Jste zde

Až se jaro v církvi zeptá...

Redakce spřáteleného pastoračního časopisu Wider die Resignation, o němž jsme informovali v lednových Getsemanech, dostala zajímavý čtenářský dopis, s jehož hlavní částí bychom rádi seznámili i naše čtenáře.

.. . .Vnitrocírkevní zima jednou skončí a jaro by nás pak mohlo zaskočit, jak tomu v přírodě bývá. Proto se musíme připravovat, a to znamená začít.

Konkrétně to kromě jiného znamená:

Měly by vzniknout kroužky ženatých mužů, kteří cítí povolání a byli by ochotni sloužit jako kněží některé obci, a ti by měli společně uvažovat, jak by mohl vypadat tento druh kněžství pro muže s rodinou a eventuelně i s civilním povoláním. Nesmí to být přece kopie toho, jak .my celibátníci" dnes žijeme. Již před 2. světovou válkou se setkávaly první kroužky mužů, kteří chtěli obnovit diakonát. I v kolínské diecézi se až do koncilu připravovali na cestu k diakonátu, která pak byla otevřena koncilem. Byli duchovně doprovázeni kněžími, podporováni i (světícími) biskupy. I tak zůstalo pro tyto diakony mnoho nového a nečekaného. Tuto odvahu něco v tichosti připravovat by měli mít i v naší době ti, kdo jsou k tomu povoláni a kdo nesou v církvi odpovědnost.

Docela podobně by se měly tvořit kroužky žen, které se cítí povolány k diakonátu. (. . .) Tyto kroužky by měly i dnes mít kontakt s kněžími ve službě a měly by být alespoň známy tomu či onomu biskupovi a být jím mlčky podporovány. Atmosféra tajného či dokonce zakázaného by totiž neprospívala nutným rozhovorům a vnitřním přípravám i konfrontacím.

Toto tedy a mnoho jiného by se mohlo začít dělat .proti rezignaci". Slyšel jsem, že takové kroužky už existují - jako předzvěst jara církve, po němž všichni toužíme.

P. Hartmut Hold