Redakce spřáteleného pastoračního časopisu Wider die
Resignation, o němž jsme informovali v lednových Getsemanech, dostala
zajímavý čtenářský dopis, s jehož hlavní částí bychom rádi seznámili i
naše čtenáře.
..
. .Vnitrocírkevní zima jednou skončí a jaro by nás pak mohlo zaskočit, jak
tomu v přírodě bývá. Proto se musíme připravovat, a to znamená začít.
Konkrétně to kromě jiného znamená:
Měly by vzniknout kroužky ženatých mužů, kteří cítí povolání
a byli by ochotni sloužit jako kněží některé obci, a ti by měli společně
uvažovat, jak by mohl vypadat tento druh kněžství pro muže s rodinou a
eventuelně i s civilním povoláním. Nesmí to být přece kopie toho, jak .my
celibátníci" dnes žijeme. Již před 2. světovou válkou se setkávaly první
kroužky mužů, kteří chtěli obnovit diakonát. I v kolínské diecézi se až do
koncilu připravovali na cestu k diakonátu, která pak byla otevřena
koncilem. Byli duchovně doprovázeni kněžími, podporováni i (světícími) biskupy.
I tak zůstalo pro tyto diakony mnoho nového a nečekaného. Tuto odvahu něco v tichosti
připravovat by měli mít i v naší době ti, kdo jsou k tomu povoláni a
kdo nesou v církvi odpovědnost.
Docela podobně by se měly tvořit kroužky žen, které se
cítí povolány k diakonátu. (. . .) Tyto kroužky
by měly i dnes mít kontakt s kněžími ve službě a měly by být alespoň známy
tomu či onomu biskupovi a být jím mlčky podporovány. Atmosféra tajného či dokonce zakázaného by
totiž neprospívala nutným rozhovorům a vnitřním přípravám i konfrontacím.
Toto tedy a mnoho jiného by se mohlo začít dělat .proti
rezignaci". Slyšel jsem, že takové kroužky už existují - jako předzvěst jara
církve, po němž všichni toužíme.
P. Hartmut Hold
Poslední komentáře