Jste zde

Shromáždění ústředního výboru Konference evropských církví ve Vídni 2007

Ekumenické hledání konsensu - napínavá výzva

14. až 17. listopadu 2007 se ve Vídni konalo každoroční shromáždění ústředního výboru Konference evropských církví (KEK). Byl u toho Děda Mráz a paní Pekelná. Očividně si ta poslední přivedla pomocníky, protože sama by asi nestačila přes noc naházet na Vídeň takové množství sněhu. Vozidlo, které mělo účastníky dopravit externě ubytované účastníky do Seminárního střediska, přivedla paní Pekelná jak se zdá do takového stresu, že se řidič zhroutil ještě před počátkem jízdy a musela být hledána náhrada. Druhý den bylo možno začít s jeden a půl hodinovým zpožděním s notně nabitým programem. Ten se tím stal ještě zhuštěnějším.

Mimochodem: Již první den se začalo později, řidič nemohl nalézt cestu a jezdil zpočátku neustále jaksi dokola. Zcela šťastným řešením nebylo, že všichni účastníci nemohli přenocovat v konferenčním centru. Malý odpočinek během polední přestávky a cenné večerní hovory se tak mohly sotva konat nebo zůstaly částečně vyhrazeny zpáteční cestě. Jinak se však Seminární středisko ukázalo jako ideální prostor pro jednání. Z obou švýcarských členů byla tentokrát přítomna jenom autorka tohoto článku, protože prezident Švýcarského svazu evangelických církví, Thomas Wipf, byl zaměstnán jinde diskuzí o eutanázii a nemohl do Vídně poslat žádného zástupce.

Několik projednávaných bodů a témat: Dodatečné vyhodnocení Třetího ekumenického shromáždění v Sibiu. Prezídium a generální sekretář kladli na tento bod velikou váhu. Vskutku bylo toho hodně k projednání a všichni přítomní museli „vyprazdňovat své hlavy". Hlavní částí kritiky byla nedostatečná participace. Delegáti EEA3 byli většinou odsouzeni k tomu být posluchači zdlouhavých pojednání a pozdravných poselství, což vyvolalo všeobecnou nevoli. A okolnost, že konečné poselství EEA3 při závěru shromáždění bylo Evropskou biskupskou konferencí, která shromáždění organizovala společně s KEKem, svévolně pozměněno, zvýšila pochybnosti o smyslu kooperace s touto organizací ještě více. Jako nedostatek se jevilo, že na EEA3 bylo přítomno příliš málo mládeže. Ta „kmitala" ponejvíce jako pomocníci nebo se zúčastnila tzv. stewardovského programu. Na konferenci však téměř chyběla při diskuzích. Při diskuzích o tom, jak se poučit z chyb EEA3 pro všechna další shromáždění, zvláště pro nadcházející generální shromáždění KEKu v Lyonu, vyvolalo vyjádření jednoho ruského pravoslavného delegáta všeobecné pobouření v sále. Neviděl žádnou potřebu podporovat účast mládeže, protože se prý mládež ve svém věku o takové akce nezajímá a raději „pije pivo nebo jezdí na motorkách". Zda ho následující příspěvek Pracovní skupiny pro účast mládeže poučil o jiném, zůstává otevřené.

Účast mládeže

Pracovní skupina pro účast mládeže byla ustavena po zasedání ústředního výboru KEKu v britském Derry. Zde představila svůj připravený dokument. Reakce byly kontroverzní, převážný souhlas na protestantské a i „jiné" straně, rezervovanost až velká skepse na straně pravoslavné. Pravoslavní si jsou jisti, že mládež se musí učit od starších a ne naopak. Za tím stojí asi velký strach, že mladí (podle definice KEKu lidé do 30 let) by mohli dostat příliš mnoho práva k spoluzvažování a spolurozhodování. Po delší ale vcelku konstruktivní diskuzi byl předložený dokument odsouhlasen.

Současně bylo usneseno, že bezprostředně před generálním shromážděním ve francouzském Lyonu se má konat shromáždění mládeže probíhající současně s přípravným setkáním ústředního výboru. Důrazně bylo také požadováno, aby v Lyonu byli mladí již viditelní jako „plnoprávní" účastníci, např. jako oficiální referenti a referentky - a ne pouze jako „laciné pomocné síly" (tzn. stewardi).

13. Generální shromáždění 2009 v Lyonu

Každý šestý rok koná KEK své generální shromáždění, které má vždy jedno téma a na kterém je volen nový ústřední výbor. Hostitelem příštího generálního shromáždění, které se má konat 15.-21. 6. 2009, bude Lyon. Před nedávnem začaly přípravy. Úkolů ke splnění bude hodně, neboť v téže době bude KEK existovat 50 let, což má být pochopitelně náležitě oslaveno. Pracovní skupina složená z členů ústředního výboru se ujme plánování pro Lyon. Byla vyzvána, aby si vzala k srdci závěrečné důsledky z EEA3, aby se již stejné chyby a nedostatky neopakovaly.

