Odpovědi na otázky k synodnímu procesu

Znal/a jsi pojem synoda dříve, než byl vyhlášen synodální proces v katolické církvi a co sis pod ním představoval/a?

S tímto termínem jsem se vědomě setkal na druhém (závěrečném) jednání Plenárního sněmu katolické církve v ČR roku 2005. Tehdy se Miloslav Vlk za pražskou arcidiecézi, Dominik Duka za Hradeckou a František Radkovský za plzeňskou zavázali, že do pěti let od skončení plenárního sněmu vyhlásí ve své diecézi diecézní synodu. Představoval jsem si pod tím podobný proces, jako byl plenární sněm, ale přece jenom podařenější.

Znovu jsem se s tím termínem setkal v souvislosti se „synodami“ (biskupskými), které vyhlašoval papež František: O rodině, o mládeži, o Amazonii.

Jak ses dozvěděl/a o synodálním procesu katolické církve a proč ses rozhodl/a do něj aktivně zapojit?

Upozornil mě na něj kamarád ze sekulárního františkánského řádu Jirka Šenkýř, který dost pečlivě sleduje vatikánské zprávy. Bylo to před prázdninami roku 2021, kdy u nás bylo ještě hrobové ticho. Poslal mi k tomu i nějaké odkazy a přidal své přesvědčení, že to bude ohromná věc. A že máme začít osvětu k tomu, aby se u nás aspoň katolická média probrala.

Přečetl jsem si k tomu o prázdninách základní materiály, především Synodalita v životě a poslání církve, abych lépe rozuměl podstatě dění – a začal jsem jednat. Nejdřív s Katolickým týdeníkem, aby se tématu věnoval. Jednak jsem byl přesvědčený, že je to strategicky důležitá záležitost pro budoucnost katolické církve, jednak mě k tomu vedla i odpovědnost vůči těžce nemocnému kamarádovi Jirkovi Šenkýřovi.

Proč ses rozhodl/a v aktivitách pokračovat i po skončení diecézní fáze a jaký v tom vidíš smysl?

Protože smysl synody vidím především v proměně „kultury“ vnitřního života církve: probuzení laiků a převzetí aktivní zodpovědnosti za církev – a současně přijetí partnerského přístupu ze strany kléru. A to se v žádném případě nedalo uskutečnit během těch několika měsíců. To, aby synodní skupiny dál pokračovaly v činnosti, je mnohem důležitější než nějaké konkrétní „výstupy“. Bohužel většina těch, kteří se do procesu na začátku zapojili, to zjevně nechápe.

Vnímáš podporu ze strany církevních představitelů/struktur (např. pastorační rada farnosti, kněz, biskup)?

Mezi biskupy je vidět celé spektrum přístupů. Od nadšených podporovatelů (Tomáš Holub, Pavel Konzbul) k mírným podporovatelům (Martin David, Josef Nuzík), k lidem váhajícím (Jan Graubner, Jan Vokál) a až k jasným „brzdičům“ (Dominik Duka, Vlastimil Kročil). Podobně je tomu mezi kněžími.

V naší farnosti (Michle – Krč, Praha 4) máme to štěstí, že oba duchovní (Španěl Alberto a Čech Antonín) se do synodního dění sami aktivně zapojili – a to nikoliv jako „tahouni“, ale jako „řadoví účastníci“. Zjevně jim to prospělo i proto, že jejich přítomnost nesvazovala ostatní a skupinková sdílení i debaty probíhaly zcela svobodně a otevřeně.

Naše pastorační farní rada je vlastní „tahounem“ synodního procesu ve farnosti a někteří z členů jsou navíc zapojení na diecézní úrovni nebo v dalších synodních skupinkách. (zprávy některých členů o průběhu synodního procesu ve farnosti už Getsemany uveřejnily)

Jak konkrétně vypadá aktivita v rámci synodálního procesu (u vás ve farnosti/skupince)?

Ve farnosti zatím proběhlo šest synodních setkání. V jednom případě se zúčastnilo skoro 30 lidí, takže se rozdělili do tří skupinek, v ostatních případech se počet účastníků pohyboval od osmi do čtrnácti. Setkání trvalo tři až 4 hodiny podle toho, zda obsahovala jen jedno kolo, nebo kola dvě. V každém pak se uskutečnily tři kroky, jak je předepisuje synodní metoda. (Podrobnosti viz předchozí články o synodních setkáních v naší farnosti).

Já jsem kromě toho moderoval i čtyři setkání facebookové skupiny V Církvi navzdory církvi, které se účastnilo 8 až 12 členů videokonferenční metodou. Dále dvě synodní setkání s Pracovní skupinou pro sociální otázky při ČBK a jedno setkání v rámci Odboru duchovní výchovy Junáka – českého skauta. Od loňského podzimu se také účastním jednání synodní skupinky u kostela sv. Ignáce (abych měl srovnání z pozice účastníka, nikoliv moderátora)

Co tě na této aktivitě, které věnuješ svůj volný čas, těší a co naopak zklamává?

Těší mě jednak to, že můžu aktivně přispívat k rozběhu procesu, který nepochybně promění katolickou církev k tomu, aby byla víc společenstvím, které důvěryhodně svědčí o Ježíši. Dále pak vidím, že účastníkům (včetně kněží) to skutečně přináší důležité sebepoznání a poznání druhých, prohlubuje to vzájemnou důvěru i akceschopnost místní farní komunity.

Zklamáním pro mě je, že se nám zatím nedaří zapojit do synodního procesu mladé lidi. Také to, že většina skupinek se přestala setkávat, jakmile začátkem jara 2022 odevzdala svoje „výstupy“. A pak dosud vlažný přistup pražských biskupů.