Snad je křesťanský postoj k hmotnému vlastnictví v ohlášené
knize J. Weismayera .Život v plnosti"
objasněn úplněji, než nám zatím prozradila ukázka v Getsemanech 3/94 (str.
7-11). Ta totiž dnes a u nás volá přinejmenším po čtverém zásadním doplnění:
1. Ani v Písmu
nechybějí jasná slova o získávání hmotných statků jak pro vlastní obživu (např.
1 Te 4,11 a
2 Te 3,12), tak v zájmu potřebnějších (Ef 4,28 aj.). Tehdy ještě bez
ekonomické reflexe. - A v pasážích o dalším vývoji by zasloužily
navazující zmínku aspoň .hospodařící" řehole počínaje benediktiny.
2. Výroba hmotných
statků je závažným etickým problémem jistě od nástupu světové populační
exploze. Dnes tím naléhavěji na pozadí vztahu Sever - Jih a sporů o kontrolu
porodnosti. Nabízí se připomenout Bonhofferovu poznámku z r. 1943: .Dokud
jde vše dobře, můžeme si dovolit luxus pokládat úspěch za křesťansky
irelevantní." Odpovědnost za hmotný svět patří také ke spiritualitě, a to nejen
ke spiritualitě věřících podnikatelů.
3. U nás mají apely na
.kulturu sdílení" (raději než získávání) nepěknou příchuť při desetiprocentním
krytí potřeb církve ze zahraničí, viz - konečně! - .Mlčení o podstatném" v KT 7/94.
4. Přechod od ekonomiky
.stále více" k ekonomice .dost" se stává podmínkou i pro samo přežití
lidstva, ne-li celé biosféry. Biblické a křesťanské podněty k obratu ve
vztahu k hmotným statkům patří k aktualitám planetárního dosahu.
Uplatníme je my, nebo je přenecháme zcela sekulárním iniciativám?
(5. Ani pro komunisty se vztah k hmotnému bohatství
nevyvíjel bez problémů. Weismayerovy
závěry mohly být blízké čínským a albánským kritikům konzumních sovětských
cílů, daleko a krutě za ně šel Pol Pot s programovou rovností v bídě,
s níž se nejspíš nechtě potýká Castro. Ekologicky selhal Východ místy hůř
než Západ. K tématu to dosud patří jako velký otazník nad poučením z pádu
komunismu v řadách jeho dřívějších západních obdivovatelů, včetně části
křesťanů. Máme či hledáme jasno my ?)
V.F.
(.
. .) Byla jsem teď dva týdny v Itálii na studijně pojaté pouti a z domova
jsem s sebou vezla cca dva okruhy otázek/problémů. . . v naději, že velká vzdálenost
od mých obvyklých 4 stěn pomůže. První a velký problém je pro mě Ježíš v kontextu
židovských dějin: proč
ho nepřijali - důvody běžně uváděné se mi zdají být trochu - .dodatečné".
Naproti tomu mne trápí to, jak málo zavazující bylo křesťanství pro všechny ty
.činitele" protižidovského násilí. Nedá se to stručně napsat v několika
řádcích, a tak se musíte jen domýšlet. Polský františkán v bazilice San
Pietro mi řekl, že pogrom v Praze 1389 vedl ne františkánský kazatel s monstrancí
v ruce, nýbrž jistě husita (sic!) a katolíkům se to jen připisuje, tak jako se jim
vůbec připisuje antisemitismus, ale nikdo nechce vidět, jak Židi v Izraeli
brání stavbě křesťanských
kostelů - já jsem namítla, že jich tam je .juz dosyc". . . Druhý a asi podobně bolavý problém: proč
dnešní doba nemá náboženské umění; anebo opačně - proč už dnes církev neumí
podněcovat umělce (proč se jich - jakoby - bojí?!) (. . .)
R.P.
Poslední komentáře