Ve Vídni měl ústřední výbor za úkol, aby rozhodl o tématu pro generální shromáždění. Co vypadalo původně jako jednoduchý úkol, se ukázalo být tvrdým oříškem. Znovu se ukázalo, jak rychle se ona proklamovaná a usilovaná „jednota v různosti" rozpadá do konfesních kousků: zde pravoslavné církve, tam protestantské a ti „ostatní". Většinou podporovaný návrh „já vám chci dát budoucnost a naději" (Jr 29, 11) se nelíbil pravoslavným členům, protože se tam nevyskytovalo slovo Kristus. Protože však nelze měnit biblický citát, nemohl být favorizovaný citát použit. Alternativní návrh „V Kristu máme budoucnost a naději" vedl rovněž k vášnivé diskuzi, která hrozila vyústit v zásadní spor, který biblický citát je ten vskutku pravý. Nakonec došlo k ohledně motta pro Lyon k domluvě: „K naději povoláni v Kristu". Biblické pozadí tohoto motta tvoří Ef 4.

Finance

Asi již rok má KEK nového správce, avšak i on musel stejně jako jeho předchůdce poukázat na to, že ne všechny členské církve platí své příspěvky. To vede k tomu, že projekty KEKu nemohou být uskutečňovány v plánované míře nebo nejsou uskutečňovány vůbec. Zatím KEK nezamýšlí uvalovat „sankce", ale je jasné, že tyto poměry nemohou být trpěny navěky. Mezi dlužícími církvemi jsou i některé starokatolické církve.

(Skoro) noví členové

Tento rok podaly čtyři církve a sdružení žádost o přijetí do KEKu: Svaz evangelických luterských církví ve Švýcarsku a Lichtensteinu (BELK), Autonomní estonská apoštolská pravoslavná církev (EAOK), Pravoslavná církev Estonska, moskevský patriarchát (EOK) a Arménská evangelická církev. O všech čtyřech žádostech ústřední výbor rozhodl veskrze pozitivně, avšak s jistými výhradami. Arménská evangelická církev přes prosbu generálního sekretáře Colina Williamse nedodala ještě žádné podklady, a proto zatím nebylo možné vytvořit si o této církvi žádnou představu. U BELK je třeba vyjasnit ještě několik důležitých otázek, čemuž se bude věnovat pracovní skupina. Nejobtížnější se jeví situace u obou pravoslavných církví Estonska. Obě církve uplatňují nárok být první církví v zemi, což se potom promptně objevilo ve velmi agresivní výměně slov mezi zástupci ruské Pravoslavné církve a ekumenického patriarchátu. Protože delegát ekumenického patriarchátu je sám řeckého původu, stal se spor ještě zamotanější a bylo zapotřebí nemálo diplomatického umu generálního sekretáře a jiných, aby se oba „kohouti" opět umírnili. Protože chce být KEK „církve spolu", aniž by rozeštvávala jednu proti druhé, zastával ústřední výbor tuto zásadu i zde. Bude ovšem zapotřebí dalších objasnění, aby bylo možno rozhodnout o přijetí obou estonských církví.

Perspektiva

Během shromáždění došlo částečně k velkému rozrušení mezi delegáty. Mnohé výroky během shromáždění dávaly tušit, že skutečná příčina vedoucí k jejich pronesení leží mnohem hlouběji než v právě diskutovaném tématu. Nakonec šlo o zásadní otázku, kdo má moc a kdo se mýlí, a stále znovu o prožité nebo takto cítěné neprávo, které má svůj původ v dějinách a církevní politice. Zranění, jaká byla zasazena asi každé církvi, jsou stále ještě pociťována. Čas ještě zdaleka všechny ráno nezahojil a také to pravděpodobně nikdy nedokáže - alespoň ne on sám. Jaké nevyřešené historicky podmíněné spory a otevřené rány právě mezi některými pravoslavnými církvemi ještě stále dýmají, může nepravoslavný křesťan či křesťanka sotva tušit nebo cítit. KEK však chce být „církve spolu rovnoprávně" a stále se snaží - přiznejme, že to není jednoduché - udržovat ekumenický dialog. Právě proto je tato organizace tak důležitá: má se, ba i musí se, umožnit hádat se, aby se potom opět usmiřovalo a pracovalo na dalším „být spolu".

Z němčiny přeložil Josef Koenig