Jste zde

Z dopisů čtenářů

Snad je křesťanský postoj k hmotnému vlastnictví v ohlášené knize J.  Weismayera .Život v plnosti" objasněn úplněji, než nám zatím prozradila ukázka v Getsemanech 3/94 (str. 7-11). Ta totiž dnes a u nás volá přinejmenším po čtverém zásadním doplnění:

1.  Ani v Písmu nechybějí jasná slova o získávání hmotných statků jak pro vlastní obživu (např. 1 Te 4,11 a 2 Te 3,12), tak v zájmu potřebnějších (Ef 4,28 aj.). Tehdy ještě bez ekonomické reflexe. - A v pasážích o dalším vývoji by zasloužily navazující zmínku aspoň .hospodařící" řehole počínaje benediktiny.

2.  Výroba hmotných statků je závažným etickým problémem jistě od nástupu světové populační exploze. Dnes tím naléhavěji na pozadí vztahu Sever - Jih a sporů o kontrolu porodnosti. Nabízí se připomenout Bonhofferovu poznámku z r. 1943: .Dokud jde vše dobře, můžeme si dovolit luxus pokládat úspěch za křesťansky irelevantní." Odpovědnost za hmotný svět patří také ke spiritualitě, a to nejen ke spiritualitě věřících podnikatelů.

3.  U nás mají apely na .kulturu sdílení" (raději než získávání) nepěknou příchuť při desetiprocentním krytí potřeb církve ze zahraničí, viz - konečně!  - .Mlčení o podstatném" v KT 7/94.

4.  Přechod od ekonomiky .stále více" k ekonomice .dost" se stává podmínkou i pro samo přežití lidstva, ne-li celé biosféry. Biblické a křesťanské podněty k obratu ve vztahu k hmotným statkům patří k aktualitám planetárního dosahu. Uplatníme je my, nebo je přenecháme zcela sekulárním iniciativám?

(5. Ani pro komunisty se vztah k hmotnému bohatství nevyvíjel bez problémů.  Weismayerovy závěry mohly být blízké čínským a albánským kritikům konzumních sovětských cílů, daleko a krutě za ně šel Pol Pot s programovou rovností v bídě, s níž se nejspíš nechtě potýká Castro. Ekologicky selhal Východ místy hůř než Západ. K tématu to dosud patří jako velký otazník nad poučením z pádu komunismu v řadách jeho dřívějších západních obdivovatelů, včetně části křesťanů. Máme či hledáme jasno my ?)

V.F.

(. . .) Byla jsem teď dva týdny v Itálii na studijně pojaté pouti a z domova jsem s sebou vezla cca dva okruhy otázek/problémů. . . v naději, že velká vzdálenost od mých obvyklých 4 stěn pomůže. První a velký problém je pro mě Ježíš v kontextu židovských dějin: proč ho nepřijali - důvody běžně uváděné se mi zdají být trochu - .dodatečné". Naproti tomu mne trápí to, jak málo zavazující bylo křesťanství pro všechny ty .činitele" protižidovského násilí. Nedá se to stručně napsat v několika řádcích, a tak se musíte jen domýšlet. Polský františkán v bazilice San Pietro mi řekl, že pogrom v Praze 1389 vedl ne františkánský kazatel s monstrancí v ruce, nýbrž jistě husita (sic!) a katolíkům se to jen připisuje, tak jako se jim vůbec připisuje antisemitismus, ale nikdo nechce vidět, jak Židi v Izraeli brání stavbě křesťanských kostelů - já jsem namítla, že jich tam je .juz dosyc". . .  Druhý a asi podobně bolavý problém: proč dnešní doba nemá náboženské umění; anebo opačně - proč už dnes církev neumí podněcovat umělce (proč se jich - jakoby - bojí?!) (. . .)

R.P.