímala také rezoluci svazů mládeže. Ta byla
přijata za velkého potlesku a zařazena jako dodatek
k závěrečnému poselství. To bylo skvělé
a přímo geniální! Aspoň někdo z EEA3, kdo se
vyjádřil otevřeně a srdnatě! Má to však háček.
Pokud dospělí musí používat mládež
jako svou hlásnou troubu, protože se sami k něčemu
neodvažují nebo když udávají jakékoli
důvody pro svoji rezervovanost, pak mne to nutí k nedůvěře
a přemýšlení.
Jak má být
ekumenický proces veden dál? Nadšení, s jakým
shromáždění příspěvek „svazů mládeže"
přijalo, ukazuje zřetelně, že existuje potřeba otevřených
a odvážných slov.
Komentář
Byla to pokojná a milá (v
negativním smyslu) akce. Veškeré překážky
nebo těžkosti byly předem odklizeny z cesty. Kontroverzní
a sporná témata byla důsledně opomíjena.
V Římě ovšem bylo dohodnuto, že témata jako
společná eucharistie, homosexualita, celibát, ženy
v církvi atd. by měla být na EEA3 uvedena. I v
tomto případě byla „ignorována" přání
odspodu. Jakákoliv možnost debaty byla elegantně znemožněna.
Zůstává mi záhadou,
odkud přicházel tento skoro panický strach
organizátorů. Stojí ekumenický proces zítřka
na vratkých nohách? Když je všechno blokováno,
pak nemůže dojít k žádnému procesu. A
především, jak se máme učit jeden od druhého,
když nám není dovoleno mluvit? Jak můžeme měnit svá
stanoviska, když nesmíme klást žádné (i
nepohodlné nebo kritické) otázky?
I to, co se událo po zakončení
EEA3, je na pováženou. Závěrečné poselství
bylo teprve po asi dvou týdnech(!) zveřejněno na internetu.
Protože jej prý Evropská biskupská konference
chtěla dodatečně pozměnit. Sporným místem byla věta
o rodině a respektování života. Plenárním
shromážděním přijatý text zněl „od počátku
života až k smrti". Evropská biskupská
konference požadovala znění „od početí až
k smrti". KEK zaujal stanovisko, že to není legální,
že platí znění, které bylo předloženo na
generálním shromáždění jako konečná
verze a poté bylo (byť jen aklamací) také tak
přijato. Je po mě nepochopitelné, že vůbec někdo dostal
nápad tento text zpětně pozměnit. Ukazuje to však, že
jisté církve uvnitř svých struktur ještě
nikdy nic neslyšely o synodálních, natožpak
demokratických, strukturách a postupech jednání.
EEA3 ve
mě zanechává smíšené
pocity. Jistěže bylo dobré se setkat, jistěže bylo
napínavé potkat tolik lidí, jistěže je Sibiu
zajímavé město, jistěže je ekumena důležitá,
ale ...! Jasné je také, že mám díky své
práci v KEKu jisté vědomosti „z kuchyně", a
proto jsem do Sibiu odjela s jiným očekáváním
než většina ostatních, kteří o tom, co bylo předtím
plánováno, vypracováno a domluveno, nic
nevěděli.
V každém případě
se těším na naše příští generální
shromáždění roku 2009 v Lyonu (Francie). Nemáme
to v KEKu vždy jednoduché, avšak panuje v něm přes
všechny problémy, zcela jiná kultura hovorů a vedení
sporů, než jakou jsme zažili v Sibiu.
S milými pozdravy Carole
Soland
Z němčiny přeložil Josef Koenig
Poslední komentáře