Ekumenické hledání
konsensu - napínavá výzva
14. až 17. listopadu 2007 se ve Vídni
konalo každoroční shromáždění ústředního
výboru Konference evropských církví
(KEK). Byl u toho Děda Mráz a paní Pekelná.
Očividně si ta poslední přivedla pomocníky, protože
sama by asi nestačila přes noc naházet na Vídeň
takové množství sněhu. Vozidlo, které mělo
účastníky dopravit externě ubytované účastníky
do Seminárního střediska, přivedla paní
Pekelná jak se zdá do takového stresu, že se
řidič zhroutil ještě před počátkem jízdy a musela
být hledána náhrada. Druhý den bylo možno
začít s jeden a půl hodinovým zpožděním
s notně nabitým programem. Ten se tím stal ještě
zhuštěnějším.
Mimochodem: Již první den se
začalo později, řidič nemohl nalézt cestu a jezdil
zpočátku neustále jaksi dokola. Zcela šťastným
řešením nebylo, že všichni účastníci
nemohli přenocovat v konferenčním centru. Malý
odpočinek během polední přestávky a cenné
večerní hovory se tak mohly sotva konat nebo zůstaly
částečně vyhrazeny zpáteční cestě. Jinak se
však Seminární středisko ukázalo jako ideální
prostor pro jednání. Z obou švýcarských
členů byla tentokrát přítomna jenom autorka tohoto
článku, protože prezident Švýcarského svazu
evangelických církví, Thomas Wipf, byl zaměstnán
jinde diskuzí o eutanázii a nemohl do Vídně
poslat žádného zástupce.
Několik projednávaných
bodů a témat: Dodatečné vyhodnocení Třetího
ekumenického shromáždění v Sibiu. Prezídium
a generální sekretář kladli na tento bod
velikou váhu. Vskutku bylo toho hodně k projednání
a všichni přítomní museli „vyprazdňovat své
hlavy". Hlavní částí kritiky byla
nedostatečná participace. Delegáti EEA3 byli většinou
odsouzeni k tomu být posluchači zdlouhavých
pojednání a pozdravných poselství, což
vyvolalo všeobecnou nevoli. A okolnost, že konečné
poselství EEA3 při závěru shromáždění
bylo Evropskou biskupskou konferencí, která shromáždění
organizovala společně s KEKem, svévolně pozměněno,
zvýšila pochybnosti o smyslu kooperace s touto
organizací ještě více. Jako nedostatek se jevilo, že
na EEA3 bylo přítomno příliš málo mládeže.
Ta „kmitala" ponejvíce jako pomocníci nebo se
zúčastnila tzv. stewardovského programu. Na konferenci
však téměř chyběla při diskuzích. Při diskuzích
o tom, jak se poučit z chyb EEA3 pro všechna další
shromáždění, zvláště pro nadcházející
generální shromáždění KEKu v Lyonu,
vyvolalo vyjádření jednoho ruského
pravoslavného delegáta všeobecné pobouření
v sále. Neviděl žádnou potřebu podporovat účast
mládeže, protože se prý mládež ve svém
věku o takové akce nezajímá a raději „pije
pivo nebo jezdí na motorkách". Zda ho následující
příspěvek Pracovní skupiny pro účast mládeže
poučil o jiném, zůstává otevřené.
Účast mládeže
Pracovní skupina pro účast
mládeže byla ustavena po zasedání ústředního
výboru KEKu v britském Derry. Zde představila svůj
připravený dokument. Reakce byly kontroverzní,
převážný souhlas na protestantské a i „jiné"
straně, rezervovanost až velká skepse na straně
pravoslavné. Pravoslavní si jsou jisti, že mládež
se musí učit od starších a ne naopak. Za tím
stojí asi velký strach, že mladí (podle
definice KEKu lidé do 30 let) by mohli dostat příliš
mnoho práva k spoluzvažování a
spolurozhodování. Po delší ale vcelku
konstruktivní diskuzi byl předložený dokument
odsouhlasen.
Současně bylo usneseno, že
bezprostředně před generálním shromážděním
ve francouzském Lyonu se má konat shromáždění
mládeže probíhající současně
s přípravným setkáním ústředního
výboru. Důrazně bylo také požadováno, aby v
Lyonu byli mladí již viditelní jako „plnoprávní"
účastníci, např. jako oficiální
referenti a referentky - a ne pouze jako „laciné pomocné
síly" (tzn. stewardi).
13. Generální
shromáždění 2009 v Lyonu
Každý šestý rok koná
KEK své generální shromáždění,
které má vždy jedno téma a na kterém je
volen nový ústřední výbor. Hostitelem
příštího generálního shromáždění,
které se má konat 15.-21. 6. 2009, bude Lyon. Před
nedávnem začaly přípravy. Úkolů ke splnění
bude hodně, neboť v téže době bude KEK existovat 50
let, což má být pochopitelně náležitě
oslaveno. Pracovní skupina složená z členů
ústředního výboru se ujme plánování
pro Lyon. Byla vyzvána, aby si vzala k srdci závěrečné
důsledky z EEA3, aby se již stejné chyby a nedostatky
neopakovaly.
