Denní modlitba církve

1. Religionisticky. Třebaže nelze prostě říci, že církevní liturgie hodin má předchůdce už v předkřesťanské a předžidovské náboženské praxi, přesto je možné konstatovat, že staré mytologie perské, egyptské a řecké kultury jakož i z nich vycházející formy bohoslužebného jednání dosvědčují, jak hluboce člověk vždy prožíval v rytmech přírody, v chodu dějin a ještě více ve vlastním životě fenomém času a snažil se jej nábožensky vyložit a zvládnout.  2. Biblicky. Izrael zná nejen večerní a ranní chvály, ale i modlitbu o třech dalších denních hodinách (srv. Da 6,11; Ž 55,18). Ž 55,18). Samozřejmost, s níž Nový zákon zmiňuje, že se apoštolové modlí o šesté a deváté hodině (Sk 3,1; 10,9; 2,15; 10,3.30), naznačuje, že kruh Ježíšových učedníků i sám Pán žijí v této modlitební tradici. Dále je důležité: Podle novozákonní tradice umírá Pán při modlitbě a poslední zastavení jeho utrpení se odehrávají v hodinách židovské modlitby (Mk 15,25.33nn par.), pascha Domini je tedy zvěstována jako modlitební děj, v němž současně nachází modlitba Izraele své nejvnitřnější naplnění.

3. Bohoslužebná tradice. To, co je naznačeno v Novém zákoně, je doloženo v jiných raných pramenech: Křesťané zachovávají židovské modlitební doby, srv. Didaché 8,2n (1. pol. 2. stol.); Tertulián, O modlitbě 23nn (kol.  r. 200), Hippolyt, Apoštolská tradice 41 (kol. r. 215). Modlí se ráno a večer, o třetí, šesté a deváté hodině a (podle Hippolyta) v noci a za svítání.  Obsahově však tyto hodiny, jak ukazují výše uvedené biblické citace, ovšem nabývají nové zaměření: V oslavné modlitbě se nyní (i s použitím žalmů) připomíná událost Kristova a pro ni je chválen Bůh. Modlitební doby jsou tedy formovány stejnou měrou christologicky a doxologicky.  Pokyny blízké životu ukazují nepochybně, že zde nejde o ideální vzory, ale o praktický křesťanský život, o modlitbu chval, která má své místo v soukromé popř. rodinné zbožnosti věřících a kterou si v žádném případě nelze představovat jako příliš rozsáhlou. Modlitba hodin - lépe: Modlitba denních dob - tedy původně vůbec není úkolem kleriků, ale bohoslužbou každého člena farního společenství. Dává dnu křesťana nezaměnitelnou tvářnost, tím, že jej utváří památkou událostí Kristova vykoupení. Ta se stala ve zcela konkrétní dny a hodiny; věřící zná tyto časy a objevuje jejich pravý smysl, když je v průběhu svého vlastního dne nechá být tím, čím už od Krista jsou: zvláštními hodinami Kristem darované spásy.

Změny, které následují např. po konstantinském obratu, později po misii Germánů, a které nezůstávají bez vlivu na duchovní život obcí věřících; monastické vlivy, které tak rozšířily obsah a rozsah denní modlitby církve, že už není pro věřící realizovatelná, jakož i jazykové bariéry, odcizují pomalu modlitbu hodin a činí z ní čistě úkol kleriků a podporují vznik lidových náhražek (růženec, Anděl Páně).

4. Denní modlitba církve - liturgie dnešního křesťana? Navzdory reformě v důsledku Druhého vatikánského koncilu dosud jen málo zasáhla nové formace denní modlitba církve život farních společenství, a tím opět i život prostých věřících. To má své důvody: a) Především v přítomnosti vrcholící rozmnožení počtu mší, nemající obdoby, ztěžuje všem formám bohoslužby, a tím i denní modlitbě církve nové zakořenění; nové církevní zákonodárství tento scestný vývoj spíše prolonguje, než koriguje (srv. např. CIC 1983, can 904).  b) Nová Denní modlitba církve je míněna především pro liturgii farních a jiných společenství (což se však doposud sotva realizovalo). Jako taková potřebuje doplnění, koncentrující obsah i rozsah a ještě jasněji profilující denní doby, aby byla praktikovatelná i v soukromém a rodinném životě věřících.  Nově vzniklé bohoslužebné formy mladé křesťanské generace (.ranní a dopolední směna") jsou v neposlední řadě neklamným příznakem spirituální otevřenosti mnohých věřících v tomto ohledu.

Literatura:

M. Eliade, Geschichte der religiösen Ideen I, II (Freiburg 1985 1987); J. Pascher, Das Stundengebet der römischen Kirche (München 1954); Th. Schnitzler, Was Stundengebet bedeutet.  Hilfen zum geistlichen Neubeginn (Freiburg 1982); Balth. Fischer, Die Psalmen als Stimme der Kirche. Gesammelte Studien zur christlichen Psalmenfrömmigkeit. Hrsg. von A. Heinz (Trier 1982).

August Jilek