Zpráva o Sibiu

Milí biskupové Utrechtské unie,

konečně Vám zasílám svou zprávu o třetím evropském shromáždění v Sibiu (EEA3). Prosím, omluvte opoždění. Od mého návratu z Rumunska probíhají dodatečná zpracování EEA3 a rovněž i přípravy na každoroční zasedání ústředního výboru Konference evropských církví (KEK), které se bude konat ve Vídni. EEA3 bude tématem i tam. Kromě toho budu mít v lednu referát s panelovou diskuzí pro švýcarskou sekci Ekumenického fóra křesťanských žen v Evropě v Bernu.

Dovoluji si ve své zprávě/komentáři stručně zmínit několik bodů. Ráda pochopitelně zodpovím vaše případné dotazy. Kromě toho odkazuji na svůj článek, který vyšel ve švýcarských církevních novinách, a na zprávy Wernera Schlenzinga, starokatolického delegáta EEA3 z Německa, který mi ji laskavě poskytl. S jeho závěry a dojmy mohu jen plně souhlasit.

Starokatolická delegace se jeden večer v Sibiu sešla, „očichala" a diskutovala o Sibiu a „Bohu, světu i všeličem" (v pravém slova smyslu). Toto setkání hodnotím jako velmi cenné.

Na naší internetové domácí stránce je pod odkazem na církevní obec Aarau v listu obce 03/2007 zveřejněna zpráva od Patricie Darlingtonové. Také Monique Pythonová mi řekla, že napíše článek.

EEA3 - Sibiu

Místo setkání

Myslím si, že bylo dobré a důležité, že se EEA3 konala na převážně pravoslavném místě. Avšak (rumunsko-)pravoslavná prezence mohla být klidně méně viditelná. V představení byly použity obrazy, hudba, video, hlasy atd. - jednalo se svým způsobem o „církev k osahání". Účastníci si mohli učinit živou a konkrétní představu hostitelích. Když zvážím, že Sibiu bylo pro takovou velkou akci všechno jiné než ideální, pak si myslím, že organizátoři učinili to nejlepší možné. Stravování nebylo bohužel společné (avšak nedalo se to jinak řešit), byli jsme všichni rozděleni po stanovených skupinách do různých restaurací. Proto nebylo možno jíst s těmi, se kterými bychom chtěli. Započaté hovory nebo navazování kontaktů nemohly být vedeny dále apod. Struktura programu vůbec značně omezovala navazování kontaktů a poznávání nových lidí, církví, tradicí atd. Pochopitelně, že kdo nebyl příliš unavený, mohl zmeškané dohonit v noci, přes den ovšem na to čas nebyl.

Program

Ráno se začínalo modlitbami, potom následovaly pozdravy, pozdravné projevy a různé referáty. Ty měly být úvodem k odpoledním fórům (k tématům jednota, spiritualita, svědectví, Evropa, náboženství, migrace, stvoření, spravedlnost, mír). Na fóra bylo potřeba zapsat se již týdny předem. Po fórech se konaly na různých místech města vždy dvě pobožnosti. Po večeři probíhaly různé kulturní a tématické večerní akce.

Celkem vzato byl program příliš přetížený. Délka příspěvků nebyla vždy dodržena, navíc mnoho referujících zřejmě zapomínalo na to, že v plénu sedí lidé rozdílného stupně vzdělání, věku i schopnosti koncentrace. Kvůli nedostatku času musely být k velké škodě zkráceny nebo dokonce zcela zrušeny tzv. umělecké příspěvky. Pěvecké a taneční skupiny jistě investovaly do přípravy mnoho času a úsilí a pak jednoduše vypadly.

Podíl mládeže mezi delegáty

Mládež bylo vidět hlavně jako obsluhu, dobrovolné pomocníky a pomocnice. S velkým nadšením a angažováním „kmitali" kolem, byli zkrátka nenahraditelní a neocenitelní! Co se týče podílu mládeže mezi delegáty, škoda mluvit... V každém případě nelze kvůli tomu činit výtky organizacím, KEKu a Evropské biskupské konferenci; ty by nanejvýš mohly podat návrh. Pokud však církve budou raději stále vysílat k takovým příležitostem vysoce titulované teologické koryfeje, bude vyrovnané složení delegovaných ještě dlouho vysněným přáním. Vím, že samochvála smrdí, přesto jsem však skutečně ráda a pyšná na nás Švýcary a též na celou starokatolickou delegaci v Sibiu. Myslím si, že jsme dokázali sestavit dobrou směs z mladých i starých, duchovních i laiků, mužů i žen.

Účast

Účast byla pro mne nejvíce pohoršujícím aspektem celého EEA3, protože tam prakticky žádná účast mládeže nebyla. Bohužel se původní přísliby vůbec nenaplnily.

Již v Římě v roce 2006 na prvním přípravném setkání jsme se zřetelně vyslovili pro silnou spoluúčast delegovaných. Požadováno bylo více spolurozhodování, času pro hovory a práci ve skupinách, což bylo ze strany organizátorů přislíbeno. Bohužel se tyto přísliby vůbec nenaplnily.

Značně omezená délka příspěvků delegátů musela být ještě zkracována, protože referenti stále neuvěřitelným způsobem přetahovali a celá komplikovaná procedura k udělování slova nebo vyjadřování stanovisek znemožňovala vznik jakéhokoli dialogu.

