Zprávy

Greta Thunberg dostane čestný doktorát teologické fakulty v Helsinkách

(MV) Univerzita v Helsinkách dne 20. března 2023 zahájila letošní jubilejní oslavy oznámením, že udělí 30 čestných doktorátů různým osobnostem z celého světa. Teologická fakulta udělí 9. června 2023 osm čestných doktorátů. Mezi oceněnými bude i dvacetiletá švédská aktivistka Greta Thunberg.

Na stránkách fakulty je její ocenění zdůvodněno slovy: „Školní stávka za klima, kterou uspořádala na podzim 2018 před budovou švédského parlamentu, se brzy rozšířila do celosvětového hnutí Fridays for Future, v němž školáci vyzývají rozhodující činitele, aby přijali opatření v oblasti klimatu založená na vědeckých důkazech. Hodnota její nekompromisní a důsledné práce pro budoucnost naší planety byla oceněna několika významnými cenami a oceněními. Její činy nás všechny zavazují k tomu, abychom jako členové komunit a společností, ale především jako lidské bytosti, změnili svůj každodenní život."

Mezi oceněnými je i Munib Younan (nar. 1950), emeritní biskup Evangelické luterské církve v Jordánsku a ve Svaté zemi, který byl v letech 2010–2017 prezidentem Světového luterského svazu. V této funkci podepsal spolu s papežem Františkem ve švédském Lundu 31. října 2016 Společné lutersko-katolické prohlášení.

Jeho ocenění je mimo jiné zdůvodněno tím, že byl po desetiletí veřejným hlasem blízkovýchodních a zejména palestinských křesťanů a v pozici prezidenta Světového luterského svazu sehrál celosvětově významnou roli křesťanského vůdce. Ve svém přístupu zdůrazňuje pozitivní roli náboženství jako faktoru podporujícího veřejnou angažovanost. Younan absolvoval magisterské studium na Helsinské univerzitě a po celou dobu své kariéry pěstoval úzké vztahy s finskými partnery.

Čestný doktorát teologické fakulty obdrží dále: Riho Altnurme, profesor církevních dějin na univerzitě v estonském Tartu; Annabel Brett, profesorka politického myšlení a historie na univerzitě v Cambridge; Grace Davie, emeritní profesorka sociologie na univerzitě v Exeteru (v češtině vyšla její kniha, ve které srovnává evropskou náboženskou situaci s jinými kontinenty: Výjimečný případ Evropa. Podoby víry v dnešním světě, Brno: CDK, 2009); Philip Esler, profesor novozákonních studií na univerzitě v Gloucestershire; Maria Immonen, která je první ženou na pozici ředitelky World Service v ústředí Světového luterského svazu; Mia Lövheim; profesorka sociologie náboženství na univerzitě v Uppsale.

Jubileum univerzity v Helsinkách (tzv. Conferment Jubilee) se koná na památku výročí prvního ceremoniálu, během kterého došlo k udělení akademických titulů v Turku v roce 1643. Tzv. conferment je akademický ceremoniál, při němž se udělují tituly magistrů, doktorů a čestných doktorů. Jmenovaní získávají své insignie v rámci slavností, které mohou trvat řadu dní. Jedná se o charakteristický finský akademický prvek, jehož účelem je oslavit úspěchy vědců, ale také demonstrovat radost z příslušnosti k akademické obci.

Zemřel Oldřich Petrlík (1938–2023)

(MV) Dne 19. března 2023 zemřel po dlouhé nemoci Oldřich Petrlík, absolvent bakalářského oboru Teologie křesťanských tradic. Pohřeb se uskutečnil 27. března v evangelické modlitebně v Aši.

Narodil se v Chebu 25. června 1938 jako druhorozený syn do rodiny železničáře. Díky obsazení Chebska Němci putoval se svou rodinou do vnitrozemí. Středoškolské vzdělání získal na Gymnáziu v Chebu, titul inženýra na VŠCHT v Praze.

Velkou část života strávil jako zaměstnanec v různých chemických provozech v severních Čechách. Tam se potkal se svou životní láskou. Z tohoto jediného manželství měl dvě děti, 5 vnoučat a jednu pravnučku.