Ve Vídni měl ústřední
výbor za úkol, aby rozhodl o tématu pro
generální shromáždění. Co vypadalo
původně jako jednoduchý úkol, se ukázalo být
tvrdým oříškem. Znovu se ukázalo, jak rychle
se ona proklamovaná a usilovaná „jednota v různosti"
rozpadá do konfesních kousků: zde pravoslavné
církve, tam protestantské a ti „ostatní".
Většinou podporovaný návrh „já vám
chci dát budoucnost a naději" (Jr 29, 11) se nelíbil
pravoslavným členům, protože se tam nevyskytovalo slovo
Kristus. Protože však nelze měnit biblický citát,
nemohl být favorizovaný citát použit.
Alternativní návrh „V Kristu máme budoucnost a
naději" vedl rovněž k vášnivé diskuzi, která
hrozila vyústit v zásadní spor, který
biblický citát je ten vskutku pravý. Nakonec
došlo k ohledně motta pro Lyon k domluvě: „K naději
povoláni v Kristu". Biblické pozadí
tohoto motta tvoří Ef 4.
Finance
Asi již rok má KEK nového
správce, avšak i on musel stejně jako jeho předchůdce
poukázat na to, že ne všechny členské církve
platí své příspěvky. To vede k tomu, že
projekty KEKu nemohou být uskutečňovány v plánované
míře nebo nejsou uskutečňovány vůbec. Zatím
KEK nezamýšlí uvalovat „sankce", ale je jasné,
že tyto poměry nemohou být trpěny navěky. Mezi dlužícími
církvemi jsou i některé starokatolické církve.
(Skoro) noví členové
Tento rok podaly čtyři církve
a sdružení žádost o přijetí do KEKu: Svaz
evangelických luterských církví ve
Švýcarsku a Lichtensteinu (BELK), Autonomní estonská
apoštolská pravoslavná církev (EAOK),
Pravoslavná církev Estonska, moskevský
patriarchát (EOK) a Arménská evangelická
církev. O všech čtyřech žádostech ústřední
výbor rozhodl veskrze pozitivně, avšak s jistými
výhradami. Arménská evangelická církev
přes prosbu generálního sekretáře Colina
Williamse nedodala ještě žádné podklady, a proto
zatím nebylo možné vytvořit si o této církvi
žádnou představu. U BELK je třeba vyjasnit ještě několik
důležitých otázek, čemuž se bude věnovat pracovní
skupina. Nejobtížnější se jeví situace u obou
pravoslavných církví Estonska. Obě církve
uplatňují nárok být první církví
v zemi, což se potom promptně objevilo ve velmi agresivní
výměně slov mezi zástupci ruské Pravoslavné
církve a ekumenického patriarchátu. Protože
delegát ekumenického patriarchátu je sám
řeckého původu, stal se spor ještě zamotanější a
bylo zapotřebí nemálo diplomatického umu
generálního sekretáře a jiných, aby se
oba „kohouti" opět umírnili. Protože chce být KEK
„církve spolu", aniž by rozeštvávala jednu proti
druhé, zastával ústřední výbor
tuto zásadu i zde. Bude ovšem zapotřebí dalších
objasnění, aby bylo možno rozhodnout o přijetí obou
estonských církví.
Perspektiva
Během shromáždění
došlo částečně k velkému rozrušení
mezi delegáty. Mnohé výroky během shromáždění
dávaly tušit, že skutečná příčina vedoucí
k jejich pronesení leží mnohem hlouběji než v
právě diskutovaném tématu. Nakonec šlo o
zásadní otázku, kdo má moc a kdo se mýlí,
a stále znovu o prožité nebo takto cítěné
neprávo, které má svůj původ v dějinách
a církevní politice. Zranění, jaká byla
zasazena asi každé církvi, jsou stále ještě
pociťována. Čas ještě zdaleka všechny ráno
nezahojil a také to pravděpodobně nikdy nedokáže -
alespoň ne on sám. Jaké nevyřešené historicky
podmíněné spory a otevřené rány právě
mezi některými pravoslavnými církvemi ještě
stále dýmají, může nepravoslavný
křesťan či křesťanka sotva tušit nebo cítit. KEK však
chce být „církve spolu rovnoprávně" a stále
se snaží - přiznejme, že to není jednoduché
- udržovat ekumenický dialog. Právě proto je tato
organizace tak důležitá: má se, ba i musí se,
umožnit hádat se, aby se potom opět usmiřovalo a pracovalo
na dalším „být spolu".
Z němčiny přeložil
Josef Koenig
Poslední komentáře