Odpoledne poskytovalo již více možností k výměně názorů, přemýšlení a formulaci svých náhledů a obav - ale i zde byl čas určený pro práci ve skupinách a výměnu velice závislý na organizátorech a mluvčích jednotlivých fór.

Výsledek

Upřímně řečeno jsem od EEA3 čekala víc. Snad jsem se k tomu nechala poněkud svést entuziastickými zprávami od lidí, kteří se zúčastnili EEA1 a EEA2 (Basilej a Štýrský Hradec), a vytvořila si tak falešnou představu. Možná chyběla nějaká významná historická událost, jako byl pád berlínské zdi těsně před EEA1 nebo zmatky v tehdejší Jugoslávii v době EEA2, které vedly lidi k semknutí a umožňovaly jim bojovat za společnou ideu, čímž vůbec nechci zlehčovat a bagatelizovat příšernosti v bývalé Jugoslávii. Momentálně žijeme v relativně mírové a klidné době, za což jsem více než vděčná. Opačnou stranou mince je však rostoucí lhostejnost. Není třeba se angažovat, exponovat atd., všechno je O.K. Možná, že právě tyto okolnosti vedly k tomu, že se EEA3 stalo relativně nespektakulárním shromážděním. Jsem kritická i k pochybné snaze organizátorů EEA3 co nejvíce vyhladit a přehlížet mnoho sporných a citlivých bodů.

Velmi mne zklamalo, že jsme se my jako delegáti museli bránit odporu, aby Charta oecumenica byla zmíněna alespoň v první polovině závěrečného poselství. Jak jsem se dozvěděla od jistého člena komise pro přípravu závěrečného poselství, zástupci jistých církví velmi silně brojili proti citování tohoto dokumentu v závěrečném poselství. Přitom je to právě jeden z nejrelevantnějších dokumentů ekumeny, který je akceptován většinou církví, pokud již u nich nebyl ratifikován. Alespoň při problému s Charta oecumenica bylo slyšet a vidět jistou rezistenci z řad delegovaných, kterou organizátoři nemohli ignorovat. Přesto poselství EEA3 notně kulhá za tím z EEA2.

Se smíšenými pocity jsem vnímala také rezoluci svazů mládeže. Ta byla přijata za velkého potlesku a zařazena jako dodatek k závěrečnému poselství. To bylo skvělé a přímo geniální! Aspoň někdo z EEA3, kdo se vyjádřil otevřeně a srdnatě! Má to však háček. Pokud dospělí musí používat mládež jako svou hlásnou troubu, protože se sami k něčemu neodvažují nebo když udávají jakékoli důvody pro svoji rezervovanost, pak mne to nutí k nedůvěře a přemýšlení.

Jak má být ekumenický proces veden dál? Nadšení, s jakým shromáždění příspěvek „svazů mládeže" přijalo, ukazuje zřetelně, že existuje potřeba otevřených a odvážných slov.

Komentář

Byla to pokojná a milá (v negativním smyslu) akce. Veškeré překážky nebo těžkosti byly předem odklizeny z cesty. Kontroverzní a sporná témata byla důsledně opomíjena. V Římě ovšem bylo dohodnuto, že témata jako společná eucharistie, homosexualita, celibát, ženy v církvi atd. by měla být na EEA3 uvedena. I v tomto případě byla „ignorována" přání odspodu. Jakákoliv možnost debaty byla elegantně znemožněna.

Zůstává mi záhadou, odkud přicházel tento skoro panický strach organizátorů. Stojí ekumenický proces zítřka na vratkých nohách? Když je všechno blokováno, pak nemůže dojít k žádnému procesu. A především, jak se máme učit jeden od druhého, když nám není dovoleno mluvit? Jak můžeme měnit svá stanoviska, když nesmíme klást žádné (i nepohodlné nebo kritické) otázky?

I to, co se událo po zakončení EEA3, je na pováženou. Závěrečné poselství bylo teprve po asi dvou týdnech(!) zveřejněno na internetu. Protože jej prý Evropská biskupská konference chtěla dodatečně pozměnit. Sporným místem byla věta o rodině a respektování života. Plenárním shromážděním přijatý text zněl „od počátku života až k smrti". Evropská biskupská konference požadovala znění „od početí až k smrti". KEK zaujal stanovisko, že to není legální, že platí znění, které bylo předloženo na generálním shromáždění jako konečná verze a poté bylo (byť jen aklamací) také tak přijato. Je po mě nepochopitelné, že vůbec někdo dostal nápad tento text zpětně pozměnit. Ukazuje to však, že jisté církve uvnitř svých struktur ještě nikdy nic neslyšely o synodálních, natožpak demokratických, strukturách a postupech jednání.

EEA3 ve mě zanechává smíšené pocity. Jistěže bylo dobré se setkat, jistěže bylo napínavé potkat tolik lidí, jistěže je Sibiu zajímavé město, jistěže je ekumena důležitá, ale ...! Jasné je také, že mám díky své práci v KEKu jisté vědomosti „z kuchyně", a proto jsem do Sibiu odjela s jiným očekáváním než většina ostatních, kteří o tom, co bylo předtím plánováno, vypracováno a domluveno, nic nevěděli.

V každém případě se těším na naše příští generální shromáždění roku 2009 v Lyonu (Francie). Nemáme to v KEKu vždy jednoduché, avšak panuje v něm přes všechny problémy, zcela jiná kultura hovorů a vedení sporů, než jakou jsme zažili v Sibiu.

S milými pozdravy Carole Soland

Z němčiny přeložil Josef Koenig