Byl členem sboru ČCE v Aši a živě se zajímal o teologii, kterou studoval až do konce svého života. Nejprve studoval bakalářský obor Teologie křesťanských tradic na Evangelické teologické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, který v roce 2009 zakončil bakalářskou prací na téma „Osudy luterských sborů v Českobratrské církvi evangelické“. Poté pokračoval v navazujícím magisterském oboru Teologie křesťanských tradic – ekumenika, který však nedokončil. Poté studoval na Katolické teologické fakultě Univerzity Karlovy magisterský obor Teologické nauky, který pro nemoc a smrt už nestihnul dokončit.

V lednu 2020 byl ordinován výpomocným kazatelem v Českobratrské církvi evangelické. Plánoval, že po dokončení studia na Katolické teologické fakultě bude působit jako kaplan mezi seniory např. v LDN.

Kromě teologie byla jeho zájmem ekologie a péče o životní prostředí. Byl také velkým fandou železnic, organizoval historické jízdy vlaků a pomáhal prosazovat obnovení vlakového spojení do německého Hofu nebo zavedení vlaku od večerního Pendolina z Chebu do Aše. Dalším koníčkem bylo studium jazyků a cestování.

Své demokratické a ekologické smýšlení dával vždy otevřeně najevo, což ho za komunismu nejednou přivedlo do řady nepříjemností. Do konce svého života se aktivně věnoval zejména komunální politice. Členem Strany zelených byl od dob jejího založení.

V Getsemanech č. 180 (únor 2007) vyšel jeho článek „Členové ašského sboru o ekumeně“ viz https://www.getsemany.cz/node/1105

Darina Bártová jáhenkou Starokatolické církve

(MV) Darina Bártová, absolventka bakalářského oboru Teologie křesťanských tradic a dlouholetá vyučující řečtiny a Úvodu do bible na tomto oboru, členka farnosti u sv. Máří Magdalény v Praze, přijala dne 25. března 2023 v kapli Sv. Kříže u Apolináře jáhenské svěcení z rukou starokatolického biskupa Pavla Benedikta Stránského.

Mezinárodní starokatolická biskupská konference (IBK) se nejprve ke svěcení žen stavěla negativně (např. v prohlášení z roku 1976), ale už během 80. let se na základě vnitrocírkevních diskusí její postoj postupně měnil. Mezinárodní starokatolická teologická konference v roce 1984 uvedla, že argumenty, na jejichž základě byly ženy vyloučeny z kněžské služby, jsou založeny na zastaralých neteologických předpokladech. IBK zřízením trvalého diakonátu otevřela tuto možnost i ženám. Rozhodnutí v této věci ponechala na jednotlivých církvích. Koncem 80. let došlo k prvním jáhenským svěcením žen ve starokatolických církvích ve Švýcarsku (1987), v Německu (1988) a v Rakousku (1991).

Odpovědí na požadavky žen na kněžské svěcení bylo rozhodnutí diecézní synody německé Starokatolické církve v Mohuči v roce 1989, které umožnilo svěcení žen na trojí úřad: jáhenství, kněžství i biskupství. S ohledem na sesterské církve a z obavy o rozkol ve starokatolickém společenství bylo provedení rozhodnutí odloženo. 51. řádná synoda Starokatolické církve v Německu v roce 1994 schválila dvě usnesení: 1) „V církvi mají muži a ženy stejná práva. Zejména ženy a muži mohou být stejně vysvěceni na apoštolskou službu diakonátu, presbyterátu a biskupství." (130 pro, 5 proti a 1 se zdržel) 2) "... ženy v oblasti starokatolické diecéze v Německu mají od nynějška stejný přístup k svěcení jako muži" (124 pro, 10 proti, 2 se zdrželi). První kněžské svěcení dvou žen se uskutečnilo na svatodušní pondělí 27. května 1996 v Kostnici.

Otázka svěcení žen vedla v rámci starokatolického společenství k diskusím, IBK v červenci 1997 konstatovala, že „v současné době nelze v otázce svěcení žen rozhodnout jednomyslně“. Následovala kněžská svěcení žen v Rakousku (1997), Nizozemsku (1999) a Švýcarsku (2000). Naopak Polská národní katolická církev v Severní Americe (PNCC) se svěcením žen nesouhlasila a došlo k jejímu odchodu z Utrechtské unie.

Starokatolická církev v ČR umožnila jáhenské svěcení žen v roce 2003. Přijetí svátostného svěcení do apoštolské služby diakonátu, presbyterátu a episkopátu umožnila ženám usnesením 51. řádné synody v říjnu 2022.